Být na grandslamu je něco neskutečného, těší se Nouza. Nejvíc ho pořadatelé potěšili jídlem

Jak se rodila vaše cesta do Austrálie?
To je hodně obecná otázka, rodila se asi od mých pěti let, kdy jsem pořádně s tenisem začal. (úsměv) Poprosil jsem Jirku Lehečku, jestli by mi nepomohl dostat se na můj první grandslam, protože můj ranking ve čtyřhře je na hraně, nebo spíš za hranou toho, co bych potřeboval, abych si mohl v Melbourne zahrát s nějakým deblistou, který by měl podobný žebříček. Měl jsem kliku, že s tím Jirka souhlasil, a dostali jsme se do hlavní soutěže jako jeden z posledních párů. Doufám, že si tu zahraju první grandslam.

Jiří Lehečka hrál loni na Australian Open čtyřhru s Alexem Molčanem a vyhráli tu dvě kola. Podali tu výborné výkony, sledoval jste to?
Vím, že tu hrál loni v deblu dobře, ale přiznám se, že jsem nesledoval úplně jednotlivé zápasy do největšího detailu. V té době jsem si ještě nepředstavoval, že tu za rok budu mít šanci hrát, a šlo to trochu mimo mě. 

Letos jste byl členem týmu na United Cupu. Souvisela vaše účast tam se skutečností, že budete hrát v Melbourne čtyřhru s Jirkou Lehečkou?
V tomhle Jirka úplně nehrál roli. Na United Cup jsem se dostal díky svému žebříčku a díky tomu, že naše deblová jednička Adam Pavlásek chtěl raději hrát v tu dobu turnaj ATP. Druhý na řadě jsem já a když budu upřímný, byly tam dobré peníze za účast, když přiletím, tak jsem se přihlásil. To, že si pak budu moci zahrát s Jirkou debla v Austrálii, pak byl spíš takový bonus.

Loni vytvořili Češi na United Cupu skvělou partu, výborně potrénovali a třeba Lehečka s Daliborem Svrčinou se pak odrazili v Melbourne k životním úspěchům. Byla tohle pro vás také motivace?
Spíš jsem se těšil, protože obecně mám moc rád týmové soutěže. Člověk trochu vypadne z toho stereotypu, kdy celý rok cestujete po túře sám a sice se potkáváte občas s dalšími českými hráči, ale tohle má prostě jinou atmosféru. Měli jsme skvělou partu a užil jsem si to. Bral jsem to spíš jako prodloužení své mimosezonní přípravy, protože jsem věděl, že nebudu úplně první volba do mixu. Kdyby šlo o všechno, tak by asi šli hrát Jirka pravděpodobně s Maky. Tím, že se to bohužel sešlo tak, že jsme už nemohli postoupit, tak jsme s Miri Kolodziejovou dostali šanci v posledním zápase a jsem strašně vděčný za to, že jsme si mohli zahrát na takhle velkém kurtu ve skvělé atmosféře. Byla to pro mě velká zkušenost, moc jsem si ten zápas užil. Myslím si, že jsme s Miri i převedli super výkon, ale ke konci zahráli soupeři o něco málo lépe.

V loňském roce jste si zahrál už i na třech turnajích ATP. V Gstaadu jste postoupil při vaší premiéře na této úrovni s Romanem Jebavým až do semifinále. Oba zápasy jste tam vyhráli o dva míčky. Nervozitou tedy, zdá se, netrpíte…
Myslím, že každý člověk trpí nervozitou, včetně mě. Za poslední roky jsem se s tím ale naučil pracovat a uvidíme, co přijde tady na prvním grandslamu. Je to v uvozovkách jenom tenis a dělám všechno proto, abych prostě podal co nejlepší výkon. Snažím se ovlivnit jen to, co dokážu a co se pak přihodí, už není na mně. Já musím podat nejlepší výkon, který umím.

Jak na vás tady ten grandslam působí? Přeci jen, je to pro vás nová zkušenost…
Je to úplně neskutečné. Já už byl nadšený v loňském roce, kdy jsem hrál na challengerech. Pro mě to byl velký skok z futurů, kde většina turnajů není dělaná úplně pro hráče. Pořadatelé futurů se samozřejmě snaží, ale mají omezené rozpočty a pořádat podobné turnaje je pro ně náročné, takže servis pro hráče je tam dost osekaný. Už challengery pro mě znamenaly velký skok, ale tohle je pro mě samozřejmě úplně něco jiného. V podstatě, co chceme, to tady máme. Od jídla přes rekonvalescenci po fyzioterapeuty, dopravu. Všechno funguje, jak má.

