Jebavý bude poprvé v elitní stovce deblistů. Chtěl bych hrát grandslamy, říká

Po vašem zranění, které jste utrpěl v zápase s Janem Mertlem na challengeru v Liberci v roce 2015, jste byl více než půl roku mimo hru. Když jste se vracel na kurty, byl jste už rozhodnutý, že se budete soustředit především na čtyřhru nebo to vyplynulo teprve postupem času?

Ano, v podstatě jsem byl rozhodnutý. Pauzu jsem měl přes sedm měsíců, ale už předtím jsem se prosazoval trochu víc ve čtyřhře. Byl jsem rozhodnutý, že pro mě největší prioritou bude čtyřhra, ale že se budu zapisovat do kvalifikací na challengerech a zkoušet i dvouhry. Ze začátku jsem se o koleno hodně bál, takže mě to i hodně limitovalo. Ve dvouhře jsem se samozřejmě bál o hodně víc než ve čtyřhře.

Na bolavé koleno jste si čas od času stěžoval i po návratu na kurty. Jak moc vás koleno při tenise omezuje a cítíte, že se jeho stav zlepšuje?

Koleno mě ze začátku omezovalo hodně, bál jsem se na něj doklouznout. Vzhledem k tomu, že můj pohyb na kurtu byl jednou z mých největších zbraní, tak jsem tím trápil. Když jsem mu začal věřit víc, tak přišly dvě nucené pauzy, kdy jsem nehrál vždy dva až tři týdny. Už jsem se však s tím kolenem naučil hýbat a cítím se mnohem lépe. Doufám, že už všechny problémy ohledně kolena mám za sebou.

Hned po návratu na kurty se vám úplně nevedlo. Do vynikající formy jste se dostal až v srpnu, kdy jste se na poslední chvíli dal dohromady s Polákem Bednarkem a hned jste postoupili do finále. Berete tenhle turnaj jako zlomový?

Souhlasím s tím, že návrat byl hodně těžký. Představoval jsem si ho trochu jinak, ale prostě pauza sedm měsíců byla hodně znát. Na kurtu jsem se trápil, prohrával s hráči, které jsem před zraněním bez problémů porážel a nebylo to vůbec jednoduché. Pořád jsem však bojoval a makal a doufal, že to ve mně někde je. Pak přišel turnaj v Trnavě, kde jsem z kvalifikace uhrál kolo v hlavní soutěži ve dvouhře a k tomu se dostal do finále čtyřhry. Tam jsme se s Tomaszem Bednarkem domluvili, že budeme hrát spolu, až hodinu před koncem zápisu. Turnaj v Trnavě beru jako zlomový a dlouho jsem na něj čekal.

Najednou jste začal mít výborné výsledky. Se Zdeňkem Kolářem jste jen o dva míče prohráli finále na challengeru v Cordenons, v Comu jste vyhrál se Slovákem Andrejem Martinem a v Banja Luce s Janem Šátralem. Přesto jste však partnery pro čtyřhru hodně střídal. Nelákalo vás sehnat si stálého partnera?

Ano, po Trnavě se mně začalo dařit takovým způsobem, že kdyby mně to předtím někdo řekl, tak bych si asi poklepal na čelo. Nastala totálně odlišná část sezóny a s kýmkoliv jsem hrál, tak jsem uhrál dobrý výsledek. V průběhu roku jsem nějaké nabídky na spolupráci dostal, ale nechtěl jsem udělat definitivní rozhodnutí. Nevadilo mi ty partnery střídat a vlastně se všemi se mně dařilo. Na letošní sezónu jsem trochu víc domluvený s Andrejem Martinem od jarní části sezóny, tak uvidíme, jak se to všechno vyvine.

Když se dostavily dobré výsledky, určitě jste byl najednou žádanější. Jak moc se vám hrnou nabídky na spolupráci? Podle čeho si své spoluhráče vybíráte? Máte občas problém parťáka pro čtyřhru sehnat?

