Série porážek? Neklesal jsem na mysli, říká po druhém červencovém titulu Vrbenský

- David Schlegel, Filip Lefenda

Michael Vrbenský se po nepříjemném zranění mezižeberního svalu vrací zpět do formy. O víkendu získal dvaadvacetiletý Čech v německém Kasselu už druhý červencový a celkově svůj šestý titul z okruhu ITF. Finále antukové pětadvacítky s nasazenou pětkou Sebastianem Fanselowem, v němž vedl nymburský rodák už 7:5 a 5:1, došlo nečekaně do třetího dějství, s Vrbenským ale šest neproměněných mečbolů nezacloumalo. „Takový je občas tenis. Chytl jsem začátek třetího setu a udržoval si vedení, což mě uklidnilo,“ pochvaluje si v rozhovoru pro Tenisový svět hráč, jenž v posledních týdnech hodně sází na pozitivní myšlení.

Po patnáctitisícovém turnaji v Bernu jste tentokrát ovládl pětadvacítku v Kasselu. Jak moc je pro vás důležitý návrat na vítěznou vlnu?
Velice. Rok jsem se potýkal s menší krizí. Laboroval jsem se zraněním a těžko se mi dostávalo zpět na zápasovou a vítěznou vlnu. Chyběla mi herní praxe. Jsem jedině rád, že jsem to prolomil a doufám, že na výkony navážu i na dalších turnajích.

Na světovém žebříčku jste dokonce opustil první pětistovku. Mělo to vliv na vaši psychiku? Nebyl jste nervózní?
Nebyl. Jen jsme s trenérem museli změnit turnajový plán. Začali jsme hrát menší turnaje. Věděl jsem ale, že každý den trénujeme a pracujeme naplno. Že musím být pořád pozitivní a věřit tomu, že se to zlomí.

Na turnaji v Kasselu jste měl během zápasů herní výkyvy. S Raphaelem Collignonem jste nedávno prohrál a teď s ním v semifinále otočil téměř ztracený zápas. Připouštěl jste si za nepříznivého stavu možnost porážky?
Hned v prvním setu úvodního utkání na turnaji to nebylo optimální. Otáčel jsem z 3:5 na 7:5. Necítil jsem se úplně dobře, zůstával jsem ale neustále pozitivní. Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych měl prohrát. Šel jsem do toho míček po míčku a podařilo se. Co se týče semifinále, byl to jeden z nejlepších zápasů na celém turnaji. Soupeř teď vyhrál dva tituly po sobě. Hraje velice slušně a věří si. Oproti vzájemnému střetnutí z Marburgu jsme s trenérem změnili taktiku. Věřil jsem ve svou hru až do posledního míčku a vyplatilo se.

Co rozhodovalo ve chvíli, kdy soupeř podával na vítězství?
Ten gem jsem zahrál dobře. Chodil jsem do toho a věřil si, že můžu zápas otočit. On možná trochu znervózněl. Nedal pár prvních servisů, ačkoliv do té doby podával celý zápas skvěle. Využil jsem toho a tlačil ho rovnou z returnů. Gem jsem si uhrál a poté se jelo od nuly.

Ve finále jste porazil Němce Sebastiana Fanselowa. Vedl jste už 7:5, 5:1 a měl postupně šest mečbolů, přesto jste druhý set ztratil a utkání zachránil až výborným výkonem v rozhodujícím dějství. Co se přihodilo?
Takový je občas tenis. Hraje se až do posledního míče a já ho nemohl dohrát. Trochu jsem i znervózněl a dal nějaké dvojchyby. Soupeř se zvedl, rázem hrál uvolněněji a zabil mi pár returnů. Sešlo se to tak, že jsem musel do třetího setu. Jsem jedině rád, že jsem ho nakonec psychicky zvládl. Chytl jsem začátek sady a udržoval si vedení, což mě uklidnilo.

Zkraje měsíce jste vyhrál i turnaj v Bernu, byť byl dotován „jen“ 15 tisíci dolary. Pomohl triumf zásadně vašemu sebevědomí, nebo přišel pravý zlom až nyní v Německu?
Určitě mi pomohl. Každý vyhraný turnaj je pro psychiku skvělý. Jsem rád, že jsem ve Švýcarsku hrál. Odehrál jsem pět dobrých zápasů, což mi pomohlo. Potřebuji hrát více utkání.

