Jak jste prožívala svůj návrat na Wimbledon?
Navenek to nebylo úplné wow, ale uvnitř to bylo absolutní wow! Draly se mi slzy do očí. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo to hrozně emotivní. Pak už jsem to nevydržela a pod ručníkem jsem začala brečet.

Co předzápasová nervozita, dostavila se?
Byla jsem extrémně nervózní. Jakože extrémně! Ráno jsem vstala a říkala ségře: Sorry, ale já nemůžu dýchat. Za chvilku omdlím. Byla jsem hrozně moc nervní. Hodně mi na tom záleží. Je to můj poslední Wimbledon.

Hrál roli i fakt, že jste byla díky větším zkušenostem z travnatého povrchu považována proti trápící se Maryně Zanevské za favoritku?
No, taky... Ale já nevím, jestli se o mně v některém zápase dá říct, že jsem favoritka. Hraju hodinu denně. Nemám za sebou moc zápasů. Sama od sebe neočekávám, že bych měla být favoritka. Na trávě hraju líp než Zanevská, ale s tím jsem do zápasu nešla. Spíš jsem si na sebe dávala tlak: Vím, že můžu postoupit. A chci to! Po prvních třech čtyřech gemech jsem se ale uvolnila a bylo to dobrý.

Kdo vás v Londýně kromě syna Vincenta doprovází?
Mám tady ségru s mamkou a trenéra. Ségra odlétá zítra pryč, což mě trochu mrzí, protože ségra je ségra. Nemám chůvy, takže jsem ráno vyměňovala Vincentovi plíny. Chci se o něj starat sama. Spím s ním na jedné posteli.

Vyspíte se aspoň trochu?
Dneska jsme se vyspali parádně. Vincent se vzbudil po čtyřech hodinách a pak ještě jednou. Jiné noci bývají daleko těžší, moc nespíme.

Předpokládáme, že vaše zápasy pozorně sledují i blízcí v Česku, že?
Partner Petr je pracovně ve Varech. Sleduje mě přes internet. Všichni ostatní se dívají na telku. Mám hromadu zpráv. Táta drží palce, ale nejvíc babi s dědou. Já se vždycky bojím, aby nedostali infarkt.

Jak je na tom váš palec na noze, který jste si zranila při pádu za stavu 2:2 ve druhém setu?
Mám v sobě čtyři prášky na bolest, ale moc to nepomáhá. Bolí jako čert. Myslím, že mi vyskočil z kloubu. Půjdu na fyzio a snad to bude dobrý. Měla jsem strach, že jsem si ho úplně vyvrátila. Že něco vypadlo a zapadlo.

Dýchla na vás atmosféra All England Clubu, kam jste se vrátila po čtyřech letech?
Strašně! Zaprvé je to tady úplně nové, jiné. Ve čtvrtek jsem měla déjà vu. Ségře jsem říkala: Tady jsem hrála tenhle zápas. A tady jsem dělala tohle. Úplně to tady miluju.

Na pětce jste odstartovala také své tažení do semifinále v roce 2019, že?
Hrála jsem tam první kolo s Lesjou Curenkovou. Totální flashback! Mám spoustu vzpomínek. Hodně věcí dělám podobně, stejně. Moc mi záleží na tom, aby to tady trvalo co nejdéle.

Pomoci k tomu může i čtyřhra, v níž nastoupíte opět po boku Tchajwanky Su-wej Sie…
Moc se těším. Je neskutečné, že dokázala vyhrát Roland Garros. Nejdřív ho hrát neměla, ale jelikož tam žije, nakonec nastoupila. Hrála s tou holkou skoro poprvé (Sie spojila síly s Číňankou Sin-jü Wang, pozn. red.). Neskutečný, brutální. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit.

Při vaší poslední účasti na Wimbledonu jste se Sie slavily titul. To vypadá, že byste mohly mít šanci i letos, ne?
Nechci si dávat cíle. Samozřejmě by bylo moc fajn zahrát tu dobře. Ale nehrály jsme spolu tři roky a máme za sebou teprve dva turnaje. Ona ale miluje trávu, já taky. Třeba to vyjde a chytneme slinu jako v roce 2019.

Wimbledon (GBR, 44 700 000 GBP, tráva)
1. kolo ženské dvouhry
BARBORA STRÝCOVÁ (623.) – Maryna Zanevská (BEL, 88.) 6:1, 7:5

Marek Bartošík, foto: Twitter – Andres Vargas Peraza

Maryna Zanevská Barbora Strýcová