Ano, to máte pravdu, až jsem se tomu divil. Hráči si výsledků všímali a nabídek opravdu přibylo. Každý hráč má svůj různý styl a musíme se jeden druhému přizpůsobit. Když cítím, že by to mohlo fungovat, tak to zkusím. Někdy to sedí víc a někdy míň a podle toho se rozhodnu, jestli ješte s konkrétním hráčem budu pokračovat nebo ne. Naštěstí jsem moc problémů někoho sehnat neměl. Doufám, že se to ani nezmění.

Dobrá forma vám vydržela až do konce roku. Do finále jste postoupil na dalších čtyřech challengerech, v Casablance jste s Andrejem Martinem dokonce vyhráli. V čem vidíte největší důvod vašich úspěchů?

S Andrejem se známe od devíti let. Jsme stejně staří, takže jsme spolu objížděli stejné turnaje vlastně skoro celou kariéru a jsme i dobří kamarádi. Hráli jsme spolu hodně turnajů i v juniorských letech a oba víme, co od sebe můžeme čekat a v čem je naše největší síla. A chemie pokračovala dál. Vlastně jsme spolu hráli pět turnajů, byly z toho dvě vítězství a tři finálové účasti. Doufám, že to bude v podobném duchu i pokračovat.

Cítíte, že se ve vašem věku ještě můžete zlepšovat? Máte osobního trenéra? Kde trénujete?

Osobního trenéra teď nemám. V minulosti jsem měl hodně trenérů, takže přibližně vím, co mám dělat a trochu dokážu odhadnout, co kdy a jak potřebuju. Teď mně to takhle sedí a vyhovuje a zatím nic měnit nechci, ale samozřejmě se může stát cokoliv. Pocházím z Jimenice, ale od patnácti let jsem v Praze. Trénuju na Štvanici, za kterou jsem i deset let hrál. Před dvěma lety jsem přestoupil do Liberce, kde hraju nyní extraligu a vlastně jsem se tak trochu vrátil do kraje, odkud pocházím. Stále ovšem trénuju převážně na Štvanici a žiju v Praze. 

Hodně hrajete s českými a slovenskými hráči. Od návratu na kurty jste hrál s Lackem, Šátralem, Kolářem, Dlouhým, Salabou, Veselým, Martinem, Staňkem, Novákem, Sučem, letos jste zahájil sezónu na turnaji v Koblenzu s Lukášem Rosolem. Dáváte přednost Čechoslovákům před ostatními?

Tak nad tím jsem ani úplně nepřemýšlel, ale asi to tak bude. Se zahraničními hráči jsem taky pár turnajů odehrál, ale je pro mě určitě příjemnější hrát s československými hráči. Používáme stejný jazyk, máme podobný humor a to taky k té chemii pomůže víc. Určitě se ovšem nebráním hrát i s hráči z jiných zemí.

V minulosti jste si několikrát zahrál i na turnaji ATP s Jiřím Veselým. O jedno místo vám kdysi unikla účast na grandslamovém turnaji ve Wimbledonu. Jak moc to tehdy mrzelo a berete účast v deblu na grandslamu jako váš velký cíl?

Tehdy mě to hodně mrzelo, ale to je tenis a snad další šance přijdou. Určitě bych se chtěl letos dostat na zbylé grandslamy. Mám na to dobře našlápnuto, tak jen neusnout na vavřínech a snažit se udržet si formu a výsledky, jaké jsem měl poslední měsice.

Jste velký kamarád s Janem Šátralem. Spolu jste dosáhli velkým úspěchů v deblu, vyhráli jste spolu dva challengery a jedenáct futurů. Oba nyní atakujete nejlepší nejlepší umístění ve vaší kariéře. On v singlu a vy v deblu. Jak jeho úspěchy sledujete a toužíte si někdy zahrát turnaje ATP právě s ním?

