Nejcennější titul a posun do druhé stovky. A to jsem nehrála úplně nejlépe, těší Noskovou

- David Schlegel, Jan Vojkůvka

V silné nastupující generaci českých juniorek se i nadále výrazně prosazuje Linda Nosková. Česká tenistka, která do probíhající sezony vstoupila s rozporuplnými pocity, dokázala ovládnout turnaj kategorie W60 na okruhu ITF World Tennis Tour ve francouzském Croissy-Beaubourgu, díky čemuž poprvé v kariéře pronikla do druhé světové stovky. „Přitom se mi nedařilo hrát úplně tak, jak bych chtěla,“ podotkla v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět sedmnáctiletá Češka.

Svým vítězstvím v Croissy-Beaubourgu vyrovnala své dosavadní maximum, kterým byl triumf na šedesátce v Přerově. Jak však sama Nosková podotkla, ve Francii bylo startovní pole kvalitnější a cesta za titulem tak o poznání náročnější. Zejména ve čtvrtfinále a v semifinále ze sebe musela dolovat to nejlepší, což se ne vždy úplně dařilo. A přesto slavila cenné skalpy.

„Nehrála jsem úplně nejlépe, a přesto jsem dokázala porazit nejvýš postavenou holku, se kterou jsem kdy hrála,“ potěšilo ji, že vyzrála na turnajovou jedničku Chloe Paquetovou, aktuálně 104. tenistku žebříčku WTA. Následně, po finálovém vítězství nad Francouzkou Jeanjeanovou, přiznala, že triumfu na francouzském podniku si z hlediska kvality pavouka a faktu, že nehrála stoprocentně, váží o něco více než předchozí šedesátky v Přerově.

Aby také ne, vždyť díky vítězství se vyhoupla na 184. místo světa a mimo jiné má prakticky jistotu, že bude moci startovat v kvalifikaci na grandslamovém Roland Garros. Tedy na turnaji, kde loni slavila zisk juniorského titulu ve dvouhře. A to vše po triumfu na šedesátce ve Francii, kam se přitom přihlásila s vědomím, že to bude poslední halový podnik této sezony.

Byla to vaše druhá šedesátka (turnaj ITF dotovaný částkou 60 tisíc dolarů, pozn. redakce), kterou jste vyhrála. Jak byste srovnala oba triumfy, a kterého vítězství si ceníte víc?
Musím říct, že se mi v zápasech úplně asi nedařilo hrát tak jako v Přerově (v srpnu 2021, pozn. redakce), ale kvalita turnaje byla určitě lepší. Tato stránka turnaje byla určitě lepší než v Přerově. Asi si toho vítězství více vážím, protože jsem nehrála úplně nejlépe, a přesto jsem dokázala porazit nejvýš postavenou holku, se kterou jsem kdy hrála (v semifinále porazila 2:1 na sety 104. hráčku světa Chloe Paquetovou), takže tohohle si určitě vážím.

Říkáte, že jste nehrála úplně nejlépe. Mohla byste svou hru víc rozebrat a popsat, s čím jste nebyla tolik spokojená?
Už nějakou dobu se trápím, hlavně v této halové sezoně. Sice na začátku v Milovicích to vypadalo, že se mi dařilo, ale úplně jsem se necítila jako třeba na antuce v minulém roce. Tak nějak to dál pokračovalo a jsem ráda, že se už přesunu na antuku. Celkově forhend a bekhend netrefuju tam, kam chci a nemůžu hrát přesně podle svého plánu. Musím více improvizovat a je to na hře vidět.

Sezonu jste začala vítězstvím na halovém mistrovství republiky (listopad 2021). Už tam jste cítila, že i když jste vyhrála, že to nebylo úplně ono?
Už tehdy jsem věděla, že tato část sezony kvůli mému výkonu asi nebude nejlepší. Nějak jsem ale oba turnaje (následně vyhrála i pětadvacítku v Milovicích, pozn. redakce) přežila a myslím, že se mi tento půlrok podařil zase z jiné stránky. Ukázalo se, že mohu vyhrát pětadvacítku i šedesátku a dostat se na pozici pod dvoustovkou, i když nehraju stoprocentně. Což bylo také dobré.

