Wimbledonská specifika, která byste na jiných turnajích hledali jen stěží

- Petr Šístek

The Championships, Wimbledon, konaný již od roku 1877, je nejstarším tenisovým turnajem světa. Turnaj, jehož 130. ročník je již za dveřmi, je znám svou úctou k tradicím. Není to ale pouze bílé oblečení a oblíbené jahody se šlehačkou, které jej dělají výjimečným. Z dob dávno minulých i nedávných totiž přetrvalo několik zažitých praktik, které aktéry turnaje přímo ovlivňují.

Nasazení

Wimbledon je jediným turnajem započítávaným do žebříčku ATP, který pro nasazení hráčů přímo nerespektuje aktuální postavení hráčů v žebříčku. Od roku 2002 se mužům k aktuálnímu bodovému stavu totiž připočítává 100 % bodů získaných na travnatém povrchu za poslední rok a 75 % bodů získaných na jejich nejpovedenějším travnatém turnaji hraném ještě o rok dříve.

Ačkoliv se tato úprava může zdát kosmetická, její dopad je často velmi citelný. Kupříkladu Tomáš Berdych, který by byl při respektování aktuálního žebříčku ATP v letošním Wimbledonu 8. nasazený, bude nasazen až jako číslo 10, v důsledku čehož může narazit na lépe postaveného hráče již v osmifinále.

Kvalifikace

Často se říká, že výhoda úspěšných kvalifikantů spočívá v rozehranosti a možnosti zvyknutí si na specifické podmínky turnajových kurtů. Na Wimbledonu to ale není možné, neboť kvalifikační boje probíhají v areálu Bank of England Sports Ground v Roehamptonu a tenisté si tak ve slavném All England Clubu zahrají až v případě úspěšně zvládnuté kvalifikace.

Jinde na světě nemá obdoby, že by byla hrána kvalifikace na zcela jiných kurtech, ale tato skutečnost má své logické opodstatnění. Wimbledon si zakládá na skvělé přípravě travnatých dvorců, na kterých se tradičně hraje pouze dva týdny v roce, a to právě během grandslamového turnaje. V případě, že by byla na nich hrána kvalifikace, tak by jejich kvalita v druhém grandslamovém týdnu citelně klesla, což by turnaji neprospělo.

Kvalifikace Wimbledonu ale není specifická pouze místem konání. Travnatý grandslam je totiž jediným z turnajů velké čtyřky, na němž se hrají i kvalifikace čtyřher mužů a žen. Ty jsou dvoukolové a vzejdou z nich vždy čtyři páry, jenž doplní dvojice startující v hlavní soutěži.

Zápasy na tři vítězné sety

Utkání na tři vítězné sety nejsou u mužů na grandslamových turnajích ničím výjimečným. Wimbledon má ale v tomto nejedno specifikum. Zatímco na turnajích ATP byly zápasy čtyřher v poslední době výrazně zkráceny, neboť došlo k zavedení supertiebreaků a systému bez výhod, v All England Clubu se mužská čtyřhra stále hraje na tři vítězné sety. To mohou tenisté zažít jinak už jen pouze během daviscupových klání, jelikož ostatní grandslamové turnaje jsou ve čtyřhře hrány pouze na dva vítězné sety.

Wimbledon má ale od letošního roku jako jediný turnaj na světě potenciál překonávat rekordy v délce trvání deblových utkání, neboť v Davis Cupu i na olympijských hrách již byl zaveden tiebreak v rozhodujícím pátém, respektive třetím setu, zatímco třetí grandslam sezony je věrný tradicím a utkání v takovém případě musí skončit rozdílem dvou gemů.

Atypická je i mužská kvalifikace, jejíž třetí kolo je hráno taktéž na tři vítězné sety a hráči tak mohou s předstihem okusit formát hlavní soutěže. Na druhou stranu je ale utkání mnohdy stojí o to více sil, které jim následně mohou chybět v dalších bojích.