Hlavně jsem chtěla nahrát zápasy po zranění, směje se po zisku premiérového titulu Fajmonová

Co pro vás první titul mezi ženami znamená? Dosáhla jste ho už na svém sedmém turnaji mezi dospělými. Letos to pak byl teprve váš druhý turnaj.
Pro mě to znamená hrozně moc. Říkali jsme si, že na tyhle dva turnaje do Antalye to jedu jen zkusit, protože jsem byla tři měsíce zraněná. Nikdo jsme to nečekali. Možná i proto jsem byla uvolněná a dosáhla tohohle úspěchu.

V Antalyi jste hrála druhý turnaj za sebou. Na tom prvním jste vypadla ve čtvrtfinále. Co vám ten první turnaj řekl o podmínkách v místě turnaje?
Vzhledem k tomu, že už jsem tady v Antalyi počtvrté, tušila jsem, jaké podmínky mě tu budou čekat. První turnaj mi pomohl po mentální stránce. Byla jsem tu s tátou a hodně mi to pomohlo.

Na prvním turnaji jste prohrála ve čtvrtfinále s Lotyškou Lachinovovou, kterou jste mimochodem před dvěma lety porazila. Cítila jste se i přesto v dobré formě?
Abych řekla pravdu, tak ten zápas byl absolutně příšerný. Vůbec jsem to nezvládla, jak bych měla. Nefungovala mi hlava, možná to bylo tím, že jsem hrála turnaj po dlouhé době. Zápas byl fakt hrozný, víc asi nemá cenu se k němu vracet.

Na druhém turnaji vás čekala v prvním kole Němka Preugschatová. Jak byste zápas zhodnotila?
Bylo to v pohodě. Přijel kouč a stanovili jsme si dobrou taktiku na základě našeho předchozího pozorování. Byla to levačka a já jsem celý týden předtím trénovala s levačkou, takže jsem na tuhle variantu byla dobře připravená. Řekla bych, že jsem určovala tempo zápasu. Němka hrála celkem slušně, ale přehrávala jsem ji a hrálo se hodně podle mých not. Cítila jsem se hodně dobře.

Další Němka Brockmannová proti vám uhrála jen pět gemů. Byl to pro vás snadnější zápas?
Neřekla bych, že to byl snadnější zápas. Podmínky ale byly hodně jiné. Hodně foukalo, nebylo úplně teplo. Hrály se tak hodně výměny a bylo vidět, že to jí moc nesedělo, protože měla hodně placatý styl. Snažila do toho hodně mlátit, ale spoustu míčků vyházela mimo a skončilo to rychleji a svým způsobem jednoznačněji. Byl to ale v každém případě boj, soupeřce však nevyhovovaly podmínky, které na kurtu byly.

Do třetice vás čekala Němka i ve čtvrtfinále, ale ani čtvrtá nasazená Vogtová proti vám nezískala ani set. Jak jste ten zápas viděla?
Bylo to hodně nahoru dolů. Na začátku jsem byla docela nervózní, ale potom jsem se rozehrála. Mimochodem, tahle holka byla také levačka a na ně jsem byla zrovna docela dobře připravená. Byl to fakt boj, hrály se výměny o třiceti míčích, byl to dlouhý zápas. Zvládla jsem to lépe hlavou, byla jsem docela stabilní a soupeřka to naopak nevydržela. Pořád jsem měla na paměti, že s ní musím hrát výměny, protože v opačném případě bych to utkání nevyhrála.