Od loňského září jste dlouho nehrál, jelikož jste laboroval se zraněním. Co přesně vás trápilo a jak probíhala rekonvalescence?
Začalo to na turnaji v Braze, kde jsem skrečoval zápas se Stebem. Nemohl jsem tehdy vůbec podávat. Šel jsem na sono a zjistil, že mám natržený mezižeberní sval. To mě vyřadilo minimálně na tři měsíce ze zápasů. Hrát jsem poté začal až v extralize. Mezižeberní sval je malý, léčí se špatně, hlavně klidem. Chodil jsem na různé lasery a injekce. Měsíc před extraligou jsem začal trénovat, zápasová praxe mi ale chyběla. Dlouho jsem se do toho zase dostával.

V období dubna a května jste prohrál pět zápasů v řadě. Nepropadal jste trochu depresím? Vnímal jste, že je to chybějícím zápasovým rytmem, nebo jste necítil formu?
Zdravotně už jsem byl fit, nic mě netrápilo. Abych pravdu řekl, vůbec jsem neklesal na mysli. S trenérem jsme si řekli, že potřebujeme hrát co nejvíce zápasů. To se bohužel nedařilo, neboť jsem pořád prohrával v prvních kolech. Každý den jsme ovšem pracovali na tom, aby se to zlepšilo. Že to přišlo až trochu později, je individuální. Někomu se podaří dostat zpátky rychleji. Já se trochu trápil, ale jsem rád za tento měsíc, v němž jsem odehrál spoustu zápasů. Doufám, že už to bude jen lepší.

V posledních zápasech už se zdálo, že dokážete soupeře zatlačit a hrát vítězné míče. Cítíte se teď během utkání v lepší pohodě?
S trenérem jsme si nastavili plán, že budu hrát aktivně. Chci si chodit pro vítězné míče. Čekat v dnešním tenise na to, že se soupeř vyhází, už skoro nejde. Když se na druhou stranu jeden zápas nepovede, svět se nezboří.

Jaký máte plán pro letošní léto?
Postavení na žebříčku ještě není dostatečně optimální na to, abychom si plánovali turnaje příliš dopředu. Teď budu čekat do čtvrtka, jestli se dostanu na challenger do Švýcarska, nebo Itálie. Pak bych chtěl hrát v Liberci.

Máte v aktuální sezoně nějaké žebříčkové cíle?
Letos úplně ne. Chci se ale postupně dostat na grandslamy a hrát stabilně na challengerech, případně trochu výše.

Určitě jste sledoval situaci kolem Wimbledonu, kde letos hráči nedostávali body do žebříčku. Na druhou stranu klesl „cut“ pro kvalifikaci. Mrzelo vás hodně, že jste se nemohl turnaje zúčastnit?
Každý má na to asi jiný názor. Je to Wimbledon, jeden z grandslamů. Jestli se hraje o body, nebo ne, je asi ten nejmenší faktor. Víceméně všichni turnaj nakonec rádi hráli. Kdybych měl osobně ranking na to si Wimbledon letos zahrát, s radostí bych do Londýna jel.

Jaký máte za současné situace postoj ke čtyřhře?
Do Švýcarska jsme jeli s tím, že debl určitě hrát nebudu. Mám nějaký žebříček a na patnáctce bych příliš bodů nepřipsal i v případě vítězství. Soustředil jsem se proto na singl. Na pětadvacítkách sem tam debly hraji, třeba v Marburgu s Izraelcem Olielem. V Kasselu jsem k sobě nikoho do páru nesehnal, tak jsem hrál jen singl. Není to teď každopádně jen o tom nahánět body do dvouhry. Na dalších turnajích budu určitě startovat i ve čtyřhře.

Cesta Michaela Vrbenského za titulem z Kasselu

1. kolo: MICHAEL VRBENSKÝ – Taym Al Azmeh (GER) 7:5, 6:3
Osmifinále: MICHAEL VRBENSKÝ – Kimmer Coppejans (BEL) 7:6(2), 6:4
Čtvrtfinále: MICHAEL VRBENSKÝ – Max Hans Rehberg (GER) 6:4, 6:3
Semifinále: MICHAEL VRBENSKÝ – Raphael Collignon (BEL) 3:6, 7:6(3), 7:6(5)
Finále: MICHAEL VRBENSKÝ – Sebastian Fanselow (GER) 7:5, 6:7(3), 6:2