KOMENTÁŘ: Náraz českého kolosu v Paříži? Ano, ale úspěchy zase přijdou!

- Marek Bartošík

Bylo to vlastně odpovídající zakončení české účasti v hlavní soutěži dvouhry na Roland Garros. Šikovná Karolína Muchová se podruhé vzpírala odhadům bookmakerů, k postupu do osmifinále přes Američanku Amandu Anisimovovou jí scházely čtyři gemy, nicméně smolné zranění kotníku ji donutilo k první skreči na grandslamovém turnaji. Smutná událost pouze podtrhla neúspěšnou českou misi na pařížské antuce, která čítá pouze jedinou účast ve třetím kole dvouhry.

Loni české tenistky na grandslamech zářily tak moc, až se tomu nechtělo věřit. V Austrálii byla blizoučko finálové účasti Karolína Muchová, v Paříži triumfovala Barbora Krejčíková, ve Wimbledonu si vysloužila trofej pro finalistku Karolína Plíšková. Poslední dvě zmíněné ještě dokráčely do čtvrtfinále v New Yorku, což byl jistě sympatický výsledek.

Na aktuálním Roland Garros si ale čeští fanoušci až na několik výjimek moc krásných momentů neužili. „Prohra Karolíny Muchové znamená, že v ženském pavouku nezbývá žádná Češka… neobvykle neúspěšný turnaj pro tenhle kolos,“ všiml si i americký reportér Ben Rothenberg, který nemá daleko k tomu, abychom ho nazývali fanouškem českých tenistek.

Ano, nepříliš rozehraná Muchová vydřela ve druhém kole triumf nad „nabušenou“ Řekyní Mariou Sakkariovou, její úspěch ale překazilo ošklivé zranění kotníku ze skvěle rozehraného duelu proti Amandě Anisimovové.

Plusové body si v Paříži jistě vysloužila i Linda Nosková, která při své grandslamové premiéře prošla kvalifikací a v prvním kole hlavní soutěže potrápila Emmu Raducanuovou. Podobný první pokus na akci velké čtyřky by kdekdo jistě bral.

Hůře už dopadly další Češky. Petra Kvitová a Karolína Plíšková sice navzdory jistým zaváháním zvládly nástrahy úvodního kola, nicméně s turnajem se vzápětí po hladkých porážkách rozloučily. Jen se potvrdilo, že českým třicátnicím už antuka příliš nesvědčí, roli ale sehrály i předchozí zdravotní peripetie a pomalejší podmínky.

Kvůli zdravotním potížím nebyla pořádně rozehraná ani Kateřina Siniaková. Její porážka s kanadskou hvězdičkou Leylah Fernandezovou, která v další rundě skolila olympijskou šampionku Belindu Bencicovou, však rozhodně nebyla ničím překvapivým. Podobně neúspěch Terezy Martincové, jež antuku nemá v lásce, trápí ji různá zranění a formu nyní hledá, byl věcí očekávanou.

Hned v prvním kole narazila obhájkyně titulu Barbora Krejčíková, jež se ale na kurty vrátila po třech měsících. A jak se ukázalo, světová dvojka ke všemu onemocněla covidem. Přetlačit takovou kombinaci, obohacenou o obrovskou konkurenci, byl nadlidský úkol…

Velkou smůlu měla Marie Bouzková, která si v areálu Rolanda Garrose právem brousila zuby na první výraznější grandslamový výsledek. Na svou belgickou soupeřku ve druhém kole Elise Mertensovou jistě měla, totéž by platilo o Rusce Varvaře Gračevové v rundě třetí. Nicméně covid byl proti a usměvavé Češce znemožnil prodat skvělou letošní formu.

Patrně největší náraz do zdi ale potkal český ženský tenis už dlouho před začátkem Roland Garros, když se elitní antukářka Markéta Vondroušová omluvila kvůli operaci levé ruky. Tenisoví odborníci právem soudili, že právě finalistka ročníku 2019 má největší šanci na kvalitní výsledek, obzvlášť po fantastickém představení v kvalifikaci Poháru Billie Jean Kingové, kdy na Štvanici udělila antukovou lekci Emmě Raducanuové.

Český kolos, jak ho nazval Ben Rothenberg, se zkrátka v Paříži z mnoha důvodů ani rozjet nemohl. To však neznamená, že by byl čas na zoufání… Tenis je totiž specifický tím, že nové příležitosti přicházejí prakticky každý týden. Grandslamy jsou sice „jen“ čtyři za sezónu, stále je to ale lepší než jediná olympiáda či mistrovství světa za dva, respektive čtyři roky, jako je tomu u jiných sportů.

Čeští fanoušci by navzdory neúspěšnému seniorskému Roland Garros jistě neměli propadat skepsi. Naopak by mohli využít volného prostoru a sledovat juniorskou soutěž, v níž startuje neuvěřitelné množství devíti českých dívek (a čtyř chlapců).

Už jen početné – a hlavně kvalitní – obsazení juniorské soutěže potvrzuje, že tlak českého kolosu na úspěch je tak obří, že ho ani mimořádná smůla nemůže zastavit, ale maximálně přibrzdit. Na shledanou v lepších časech!