Wimbledonská senzace v Česku. Napsal jsem velký příběh, vzpomíná Brit na londýnské tažení

- Jan Kousal

Je to už neskutečných sedm let, kdy do té doby neznámý Marcus Willis pobláznil Wimbledon. Coby hráč osmé stovky tehdy senzačně prošel až do hlavní soutěže, kde ho na centrálním londýnském dvorci vyřadil až ve druhém kole hvězdný Švýcar Roger Federer. Nyní se, tentokrát už jako deblista, dere zpět na vrchol. Pomoci mu mají i turnaje v České republice.

Přestože na suverénně největší úspěch dvaatřicetiletého tenisty už pomalu sedá prach, vzpomínky na Wimbledon zůstanou Willisovi patrně nadosmrti. „Zdá se to být už hodně dávno, ale nikdy na to nezapomenu,“ potvrzuje.

Mohlo by se zdát, že tehdy v Londýně neměl co ztratit. Realita však byla jiná. „Cítil jsem, že může být ve hře celá moje kariéra,“ prozradil.

No a pak to přišlo. Nečekaný postup z kvalifikace, vítězství v úvodní rundě nad Berankisem a památný duel s Federerem.

„Vždycky jsem to v sobě měl, takže pro mě to až takový šok nebyl. Ve světě mě ale nikdo neznal, proto to byla taková senzace,“ vzpomíná Willis. O tom, jaký odkaz jako velký outsider na trávě v Londýně zanechal, má jasno: „Napsal jsem tehdy velký příběh!“

Bohužel pro Brita se na vlnu euforie z domácího grandslamu nepodařilo navázat. „Rok po tom Wimbledonu jsem si naneštěstí poranil loket,“ vysvětluje. Mimo kurt se mu ovšem daří moc dobře. „Oženil jsem se a dnes mám dvě děti,“ podělil se i o novinky ze svého soukromí.

Když už to vypadalo, že si cestu zpět do velkého tenisu nenajde, přišel zvrat. „V roce 2020 jsem zkusil pár deblů, ale tehdy to zhatil covid,“ popisoval první pokus o comeback. Vyšlo to ale o dva roky později. „Loni v lednu jsem dostal příležitost od sponzorů a v červenci pak zase začal hrát.“

V letošní antukové sezóně se Willis hned dvakrát mihnul v České republice. Nejprve na challengeru v Liberci a naposledy v Praze na Spojích. „Moc jsem si to v Česku užil. Praha je úžasné město a Liberec je taky pěkný. Oba ty turnaje byly kvalitní a velmi dobře zorganizované,“ chválí.

A co vlastně někdejší wimbledonskou senzaci motivuje k další dřině na kurtech? „Rád bych se znovu podíval do Wimbledonu a zahrál si na všech čtyřech grandslamech,“ netají své cíle. Jak ale sám poznamenává, vede k nim ještě dlouhá a trnitá cesta.