Ano, s Honzou patříme určitě k největším kamarádům na okruhu a možná i mimo něj. Teď se nám oběma daří a jsme za to rádi. Určite spolu ještě odehrajeme hodně turnajů, ale pro Honzu je teď priorita dvouhra a pro mě čtyřhra a to se dohromady úplně kombinovat nedá. Když ale přijde šance si zahrát, určitě bychom se tomu ani jeden nebránili.

Oba v prvních měsících roku 2017 neobhajujete mnoho bodů, takže je velká šance, že se postavení na žebříčku vás obou bude ještě zlepšovat...

Přesně tak to je. Na to ale člověk nesmí myslet. Chce si to udržet herní pohodu a makat a doufat, že to vydrží co nejdéle.

Jan Šátral byl premiérově nominován do týmu pro Davisův pohár. Jakou roli hraje Davis cup pro vás? Znamená pro vás zahrát si tuto soutěž také velkou motivaci?

Davis cup pro mě znamená hodně. Myslím si, že každý má sen reprezentovat svoji zemi a když bych se někdy dostal do nominace, byl by to také jeden ze splněných snů. Je to pro mě velká motivace.

Letošní sezónu jste zahájil mistrovstvím České republiky v Plzni, kde jste vyhrál čtyřhru s Janem Hernychem. Nyní jste na prvním challengeru roku v Koblenzi měli s Lukášem Rosolem na dosah titul i tam. Co považujete za větší úspěch?

Plzeň jsem zvolil jako turnaj na rozehrání. Nic jsem od toho nečekal a přesně to splnilo účel. Ve dvouhře jsem prohrál v semifinále a čtyřhru jsme vyhráli. Vzhledem k tomu, že jsem Plzeň ve čtyřhře vyhrál myslím už pošesté a patřili jsme tam k jasně největším favoritům, tak přece jenom challenger považuji za mnohem větší úspěch. Úroveň hráčů byla o několik levelů výš, než těch, kteří startovali v pavouku ctyřhry na MČR v Plzni.

V Koblenzi jste postoupili do finále, ale už ve čtvrtfinále proti Beharovi a Golubjevovi jste vyhráli až po těžkém boji 13:11. Jak jste tam byli daleko od porážky?

V tomhle zápase jsme prohráli docela smolně první set. Pak jsme ale vyhráli druhý šlo se do nevyzpytatelného supertiebreaku. V něm jsme vedli 9-7, pak jsme byli minus mečbol za stavu 9-10 a nakonec to zvládli. Skutečně jsme ale od prohry ve čtvrtfinále nebyli daleko.

Ve finále proti Podlipnikovi-Castillovi a Vasilevskému jste prohráli první set a ve druhé sadě měli soupeři výhodu brejku. Nakonec jste ale v dramatickém supertiebreaku měli čtyři mečboly, jeden dokonce při servisu Lukáše Rosola. V jeden moment jste už zvedali ruce nad hlavu, ale nakonec jste zápas prohráli. Zakončil jste ho dvojchybou za stavu 14:15. Co chybělo k tomu, abyste na turnaji trumfovali?

Ano, popisujete to přesně. Vlastně nechybělo vůbec nic, protože jsme měli mečbol a soupeři dali balon 15 centimetrů do autu. Bohužel si doteď nedokážu vysvětlit, kam ten rozhodčí koukal nebo co dělal a aut nepísknul. Nikdy v životě jsem tohle nezažil. Jinými slovy, k tomu momentu za stavu 14-15 vůbec nemělo dojít. Turnaj jsme vlastně vyhráli, ale peníze a body jsme měli za druhé místo. Je to hodně smutné, že se tohle může stát na takovéhle úrovni a byli jsme z toho ještě pár hodin po zápase dost rozhození.

Jak jste se s Lukášem Rosolem dali dohromady? Hráli jste spolu někdy v minulosti?

S Lukášem jsme předem domluvení nebyli. Na první tři challengery na začátku sezóny jsem byl domluvený se Sergejem Stachovským, ale on se zranil a já věděl, že Lukáš na ten turnaj jede na dvouhru. Poprosil jsem ho tedy a domluvili jsme se na poslední chvíli spolu. S Lukášem jsme spolu hráli dvakrát v životě a vyhráli jsme zimní i letní Mistrovství republiky ve čtyřhře.

