Šampionky K+S: o vděčnosti fanouškům, přání mamince i přehlíženém deblu

Právě jste získaly sedmý společný grandslam, na kontě máte i olympijské zlato a titul z Turnaje mistryň. Jak byste reagovaly, kdyby vás někdo nazval jedním z nejlepším deblových párů tenisové historie?
KS: Jsou to příjemná slova.

BK: Hezky se to poslouchá. Ta práce, která za tím je… Kdo to nezažil, neví. Je ale smutné, že máme tolik úspěchů a nějakou extra pozornost jako deblistky nedostáváme. Je škoda, že to tak je. Děláme maximum pro to, aby tady byly zajímavé deblové páry a zajímavé výsledky, šampioni… Zkrátka něco, na čem se dá debl zviditelnit. Je ale na jiných lidech, kteří se pohybují kolem tenisu, aby debl podpořili a našli pro něj další rozvoj.

Vy šampionky jste. Ve finále grandslamu prakticky neprohráváte, máte parádní bilanci 7:1. Čím to podle vás je?
KS: Je za tím dřina a práce, obě tenisu dáváme hrozně moc. I když se z 95 procent připravujeme na singl, pořád na sobě v tréninku makáme. Rozumíme si a víme, co každá na kurtu udělá. Naše schopnosti dokážeme výborně zkombinovat. Cesta je dlouhá, hrozně nahoru – dolů. Ne vždy se nám to povedlo a sešlo tak krásně jako teď. Je to čest, že se nám daří a že jsme zůstaly spolu a vydržely, i když tam nebyly úplně nejlepší momenty. Myslím, že jsme skvělý tým a že se naše práce a dřina vyplácejí.

Ve finále Australian Open jste zvítězily nad japonskou dvojicí Šuko Aojamaová, Ena Šibaharaová 6:4 a 6:3. Jak specifické je soupeřit s Japonkami, z nichž ta menší – Aojamaová – měří pouze 154 centimetrů?
BK: Zápas byl určitě těžký a náročný, musely jsme předvést nejlepší tenis. Velmi důležité byly brejky ze začátku setů, které nám pomohly. Myslím, že se tam projevila nervozita soupeřek. V prvním setu jsme dobře servírovaly. Jejich styl je specifický, protože Aojamaová je rychlá a snaží se být velmi aktivní. Musely jsme vymyslet strategii, aby naše hra nebyla moc čitelná, což se nám dařilo. Platilo i to, že jako singlistky umíme hrát agresivně a dokážeme soupeřky zatlačit.

Obě jste měly na ceremoniálu při předávání trofejí pěkné proslovy. Katko, vy jste zmínila svou maminku a popřála jste jí vše nejlepší k narozeninám. Kdy maminka slaví a jak vás napadlo dát jí takový dárek?
KS: Třicátého prvního, takže za dva dny. (usmívá se) Mamka mi vždycky říká, že angličtina pro ni není nejlepší. I když děkuji rodině, ona tomu nerozumí. Už několikrát mi říkala, ať jí popřeju, takže si myslím, že to byla vhodná chvíle a varianta. Až přiletím domů, budeme slavit narozeniny a můžeme slavit i titul. (usmívá se)

Báro, po utkání jste absolvovala pěkné kolečko kolem kurtu. Rozdala jste spoustu drobných suvenýrů, obě jste se podepisovaly a nechaly fotit. Proč jste se tak rozhodla a co všechno jste věnovala fanouškům?
BK: (směje se) Na každé straně kurtu byly české vlajky. Čeští fanoušci přišli a fandili nám, ukázali nám podporu a lásku. Oficiální focení ale bylo jen na jedné straně. Napadlo mě, že by bylo dobré se o naši radost podělit i s nimi a poděkovat jim. Mám ráda, když na nás lidi přijdou, a chci jim nějakým gestem poděkovat.

KS: Takže příště jdeme s taškou. (směje se)

BK: Dívala jsem se na jiné zápasy a přišlo mi zajímavé, jak má třeba Stefanos Tsitsipas podepsané kartičky a dává je lidem. Je to podle mě hezká památka. Pamatuji si, když jsem se sama chodila dívat na tenisové zápasy a měla jsem vždy radost, když jsem dostala podpis, potítko nebo podobnou upomínku. Doma mám třeba plakáty z roku 2008, kdy se hrál Fed Cup nebo Davis Cup. Doufám, že je pro fanoušky také hodně speciální, že mají materiální památku na zápas.

Grandslam

Australian Open, Melbourne (AUS, 76 500 000 AUD, tvrdý povrch)
Finále ženské čtyřhry
KREJČÍKOVÁ, SINIAKOVÁ – Aojamaová, Šibaharaová (obě JPN) 6:4, 6:3