Jediný set vám vzala v semifinále osmnáctiletá Ruska Kristina Kroitorová. Bylo to pro vás nejtěžší utkání na turnaji? V čem byla Ruska nebezpečná?
Bylo to spíše o tom, že jsem byla lehce nastydlá a v prvním setu se mi úplně dobře nedýchalo a byla jsem navíc nervózní. Nazačala jsem vůbec dobře. Nemohu ale říci, že by to nebyla kvalitní soupeřka, byla nepříjemná, měnila hodně styl hry, občas to zabila a občas naopak zahrála kopec. V první sadě jsem si s tím úplně neuměla poradit. Byla jsem hrozně nervózní, ale po setu mi hrozně pomohlo, že jsem si sedla na lavičku, dala přes hlavu ručník a fakt jsem hodně přemýšlela. Přemlouvala jsem sama sebe, že na to mám. Byla jsem hodně unavená, trápila mě alergie. Druhý set jsem začala fakt dobře, zabila jsem jí tam pár míčů a hodně se rozehrála. Nakoplo mě to a nakonec jsem to dohrála. Druhá sada byla do stavu 4:1 poměrně jednoduchá, protože soupeřka dost vyhazovala míče a já toho taky dost poukončovala. Potom se soupeřka rozhodla, že se mnou bude hrát delší výměny, takže jsme je hrály a trochu se to zkomplikovalo, ale nakonec jsem set vyhrála. Třetí set byl pro mě jednodušší, protože se tam soupeřka rozhodila jednou situací a pak to celé vystřílela pryč. Nemůžu ale říct, že to byl nejtěžší zápas. Každé utkání jsem hrála s holkou, která měla jiný styl.

Ve finále vás čekala nasazená jednička Juki Naitová z Japonska, která hrála v Antalyi letos už sedmý turnaj, takže je v Turecku jako doma. V prvním setu jste ztrácela 3:5 a čelila setbolu. Jak byste ten zápas popsala?
Od rána jsem byla strašně nervózní a cítila jsem tíhu finále. Věděla jsem, že to nebude vůbec jednoduché. Když se začalo hrát, nehrála jsem dobře a dělala hodně nevynucených chyb. Úplně dobře ale nehrála ani soupeřka, takže se i díky tomu držel stav docela vyrovnaný. Za stavu 3:4 mi nějak seplo v hlavě a zkazila jsem jeden úplně jednoduchý úder a ten gem jsem vystřílela. Pak jsem se tam pohádala s koučem a tak moc mě to nabudilo, až jsem si řekla, že mu ukážu, že na to mám a že to tady neprohraju. Hodně jsem se kousla a začala hrát s Naitovou výměny. To jí nesedělo, protože nemá úplně nejlepší bekhend a hodně si ho obíhala. Já ji honila ze strany na stranu a hodně jí nutila ten bekhend hrát. Podařilo se mi tak otočit první set a druhá sada už pro mě byla jednodušší v tom, že jsem věděla taktiku, která na ni platí. Byla jsem rozehraná, nabuzená a rozehřátá a pustila se do toho po hlavě.

Před turnajem jste ještě nebyla ani na světovém žebříčku. Čekala jste, že můžete takto uspět?
Jak jsem řekla už na začátku, my jeli na tyhle dva turnaje s tím, že se jdu rozehrát, abych měla v nohách co nejvíc zápasů, protože jsem tři měsíce neodehrála ani jedno utkání. A pak se uvidí, jak to celé skončí. Musím říct, že sama v sobě jsem si trochu věřila, že bych tu mohla uhrát slušný výsledek, protože podle tří tréninků před odletem jsem se cítila dobře. Nebylo ale úplně jasné, jak ruka bude po zranění fungovat, ale nakonec to dopadlo výborně.

Budete nějak titul slavit? Nebo se alespoň nějak odměníte?
Určitě to nějak oslavíme. Pravděpodobně půjdeme s rodinou na večeři. Taky něco vymyslíme s koučem. Myslím, že taková věc by se jistě nějak oslavit měla, protože je to první titul na ženském okruhu.

Jaké jsou vaše další tenisové plány? A na jaké turnaje se chystáte?
Až přijedu domů, tak si dám dva dny volna a budu odpočívat. Potom máme v plánu turnaj na Štvanici. V mém klubu se hraje pětasedmdesátka a moc ráda bych si tam zahrála, ale ještě nevím, jak to dopadne. Pak pojedu na juniorskou pětistovku do Milána, což pro mě bude přípravný turnaj před Roland Garros a uvidíme, jestli se dostanu na pařížský grandslam, protože jsem teď kvůli zranění spadla na žebříčku. Kdybych se tam dostala, tak bych si určitě na Roland Garros zahrála.