Jaký je váš program pro nadcházející období?

Z turnaje z Koblenzu jsme letěli rovnou na další challenger do Rennes, kde už hraju debla se Sergejem Stachovským. Příští týden jedu na Quimper, kde budu hrát s Chorvatem Sančičem. Pak už budu doufat, že se dostanu na nějaké turnaje ATP s Jirkou Veselým nebo jinými hráči.

V příštím vydání světového žebříčku se posunete do světové stovky ve čtyřhře. Jaké máte cíle další cíle pro nadcházející sezónu?
Chtěl bych se co nejdříve dostat na 70.-80. místo na světě, což by mě zaručovalo starty na grandslamech a na turnajích ATP, kde už jsou ty body jinačí. Nechci říkat přímo, na jaké pozici bych chtěl na konci roku být, ale kdyby to bylo kolem 60. místa, byl bych moc spokojený.

Máte ještě nějaké plány i ve dvouhře? Už jste vaši kariéru v singlu definitivně upozadil nebo to ještě chcete v téhle sezóně zkusit?

V singlu jsem v létě po challengeru v Trnavě cítil, že bych ty kvalifikace rád zkoušel a zkusil se nějak posunout na žebříčku dopředu, ale bohužel díky super výsledkům ve čtyřhře jsem ty kvalifikace nestíhal. Dvouhru jsem tedy pozadí posunul, ale kvalifikace budu chtít hrát, když je budu stíhat. Teď se na kurtu cítím mnohem líp než dřív. Myslím si, že mám úroveň ve dvouhře pořád dobrou. Třeba teď v prosinci v české extralize jsem neprohrál ve dvouhře ani jeden zápas a poradil si s mladými kluky. Porazil jsem Vítka Kopřivu, který se pohybuje kolem 500. místa na světě, 6:3, 6:2, a Zdeňka Koláře, který je teď na Davis cupu v Austrálii, 7:6 ve třetím setu. Myslím, že momentálně je moje úroveň ve dvouhře někde mezi 250.-350. místem na světě, ale bohužel se to s deblem těžko dá hrát teď dohromady, když budu ve stovce a chci jít ještě výš.

CESTA ROMANA JEBAVÉHO A LUKÁŠE ROSOLA TURNAJEM V KOBLENZI:

1. kolo: ROMAN JEBAVÝ, LUKÁŠ ROSOL - Florian Broska, Dylan Gee (GER/GBR) 6:2? 6:1
čtvrtfinále: ROMAN JEBAVÝ, LUKÁŠ ROSOL - Ariel Behar, Andrej Golubjev (URU/KAZ) 4:6, 6:3, 13:11
semifinále:  ROMAN JEBAVÝ, LUKÁŠ ROSOL - Dino Maercan, Tristan-Samuel Weissborn (CRO/AUT) 6:3, 6:3
finále: Roman Jebavý, Lukáš Rosol - Hans Podlipnik-Castillo, Andrej Vasilevskij (CHI/BLR)  5:7, 6:3, 14:16

Roman Jebavý po zlomovém challengeru v Trnavě v srpnu 2016, kde s Tomaszem Bednarkem (POL) postoupili do finále

Roman Jebavý po vítězství v Bonver tenisové extralize 2016 nad Vítem Kopřivou 6:2, 6:3

Roman Jebavý po vítězství v Bonver tenisové extralize 2016 nad Zdeňkem Kolářem 2:6, 6:4, 7:6(1)

Roman Jebavý po vítězství v Bonver tenisové extralize 2016 nad Danielem Lustigem 3:6, 6:3, 7:5

Roman Jebavý s Andrejem Martinem po vítězství v Bonver tenisové extralize 2016 nad dvojicí Cedrikem Marcelem Stebem - Edouardem Rogerem-Vasselinem 6:3, 0:6, 12:10