Třetí titul Klimovičové v Solarinu se rodil v bolestech. Hlavně že to není zlomené, radovala se

Jaké to bylo vrátit se na místo, kde jste zatím vybojovala své největší tituly v ženském tenise?
Začátek tohohle turnaje byl hodně složitý, určitě to bylo těžší než na předchozích dvou turnajích. Letěla jsem sem z Helsinek, kde jsem hrála turnaj v hale na rychlém betonu. Přeletěla jsem do Itálie na venkovní dvorce, kde je naopak teplo a foukal velký vítr. V listopadu jsem se tu cítila výborně od prvního míče, teď tu byl rozjezd trochu pomalejší. V prvním zápase jsem nehrála ideálně, ale dost mě podržel servis. I druhé utkání bylo hodně složité a teprve pak jsem se dostala do dobré herní pohody.

Loni v listopadu jste v Solarinu ovládla oba turnaje. Když jste viděla, že se tu hraje znovu v březnu, bylo Solarino jasná volba?
S panem trenérem jsme na to koukali a viděli, že tu jsou v březnu zase dva turnaje. Předběžně jsme se hned domlouvali, že sem zase pojedeme.

Na podzim jste po vyhraných turnajích v rozhovoru říkala, že vám hodně psala zatáčka ze servisu. Teď se mi zdálo, že servis v zápasech tak velkou zbraní nebyl. Jak to vidíte vy?
Teď to bylo hodně ztížené tím, že tu hodně fouká. V listopadu tu skoro vůbec nefoukalo Trochu tu byl vítr tak dva dny z celkových čtrnácti. Teď tu fouká každý den. Hodně mě to omezovalo na servisu, zvláště pak v neděli ve finále, kdy byl největší vítr. Nemohla jsem to napalovat, jak jsem zvyklá, protože mi vítr míček odfoukával při nadhozu. Musela jsem servírovat více na procenta.

V jaké formě jste se cítila po turnaji v Helsinkách, kde jste porazila první nasazenou Viktórii Hrunčákovou (za svobodna Kužmovou) a postoupila do čtvrtfinále?
Po listopadových turnajích v Solarinu jsem hrála jen na dvou akcích, kde to nebylo úplně ideální. Pak jsem trochu potrénovala a teprve v Helsinkách jsem cítila, že mi to zase začíná jít. Porazila jsem tam 175. tenistku světa. Takhle vysoko postavenou hráčku jsem ještě neporazila a hodně mně to posílilo sebevědomí.

V prvním kole s Ruskou Jekatěrinou Maklakovou jste neprohrála ani jednou servis a čelila jste jedinému brejkbolu. Přesto to bylo docela složité utkání…
Přechod ze studené haly ven, kde fouká a svítí sluníčko, byl složitý. Mezihra nebyla úplně dobrá, ale hodně mě podrželo podání.

Ve druhém kole proti Francouzce Manon Léonardové to s vámi nevypadalo vůbec dobře, ale dokázala jste v klíčových momentech zapnout a utkání otočit. Jak jste ten zápas, který připomínal horskou dráhu, viděla? 
Léonardová je hrozně atypická hráčka. Z forhendu jenom čopovala a já za celý svůj život s podobnou hráčkou nikdy nehrála. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se dostala do hry. Zápas neměl žádný rytmus. Ona hrála pomalé údery, navíc do toho foukalo, já dělala strašně moc chyb a prohrála jsem první set. Pak jsem trochu zpomalila hru, začala hrát chytřeji a najednou jsem vedla 5:1. Jenže jsem to nedotáhla. Soupeřka začala hrát výborně, jednou mě blbě brejkla a najednou to bylo 5:5 a shoda. Ona zahrála krátký forhendový čop, skoro kraťas. Běžela jsem za míčkem, podklouzla mi noha a ošklivě jsem spadla přímo na ruku. Myslela jsem, že ji mám zlomenou. Trochu jsem odevzdala další míček a vzala si medical timeout. Naštěstí jsem to měla jen naražené. Odřela jsem si loket, narazila si lopatku a prst, který mi začal otékat.

