Kateřina Siniaková: Chci být světovou jedničkou

Loni vám při pražském turnaji bylo teprve devatenáct. V čem jste se od té doby nejvíc změnila?
Žádná zásadní změna mě momentálně nenapadá. Ale stále se snažím zlepšovat, vzdělávat a učit se z chyb.

Změnil se nějak váš tenis?
Snažím se hrát aktivně a víc si věřím v tom, že můžu dohrávat míče u sítě. Moje hra je taky stabilnější, než bývala. Ale samozřejmě je pořád co zlepšovat.

Jak moc vám pomohl titul na letošním turnaji v Šen-čenu?
Dodal mi sebevědomí, a to hlavně v tom, že se všemi soupeřkami můžu hrát i vyhrávat. Na druhou stranu to byl jen jeden turnaj. Každý týden, vlastně i den je jiný a stále je potřeba makat.

Máte někdy den, kdy vás třeba tenis nebaví a nechcete raketu ani vidět?
Myslím, že takový den se najde. Občas je dobré dát si volno, člověk to potřebuje. Na druhou stranu, když se chcete zlepšovat, musíte i v takové dny jít, vzít raketu a tvrdě pracovat. Právě takové malé krůčky vám totiž pomůžou nahoru.

Velkou roli hraje ve vašem životě tatínek. A to nejen v tenisovém. Jak moc je na vás přísný?
Přísný je, ale to je dobře. Proč by taky nebyl, vždyť i díky němu jsem tam, kde jsem. Ale někdy mám pocit, že se role dokážou vyměnit a já sama jsem na sebe přísnější, než by byl on. Právě po něm mám tu svou bojovnost. Vždycky si šel za svým cílem.

V čem se na něm projevuje to, že je Rus?
Možná trochu v té přísnosti. Taky mluví docela nahlas. Řekne, co si myslí, což na něm mám ráda. Zároveň umí být hodný a stará se o mě. Jako táta je skvělý. Celý život mi věnuje a vím, že ho to stálo hodně úsilí.

Pohádáte se někdy?
Pohádáme, to je normální, když mají dva lidi své názory. Ale většinou se brzo usmíříme. Jakýkoliv problém si vždycky vyříkáme.

Už je vám dvacet, mění se díky tomu i váš vztah?
Nemyslím, že se přímo mění, ale ano, už se bavíme jako dva dospělí lidé. Přesto k tátovi stále vzhlížím, to se nemění. Je to přece můj rodič.

Jak moc  vstupuje do výchovy vaše maminka?
Mamka mi hodně pomáhala se školou. Po turnajích moc nejezdí, ale určitě je pro mě velkou oporou.

Jak moc se o tenise bavíte s mladším bratrem, který taky hraje?
Bavíme se o tenise, ale není to téma, které u nás nutně musí být na prvním místě (smích). Brácha je šikovný. Skvěle vidí kurt, dokáže si s míčem dobře pohrát a má výborný cit. Věřím, že to může dotáhnout daleko.

Když hrajete před rodinou a známými, spíš vás to svazuje, nebo namotivuje?
Určitě motivuje. Je výborné mít v zádech takovou podporu.

Co byste chtěla na turnaji v Praze dokázat?
Hraju doma, takže už tím je jiný než všechny ostatní. Na druhou stranu je to turnaj jako turnaj a na každý z nich jedu s tím, že chci vyhrát.

Jaký je cíl pro zbytek sezony?
Pořád platí, že bych rok chtěla skončit v první dvacítce světového žebříčku. Je to dost těžké, ale poperu se o to.

A cíl pro zbytek kariéry? Kdybyste si měla vybrat: grandslamový titul nebo světová jednička?
Vždy jsem chtěla a stále chci být světovou jedničkou. Ale kdybych vyhrála grandslamový titul před tím, než bych se stala jedničkou, proti rozhodně nebudu (směje se).