(Upozornění: K situaci, která nastala v roce 1995 během US Open, nejsou dostupná žádná videa. Využity byly zdroje: dobové články z LA Times a NY Times)

US Open nemělo vždy zrovna dobrou pověst. Jak se píše v článku New York Times z 29. srpna 1995: „Jako vždy bouřlivé a nesympatické US Open začalo typicky dramatickým způsobem. Šuzo Macuoka skončil s křikem v agónii poté, co dostal křeče a zhroutil se na rozpáleném Grandstandu. Pohodlí nikdy nepatřilo mezi hlavní body US Open, ale pouze Macuoka byl terčem nepřiměřeně tvrdého zacházení.“

Jak je z úvodního textu článku slavného newyorského deníku patrné, tehdy v roce 1995 došlo k situaci, která se nezapsala do tenisové historii zrovna slavně. První kolo US Open z daného ročníku bylo naopak silně kontroverzní.

Šuzo Macuoka, tehdy 64. hráč světa, nastoupil k úvodní rundě newyorského grandslamu proti Petru Kordovi. Nebyl favoritem, ale hrál výborně. Až do osudné chvíle, kdy jej přímo na kurtu paralyzovaly křeče a kvůli extrémní únavě nebyl schopen pokračovat. Ale postupně...

Macuoka dokázal vyhrát druhý a třetí set, dělal svou hrou Kordovi velké problémy. Dokonce se začalo blížit možné překvapení, které by přitom nebylo ten den první. Už předtím totiž padla nasazená desítka Wayne Ferreira se 109. hráčem světa Jeromem Golmardem. Na začátku čtvrtého setu však začal japonský tenista cítit první křeče v levém stehně. A za stavu 6:7(4), 7:6(4), 7:6(8), 5:5 jej tyto křeče zcela ochromily.

„Když jsem ohnul nohu, věděl jsem, že se blíží křeč, a pak pokaždé, když jsem trefil míč, přišla. Bylo to děsivé, ale takové je US Open,“ říkal smířlivě po utkání.

Po úvodním servisu jedenáctého gemu Macuoka s křikem padl k zemi. Nebyl schopný vstát, křičel bolestí, tělo se mu třáslo... A nikdo mu nepřišel na pomoc!

Důvod byl jednoduchý. Křeče nebyly brány jako zranění, ale jako důsledek „nedostatečné kondice“. Pokud by mu přišel na pomoc fyzioterapeut nebo soupeř, znamenalo by to automatickou diskvalifikaci. Jak později popsal Korda, jednalo se o kruté a nemilosrdné tenisové pravidlo (krátce po US Open bylo toto pravidlo změněno, začalo se ke křečím přistupovat jako ke zraněním, a to až do roku 2008, kdy došlo k další změně, aby se zabránilo taktizování s pauzami na ošetření. Tenisté však mohou být během přestávek před výměnami stran ošetřováni, což v roce 1995 nebylo možné, pozn. redakce).

Publikum v tu chvíli sledovalo už dvouminutovou agónii japonského hráče, který ležel na kurtu a nebyl schopný pokračovat. Petr Korda přecházel podél sítě jako lev v kleci a nejraději by přispěchal soupeři na pomoc. Věděl ale, že nemůže, pokud ho nechtěl vystavit diskvalifikaci. To samé věděli i fyzioterapeuti, kteří rovněž vyčkávali. A Macuoka se dál zmítal v bolestech z křečí.

Nakonec zůstal Macuoka ležet nehybně. Ze strachu se přestal hýbat. Jak na tiskové konferenci poznamenal, obával se, že by ho při jakémkoliv pohybu zachvátily další křeče. „To už jsem věděl, že nebudu moci dál hrát,“ dodal.

Zatímco Macuoka ležel, Korda se s obavami procházel po své straně kurtu a publikum bučelo, protože Japonce nechali trpět, začalo být zřejmé, že utkání pokračovat nebude. Turnajový rozhodčí Brian Early po třech minutách nařídil konec utkání, diskvalifikaci japonského hráče a postup Kordy do druhého kola. Prakticky okamžitě k padlému hráči přispěchali záchranáři a Korda s ledem, studenými ručníky a v tu chvíli už opožděnou masáží křečemi zdevastovaných nohou.

„Měl ohromné bolesti, protože měl velké křeče v obou nohách,“ říkal po postupu Korda. „Pravidla jsou pravidla a je docela smutné, že mu nikdo nemohl pomoci,“ litoval český tenista svého soupeře po utkání, které trvalo tři a půl hodiny a skončilo diskvalifikací kvůli křečím.

Seriál Příběhy extrémního vyčerpání

Heroický výkon sedmnáctiletého Changa proti Lendlovi

Jan Vojkůvka, foto: New York Times/Kathy Willens