Léonardová vyhrála první set, ve druhém otočila z 1:5 na 6:5, navíc jste byla zraněná. To už vypadalo, že zápas pomalu končí…
Hodně mě to bolelo a nemohla jsem dobře držet raketu, tekla mi krev. Měla jsem ale velkou radost, že to nemám zlomené a to mi dalo sílu. Dokázala jsem to dotáhnout do tiebreaku a v něm otočit stav z 2:4. Adrenalin mě pak ve třetím setu úplně zbavil bolesti a hrála jsem normálně. Soupeřce jsem moc šancí nedala a vyhrála třetí set 6:1. Po zápase mě to ale začalo hodně bolet, nemohla jsem pohnout prstem a měla jsem nateklou ruku, odřenou lopatku a modřinu na stehně. Jak jsem ale otočila tenhle zápas, tak mě to strašně namotivovalo a od čtvrtfinále jsem tu předváděla svoji hru jako v listopadu.

Nakonec vám paradoxně tahle situace možná pomohla nastartovat obrat, nebo se pletu?
Přiznám se, že jsem byla dost dole z toho, že jsem ztratila vedení 5:1. Čekala jsem, že už bude konec setu a v hlavě jsem se připravovala na rozhodující dějství. Po zranění jsem si asi deset sekund fakt myslela, že mám ruku zlomenou, protože jsem s ní nemohla ani pohnout. Když jsem zjistila, že je to jen naražené, byla to hrozná úleva. Řekla jsem si, že důležité je zdraví, a i když ten zápas prohraju, tak aspoň můžu hrát. Hodně mi to pomohlo se uklidnit, i když to bolelo a musela jsem se hodně kousnout. Vyhecovala jsem se a dokázala to ještě otočit.

Neměla jste pocit, že soupeřka už v tu chvíli trochu počítá s vítězstvím?
Určitě ano. Myslela si, že to asi skrečuju, protože ten pád byl opravdu blbý.

Ve čtvrtfinále se proti vám postavila zkušená devětadvacetiletá Japonka Haruka Kadžiová, která si zahrála loni kvalifikaci US Open. Přesvědčivě jste ji porazila…
Ráno před zápasem jsem se vzbudila a nemohla jsem pokrčit prst. I ruku jsem měla hodně nateklou. Při rozehrávce mě to hodně bolelo a šla jsem do zápasu s tím, že mě to prostě bude bolet a musím se kousnout. Jakmile ovšem začalo utkání, bolest z toho adrenalinu úplně odešla. Hrála jsem výborně a zápas se už dal srovnat s výkony, které jsem tu předváděla v listopadu. Hodně mi psychicky pomohlo i to, že mě v zápase přestala bolet ruka. Ve druhém setu jsem už hrála fakt výborně, tam soupeřka v žádném gemu neuhrála víc než dva balony.

Hodně specifickou soupeřku vám přisoudil los pro semifinále. Šestatřicetiletá Francouzka Aravane Rezaiová už byla patnáctá na světě, ale proti vám uhrála pouhé dvě hry…
Taktiku jsem na ni úplně stanovenou neměla, ale věřila jsem si. V zápase jsem ani na chvíli necítila, že bych mohla prohrát. Nepříjemné bylo, že hodně foukalo, ale soupeřka hrála v podstatě všechno na dva údery. Buď dala dvě plachty nebo třeba utřela dva míče po lajně. Hodně jsem se soustředila a Rezaiovou jsem nepustila vůbec do hry. Dělala hodně zbytečných chyb.

Ve finále jste hrála s kvalifikantkou Jessikou Pieriovou z Itálie, která v semifinále udolala Barboru Palicovou až v rozhodujícím tiebreaku. Vyhrála jste 6:3, 6:0, ale hlavně v prvním setu to nebyl úplně snadný zápas, že?
Na začátku zápasu jsem byla strašně nervózní, dělala jsem zbytečné chyby a v tom větru jsem hodně spěchala. Prohrávala jsem rychle 0:2, ale podařilo se mi zkoncentrovat a dostala jsem se do zápasu. Za stavu 5:3 jsem ještě prohrávala na servisu 15:40, ale pak jsem výborně zapodávala. Ovšem i kdybych ten gem prohrála, cítila jsem, že bych stejně asi první set dotáhla do vítězného konce. Pak se ve druhém setu Pieriová trochu položila.

