Nemohli jsme skoro trénovat, odtajnil trenér Kvitové. V čem je Petra jedinečná?

Petra nakonec zápas druhého kola k vítězství nedotáhla, jak duel s Andreou Petkovicovou hodnotíte z trenérské pozice?
Vůbec momentálně kvůli zátěži předlokti netrénujeme, mezi zápasy jsme tu hráli v úterý jen asi osm minut. Výkon nebyl špatný, ale Petkovicová hrála podle mě jeden ze svých nejlepších zápasů. Vůbec nekazila, výborně servírovala. Nějaké šance tam byly, ale ty Péťa bohužel nechytila. Chybí jí zápasová vyhranost. Potřebuje nahrát víc zápasů, vždyť my vážně kvůli té ruce vůbec netrénujeme.

Je v takovém stavu, že by Petra měla ukončit sezónu?
Ruka po každém zápase natéká, není to optimální. Pojedeme domů za profesorem Kolářem a domluvíme se, jestli má smysl do Číny jet, nebo jestli se sezona odpíská.

Jste v takové pozici, že se pořádně nemůžete dostat ani ke svému řemeslu. Jak je to pro vás těžké?
Tak to bohužel je... Ale Péťa je hráčka, která je schopná vytěžit z minima maximum. Není to tenistka, která potřebuje spoustu tréninku. Ale bez aspoň základního drilu je strašně těžké čelit soupeřkám, které mají svůj den. Hodinu čekáte na jeden dva brejkboly a musíte si je vzít. K tomu potřebujete mít trochu natrénováno. Kdyby Petkovicová hrála trochu hůř, věřím, že Petra vyhrála. Protože výkon byl i tak hodně dobrý.

Petra nezvládla koncovky obou setů, chybí jí jakási jistota na kurtu?
Třeba, dá se tak říct. Potřebovala mít v sobě víru, že míč vrátí desetkrát, patnáctkrát přes síť. Ale na grandslamech měla o hodně horší zápasy. Balóny trefovala dobře, ale Petkovicová prostě super servírovala.

Jak na tom byla ruka po prvním zápase?
Cítila ji, ale druhý den už byla lepší. Ruka vždycky nateče a druhý den splaskne. Byli jsme připravení, že pokud by bolela, ani nenastoupí. I tak na zranění hráčka myslí. Není to jen o tom porazit soupeřku, ale zabýváte se i něčím jiným.

V lednu na Australian Open se dostala do finále. Není to po takovém skvostném úvodu sezóny k vzteku?
Já si pořád myslím, že je to dobrý. Na to, že jako jediná od Paříže skoro nehraje, tak je čtvrtá v žebříčku pro Masters. Pořád je to fantastické. Myslím, že všichni pořád naše hráčky moc tlačí k tomu, aby byly první na světě. Já jsem spokojený, že je do desítky, bojuje o Masters. Za mě je to pořád dobré, nad zraněním nemá smysl přemýšlet.

Utíkají jí teď nejlepší roky kariéry...
Bohužel. V něčem jí pánbůh nadělil a v něčem ne. Tyhle blbé zranění holt má. Ale už toho dokázala dost, už nemusí nikomu nic dokazovat. Když se bude tenisem bavit, tak je pořád schopná strašně velkých věcí. Ale musí se sejít zdraví s vírou v úspěch.

Mělo smysl se tak v poslední době soužit na kurtu, když jí zdraví neslouží?
To já si nemyslím, že by měla končit. Mouratoglou řekne o Sereně, že museli začít od začátku. Přitom frajerka rodila. Její volba. Mohla trénovat do osmého měsíce a za dva měsíce se zase mohla připravovat. To Péťa začínala od nuly. Někdo jí skoro uřízl ruku… Koukněte se na Šarapovovou, Azarenkovou. Ty se vracejí a jsou čtyřicáté na světě. Petra se během roku vrátí, bojuje o jedničku, je ve finále grandslamu. Podívejte se, jak tady i s tím málem hrála. Je vidět, jak nad těmi holkami vyčnívá. Já jí strašně věřím, když se všechno sejde, tak ji málokdo porazí.

Mysleli jsme spíše, jestli mělo hrát cenu v posledním měsíci.
Kdyby byl jakýkoliv náznak od doktorů, ať dáme pauzu, tak ji dáme. Pro ni je zdraví na prvním místě, bohužel tohle zranění je tak specifické, že po čtrnáctidenním volnu po Wimbledonu se ruka ještě zhoršila. Profesor Kolář po nás chtěl, ať ruku zatěžujeme. Postupným tréninkem se ta bolest v ruce zlepšovala. Pořád to bylo něco mezi. Mohla hrát, tak jsem to zkoušeli. Kdyby byla jako Halepová nebo Svitolinová, kteří toho musí tolik nahitovat, tak nemá smysl ani jít na kurt. Ale ona po patnácti minutách na trávě postoupila do 4. kola Wimbledonu. Tady to bylo podobné. Tenis hraje dobře, v tom není problém. Chybí jen herní praxe.