Rok 2022 jste začala na ITF v Manacoru, kde jste postoupila do semifinále, ale pak jste vypadla v prvním kole. Jaké jste tam měla ze své hry pocity a jak vám seděly, nebo neseděly tamní podmínky?
Nemohu říct, že by mi sedělo hraní venku na betonu. Výkony nešly ani nahoru, ani dolů, takže byly stabilně špatný (usmívá se), moc jsem od toho neočekávala. Ale první turnaj se mi povedl, i když jsem nehrála s úplně nejlepšími hráčkami. Druhý turnaj se mi ale vůbec nepovedl. Úplně mi nevyhovovalo počasí, vítr, někdy byly takové špinavé kurty, po kterých to sjíždělo. Navíc jsem z kurtu viděla snad kilometr daleko, takže jsem se nedokázala tolik soustředit jen na míček.

Pak jste odjela do Nur-Sultanu v Kazachstánu. Napřed jste vypadla ve druhém kole a pak prošla do semifinále. Měla jste pocit, že jdou vaše výkony nahoru, nebo to bylo v podstatě totéž?
Určitě byl můj výkon lepší. Měla jsem ale i trochu smůlu na los, protože jsem hrála se 70. holkou na světě (Greetje Minnenová, pozn. redakce). Na tom druhém turnaji to bylo lepší, v semifinále ale byly nějaké spory s rozhodčími. Nicméně soupeřka hrála velmi dobře, to se musí uznat.

Vyvedli vás rozhodčí z koncentrace?
Nechci říkat, že chyby byly jen na jednu stranu, ale bylo to hodně nefér. U soupeřky byly tak tři, čtyři chyby a u mě snad deset, patnáct. Někdy také v důležitých bodech. Možná, kdyby výrazy rozhodčích dopadly jinak, tak by možná i zápas skončil jinak. Vyvedla jsem se trochu z míry, mohla jsem to vyhrát i tak.

Nyní jste se představila ve Francii. Jak vám seděly tamní podmínky a proč jste si vybrala zrovna tenhle turnaj?
Věděla jsem, že ať už pojedu kamkoliv, tak to bude můj poslední turnaj na betonu v hale. Věděla jsem, že pak půjdu na antuku, takže to bylo jen o tom, který je nejblíž a nejlépe bodovaný. Nejlíp vyšla Francie a turnaj v Croissy. Po příjezdu jsem cítila, že povrch je hodně podobný tomu přerovskému. Bylo to dost rychlé a sjíždělo to. Přizpůsobila jsem se na to, zápasy jsem měla dobré a nejvíc jsem ráda, že jsem porazila nejvýše nasazenou Chloe Paquetovou.

Do turnaje jste vstoupila výhrami nad Ferrandovou 6:3, 6:4 a Pattinamaovou Kerkhoveovou 6:4, 6:3. Měla jste zápasy pod kontrolou, nebo se soupeřky spíš vyházely? Jak jste se v prvních dvou kolech cítila?
V prvním kole do toho šla soupeřka hodně rychle. V prvních pár gemech mi nedovolila nic moc zahrát. Soustředila jsem se hlavně na sebe, ji jsem neznala, tak začátek byl takový kostrbatý. Snažila jsem se zbytečně hru nezrychlovat a neriskovat, protože to byl první zápas po měsíci. Myslím, že jsem to zvládla dobře a pak jsem ji přehrávala.

Ve druhém kole to byl pro mě asi nejlehčí zápas. Ne, že by soupeřka nehrála dobře, ale moc se nehýbala. Musela jsem ji rozběhat. Měla velmi dobrý servis, to bylo asi jediné.

Pak jste sehrála dva zápasy, které jste vyhrála až v tiebreaku třetího setu. Od Jacquemotové (4:6, 6:2, 7:6) jste dostala 16 es, od 104. hráčky světa Paquetové (7:6, 5:7, 7:6) dokonce 19. Bylo tak obtížné soupeřkám servis returnovat, případně bylo hodně těžké jim podání brejknout?
Nejtěžší zápas byl asi s Jacquemotovou. Obě jsme asi nehrály to nejlepší, co umíme. Tedy z mé strany určitě. Byl to ode mě asi nejhůř zahraný zápas. Nedostala jsem se do tempa a moc nebyly výměny. Hrálo se tak na jeden nebo dva míče, a když pak byly v gemu na jejím servisu třeba dvě esa, tak se nedalo nic moc udělat. Myslím, že jsem zbytečně tlačila. Normálně to mohlo být třeba 6:3, 6:3, ale zbytečně jsem si to zkomplikovala.