V čem je Italka nebezpečná? Přišlo mi, že vás nedokázala nijak zatlačit.
Byl to přesný opak té Rezaiové, která byla patnáctá na světě. Ta do toho řezala, co mohla. Pieriová pořád běhala na základní čáře a vracela. Občas to bylo nepříjemné, protože byla dobře na nohou a její míče měly správnou délku, ale když jsem do toho pořádně chodila, neměla mi čím ublížit a pak ani nestíhala.

Od čtvrtfinále až do finále jste všechny druhé sety vyhrála bez ztráty gemu. To je docela kuriózní, co říkáte?
Ve druhých setech jsem byla obvykle více uvolněná a začala hrát ještě agresivněji. To na tomhle povrchu hodně píše.

Tenhle koberec posypaný pískem mi přijde trochu nebezpečnější než třeba antuka. Ve druhém kole jste zažila nebezpečný pád. Je jasné, že vám tenhle povrch vyhovuje, ale nepodstupujete velké riziko zranění?
Je potřeba mít na tenhle turnaj úplně nové boty. Nesmíte mít vůbec sjetou podrážku, protože to tady hrozně moc klouže. Určitě je to tu nebezpečné a hodně to tu podkluzuje. Rozhodně víc než třeba na antuce. Neřekla bych, že je to extrémně nebezpečné, ale je to hodně o tom, jakou máte podrážku.

Čím ještě se koberec s pískem na kurtech v Solarinu vyznačuje?
Míček tu moc nevyskakuje a hodně sjíždí. Jsou tu místa, na kterých to vždycky sjede.

Začátek letošní sezony jste neměla úplně ideální. Nehrála jste moc turnajů a výsledky začaly přicházet až v poslední době. Čemu to přičítáte?
Sezonu jsem končila v listopadu dvěma výhrami v Solarinu a pak už jsem měla hrát jen extraligy a dopřát si trochu volna. Já jsem během téhle doby onemocněla a kvůli tomu se pak posunula moje kondiční příprava. Neměla jsem následně tolik natrénováno. Z tohoto důvodu to v Šarm aš-Šajchu i Roehamptonu nebylo úplně ideální, ale každým turnajem se mé výkony zlepšovaly.

Teď vás čeká ještě jeden turnaj ve vašem zatím osudovém městě Solarinu. Byla jste se už podívat, jak to ve městě vypadá?
Upřímně nebyla, ale mám to během pondělí v plánu. Ráda bych se před turnajem podívala trochu po okolí.

Poprvé v kariéře byste se měla posunout do první třístovky. Jaké máte aktuálně tenisové cíle? Díváte se na nejbližší grandslamy?
Hrozně ráda bych si už zahrála nějaké grandslamové kvalifikace, ale nechávám tomu volný průběh. Dělám pro to všechno a když to vyjde, budu ráda. Nechci ale na sebe vyvíjet přehnaný tlak. Jsem spíš ráda, že vidím, jak jde moje hra den ode dne nahoru, že se zlepšuju a příprava dává smysl.

Jste v Solarinu stejně jako na podzim s Markem Řeháčkem?
Ano, stejně jako v listopadu. Na podzim jsem začala trénovat s Markem Řeháčkem a Jaroslavem Machovským a od začátku spolupráce se ukázalo, že se má hra začala zlepšovat a jsem maximálně nadšená jak z tréninku, tak přístupu a ze všeho. Jde to správným směrem, mám z toho dobrý pocit a jsem za to strašně moc ráda.

Jaké jsou vaše další turnajové plány a jste zdravotně zcela v pořádku?
Následky pádu mě už nijak nelimitují. Mám jen odřeniny. Zdraví je teď v pohodě, musím zaklepat. Po Solarinu zvažujeme s trenérem po týdnu volna turnaj ve Francii nebo ve Slovinsku, to se ještě uvidí.