Co jste si tady nadiktoval od pořadatelů a co vás tady nejvíce překvapilo?
Já jsem hodně přes to jídlo a kvalita a výběr jídla je tu neskutečný. Navíc jsem se mezi United Cupem a grandslamem nedostal na turnaj ATP, takže jsem tady v Melbourne v podstatě o týden dřív než většina ostatních deblistů. A přesto jsem od prvního dne měl na akreditaci peníze na útratu v jídelně, to pro mě bylo příjemné překvapení. Jídlo je tu pro mě nejlepší zážitek.

Letošní kvalifikace na Australian Open je mimořádně úspěšná. Hned čtyři Češi postoupili do hlavní soutěže, další dva těsně vypadli ve finálovém kole kvalifikace. Užíváte si tu ty úspěchy s nimi? Držíte jako parta při sobě?
Samozřejmě ano! Tento týden jsem nehrál zápasy, tak jsem se snažil chodit sledovat ostatní Čechy. Chodil jsem nejvíc na zápasy Víti Kopřivy, se kterým jsem na pokoji. Dneska mi to kolidovalo s tréninkem, který jsem nemohl posunout, tak jsem úplně celý zápas neviděl. Máme tu super partu. Klobouk dolů, jak tu Češi zvládají kvalifikaci. Všem to samozřejmě nemůže vyjít, ale ta úspěšnost je tu neskutečná. Za dobu, co grandslamy sleduju, to nepamatuju. Nejde jen o to, že postupují, ale i jaké předvádějí výkony. Osmnáctiletý Kuba Menšík tu ve svém věku hraje neuvěřitelně a věřím, že to může dotáhnout hodně daleko. Strašně příjemně mě překvapil i Víťa Kopřiva, s jakým přehledem se dokázal poprvé kvalifikovat na grandslam, klobouk dolů před ním.

V Adelaide navíc Jiří Lehečka v semifinále turnaje ATP porazil Sebastiana Kordu 6:2, 6:1. Sledujete jeho výkony a říkáte si, hlavně ať se nezraní?
Hlavně mu hodně fandím. Před United Cupem jsme se tolik neznali. Věděli jsme o sobě, ale nebyli jsme nějací velcí kamarádi. Teď sleduju jeho zápasy a skamarádili jsme se. Už na United Cupu, i když oba zápasy prohrál, předvedl výborné výkony. Je super, že se chytil, a doufám, že vybojuje svůj první titul ATP v kariéře. Moc bych mu to přál.

Pořád hrajete i dvouhru, jakkoliv jste teď na světovém žebříčku už trochu klesl. Na druhou stranu i na challengerech se dokážete občas kvalifikovat a vyhrávat tam zápasy. Jak teď na dvouhru pohlížíte? Chystáte se i nadále hrát singla nebo se budete specializovat na čtyřhru?
Nikdy neříkám nikdy. Priorita je pro mě ale nyní čtyřhra. Když bude nějaká příležitost se zapsat do dvouhry, tak se letos ještě někam určitě napíšu. Všechno se odvíjí od toho, jak se mi bude dařit. Když uhraju nějaké body a dostanu se pravidelně na turnaje ATP ve čtyřhře, bude šancí hrát dvouhru v kvalifikacích čím dál méně. Cítím pořád, že v singlu tu úroveň pořád nemám špatnou. Pro mě je ale nejdůležitější věc zdraví. Abych odehrál celý rok jenom dvouhru, to si úplně po zdravotní stránce nedokážu představit. Věřím, že bych občas dokázal porazit i hráče, kteří hrajou třeba tady kvalifikaci, a poměřit se třeba někdy i s hráči ze stovky, ale asi nemám na to, abych hrál celý rok stabilně dvouhru.

Tady hrajete s Jirkou Lehečkou, ale s ním asi běžné turnaje hrát nebudete. Plánujete nyní hrát stabilně čtyřhru s nějakým konkrétním spoluhráčem nebo budete parťáky spíše střídat?
Jsem v takové pozici na žebříčku, že kdyby se mi podařilo něco trefit, ať už tady nebo bych vyhrál jeden nebo dva challengery, dost by se moje pozice změnila a kluci by začali psát spíš mně, jestli si s nimi na nějakém turnaji nezahraju. Jsem na hraně mezi turnaji ATP a challengery a těžko se plánuje na delší čas dopředu. Napevno nemám nikoho domluveného, domlouvám se spíš jen na několik týdnů dopředu. Teď po Austrálii jsem na několika turnajích domluvený s Nizozemcem Bartem Stevensem. Nejradši bych hrál s nějakým Čechem. Adam Pavlásek má stabilního parťáka, hrajou spolu výborně. S Romanem Jebavým nám to na kurtu tolik nešlo. Vím, že teď Roman vyhrál kolo v Portugalsku, a přeju mu, aby se zase v téhle sezoně rozjel. Taky mi říkal Páťa Rikl, že chce zkusit hrát čtyřhry. Uvidíme, jak se to vyvrbí.