S Paquetovou jsme hrály už první den, co jsem dorazila, kdy jsme si daly sparing na jeden set. Ten jsem vyhrála v tiebreaku, takže se mnou prohrála tři tiebreaky. (usmívá se) Věděla jsem, že v tiebreaku možná není ani v hlavě moc silná, nebo že udělá hodně chyb, což se potvrdilo. Pomáhala jsem si servisem a věděla jsem, že si musím pohlídat údery pětkrát do kurtu, mít je rozliftované. Byla to ode mě dobrá taktika. Ale samozřejmě její servis většinu zápasu nešlo brejknout.

Ve finále jste hrála s třetí Francouzkou v řadě. Jeanjeanovou jste porazila 6:3, 6:4 a neztratila jste ani jednou servis. Byl ten zápas podle vašich not?
Kromě začátku nebylo ani skóre, kdy bych nějak zaváhala nebo se to mohlo nějak extrémně zkomplikovat. Soupeřka nade mnou neměla navrch. Převrátit se to možná mohlo ve druhém setu, kdy jsem ji brejkla na 4:3 a pak se hrál hodně dlouhý gem. Jeanjeanová byla unavená po semifinále, kdy hrála hodně dlouhý zápas, což se ve finále projevilo.

Postoupila jste na 184. místo na světě. Je to něco, s čím jste počítala před začátkem sezony, že se tak rychle dostanete nahoru?
Úplně se nesoustředím na žebříček, spíš si říkám, že jsem v těch turnajích předtím mohla udělat víc. Hlavně chci hrát zápasy, sbírat body, ale určitě nemám nijak dopředu načtené, že když tam nebo tam vyhraju, tak se posunu.

Cítíte se teď lépe? Myslíte, že se vaše hra ve Francii zlepšila a získala jste trochu sebejistoty, nebo cítíte, že to stále není ono?
Určitě to není ono. Nějak jsem ten turnaj přežila a jsem ráda, že jsem ho dokázala vyhrát, i když jsem nehrála nejlíp, nebo tak dobře jako loni v letní sezoně. Už jsem hlavně ráda, že se z betonu přesunu na antuku.

Na antuce vás čeká pravděpodobně vrchol na Roland Garros. Jaké turnaje chcete hrát předtím? Zkusíte i nějaké kvalifikace na turnaje WTA?
Když už mám tento žebříček, tak bych určitě chtěla zkusit nějaké kvaldy na WTA. I s trenérem jsme se bavili o tom, že bych měla hrát minimálně šedesátky a na pětadvacítky už nejezdit. A i ty šedesátky omezit na minimum. Taky mám nějaký turnajový limit, takže to musíme pospojovat s nějakými českými turnaji a nějakými zahraničními. Do osmnáctých narozenin to musíme nějak chytře pospojovat, abych měla furt co hrát a nemusela se třeba na měsíc dva zastavit, protože nemohu hrát více turnajů.

Osmnácté narozeniny oslavíte v listopadu. Už to vyhlížíte, až vám bude osmnáct a nikdo vám nebude říkat, kolik turnajů máte hrát?
Z téhle stránky už se nemohu dočkat, protože bych chtěla hrát co nejvíce turnajů. Nejsem úplně tréninkový typ a hrát jen jeden turnaj za měsíc mi není úplně příjemné a i na výkonu je to potom vidět. Už se těším, až budu hrát třeba dva turnaje, pak týden trénovat a zase na turnaje.

Co vás teď čeká?
Mám pár přihlášených turnajů, ale ještě se rozhodujeme, kam pojedeme. Teď si dávám kratší pauzu a od čtvrtka začnu trénovat, kondici už někdy ve středu. Měla jsem trochu bolavý sval, takže před antukou se chci dát do pořádku, protože by se pak mohlo něco natrhnout a mohlo by být i Roland Garros v háji, což bych nechtěla. Už se ale těším, až začnu s antukou. Určitě si dám nějaký čas na aklimatizaci.