Kvitová zvládla drama s Jankovičovou. Závěr už byl podle mých představ, pochvalovala si

- Jakub Slunečko, Filip Lefenda

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Těžký zápas se sladkou tečkou má za sebou Petra Kvitová, která pošesté v řadě překonala na US Open nástrahy úvodního kola. V tom se letos utkala s bývalou světovou jedničkou Jelenou Jankovičovou, kterou zdolala po dramatických koncovkách setů dvakrát 7:5. Kromě zkušené srbské protivnice se musela čtrnáctá žena světového pořadí vypořádat i s ne zrovna ideálními podmínkami.

Jak moc se vám ulevilo, že máte vstup do turnaje za sebou?
Určitě jsem ráda. Zápas nebyl jednoduchý. Jelena je bývalá světová jednička, nikdy pro mě není lehkou soupeřkou. Sice ji trápí zranění, ale pořád hraje nepříjemně. V důležitých chvílích možná trochu zaváhala, já jsem naštěstí zabrala. I proto se výsledek naklonil na mou stranu. Závěr druhého setu už docela byl podle mých představ. 

Zlobil vás vítr, aréna byla docela zvláštní, úvody grandslamů pro vás znamenají duševní muka. Co pro vás dnes představovalo největší úskalí?
Asi jste zmínil to nejpodstatnější. Ráno vykouknu ven a povídám: "Ty jo, takhle přece poslední dny nefoukalo." Chvílemi jsem jen házela míče na střed, aby neletěly do autu. Stadion je vážně divný, všechno je stříbrné, leskne se. A z jedné strany, když zasvítilo slunce, jsem vůbec neviděla Jelenin nadhoz při servisu. Ale podmínky byly stejné pro nás obě. Musely jsme se s nimi poprat.

Naopak vlídně se vůči vám chovalo počasí. Žádný pařák, něco přes dvacet stupňů ve stínu. Žádná extrémní vlhkost jako jindy, což je pro astmatičku fajn, ne?
Já se potím skoro pořád, ale nebylo horko. Zvládala jsem i delší výměny.

Na minulém turnaji v New Havenu, kde to jinak máte ráda, jste vypadla hned v prvním kole. Znejistila vás porážka s Číňankou Šuaj Čang?
V New Havenu jsem se cítila hodně nejistě. Tady tolik ne. Jsem ve zvláštní situaci. Třikrát jsem teď prohrála dost hladce. Ale v Torontu jsem porazila Španělku Suarezovou, takže jsem doufala, že by se mi tady mohlo povést něco podobného.

Uvědomujete si, že se kdysi neoblíbené US Open pomalu mění ve váš nejúspěšnější grandslam?
To je docela paradox. Je pravda, že New York už mi tolik nevadí. Možná si na něj zvykám. Nacházím si svou cestu, daří se mi zůstávat víc v klidu. Netrávím v areálu zbytečný čas. Odjedu, jakmile můžu.

Našla jste útočiště v hotelu u Central Parku?
Ano, navozuje klidnější atmosféru. Nepřipadám si jako uprostřed Manhattanu.

Dodržujete znovu volnější režim? Chystáte se volné dny trávit mimo tenisovou vřavu?
Já nevím. Mám nového trenéra. Uvidíme, co vymyslí. Musím ho poslouchat. Teprve se dozvím, jaký je program na zítřek. 

Zvládáte dobře první grandslamová kola, dokážete se lépe připravit?
To je za poslední léta takový bonus, horší jsou ta druhá. Jsem ráda, že jsem se zlepšila, první kola jsou hrozně nepříjemná a nevím, co od sebe čekat. Teď se mi to podaří vždycky nějak dotáhnout.

A co kola druhá?
Chtěla bych to už zlomit. Ale letos to ani tolik nepočítám.

Do popředí se dostává nová generace nastupujících mladých tenistek. Jak těžké je proti nim hrát?
Vybavuje se mi jenom Bellisová, tu už registruju déle. Stárnu, řekněme si to. Nevím, jestli taky dávám takové rány, jako jsem dávala. To sama nepoznám. Přijde mi, že mladé holky se zlepšily v pohybu a zvládají těžší míče, o to častěji budu hrát výměny. Na to jsem fyzicky i psychicky připravená. 

Cítíte se zase jako normální hráčka?
Já už asi nikdy nebudu normální hráčka kvůli zážitku, co se mi stal. Na druhou stranu obehrávám turnaje a jsem zpět v začarovaném kruhu. Už je to lepší než na začátku, kdy jsem nevěděla, co bude, a kladla se očekávání. Jsem zajetá v normálu.