Efekt speciálního pravidla. Australané hrají Turnaj mistrů, vítězící Američané nikoliv

- Marek Bartošík

Při vysvětlování pravidel Turnaje mistrů si lze obvykle vystačit s tvrzením, že na něm startuje osm nejlepších tenistů a deblových párů uplynulé sezony. Má to ale jeden důležitý háček, který se letos naplno ukázal. Pro jistotu účasti na Turnaji mistrů neboli ATP Finals není nutné být v sezonním pořadí do osmého místa, jestliže daný jedinec nebo dvojice vyhraje grandslam. A právě této výhody naplno využili Australani Rinky Hijikata a Jason Kubler na úkor amerických smolařů Nathaniela Lammonse a Jacksona Withrowa.

Možná si na ten příběh ještě vzpomínáte. Australané Rinky Hijikata a Jason Kubler v lednu šokovali tenisový svět, když při své společné premiéře ovládli jako divoké karty grandslamové Australian Open!

Nečekaný úspěch jim vynesl obří porci 2000 bodů do žebříčku ATP a raketový vzestup z pozic mimo Top 150 do elitní čtyřicítky mezi deblisty. Tím ale benefity jejich triumfu neskončily. Přestože spolu Hijikata a Kubler od senzačního tažení v Melbourne vyhráli jenom tři zápasy a své bodové konto navýšili pouze o dalších 180 bodů, zajistili si účast na Turnaji mistrů v Turíně.

A jak je to možné? Speciální pravidlo ATP říká, že pokud tenista nebo dvojice v kalendářním roce vyhraje grandslam, stačí mu/jí v ročním pořadí (ATP Race) skončit do 20. místa. A sedmnáctí Australané tuto podmínku s velkou bodovou rezervou splnili.

Na pozici prvních náhradníků pro Turnaj mistrů tak odsunuli Američany Nathaniela Lammonse a Jacksona Withrowa, kteří letos společně nasbírali 4025 bodů (tedy bezmála dvojnásobek oproti Kublerovi s Hijikatou!). Tento úctyhodný počet by v předchozích letech – i těch necovidových – opakovaně stačil na účast.

Lammons a Withrow letos ovládli hned čtyři turnaje ATP (Newport, Atlanta, Winston-Salem, Astana) a také velký challenger ve Phoenixu. Američané si na dalších pěti akcích ATP zahráli finále, na Wimbledonu a US Open postoupili do čtvrtfinále. Ani taková hitparáda výsledků jim ale nestačila k účasti na prestižním Turnaji mistrů.

Podobný scénář nastal například i v roce 2012, kdy se na ATP Finals dostali díky wimbledonskému triumfu Jonathan Marray a Frederik Nielsen. Pablo Cuevas a Luis Horna společně odehráli v roce 2008 dokonce jen tři akce, na Turnaji mistrů startovali díky titulu z Roland Garros.