Rosol zažívá nejhorší sezonu za posledních šest let. Podaří se mu zabránit pádu z první stovky?
Jednatřicetiletý český daviscupový reprezentant dokázal pětkrát v řadě ukončit sezonu v elitní světové stovce. V ní se úspěšně drží i nadále, když mu patří nynější 85. pozice, avšak po nadějném úvodu letošního ročníku, kdy si mimo jiné zahrál i 3. kolo Australian Open, jeho turnajové výsledky nebyly optimální a k tomu, aby jakožto příslušník první světové stovky vstupoval i do sezony 2017, bude muset zvládnout obhájit nemalou porci bodů.
Do elitní společnosti světových tenistů brněnský rodák prvně pronikl po Roland Garros 2011, na němž se z kvalifikace prokousal až do 3. kola, které i v současnosti zůstává jeho grandslamovým maximem. Toho roku se v Rosol v Paříži do paměti fanoušků zapsal i svým premiérovým skalpem tenisty první světové desítky, když ve druhém kole přehrál Jürgena Melzera, tehdy osmého hráče světa.
Následující sezona se pro tehdejšího svěřence Ctislava Doseděla nevyvíjela úplně nejlépe a krátkodobě první stovku opět opustil, avšak senzačním skalpem Rafaela Nadala ve Wimbledonu a povedeným vystoupením na červencových antukových turnajích se do ní opět přesvědčivě vrátil. Ročník poté zakončil titulem na challengeru v Bratislavě a v roce 2013 tak začínal v osmé desítce žebříčku ATP.
Právě před třemi lety Lukáš Rosol poprvé nahlédl do první padesátky, když zejména díky famóznímu daviscupovému představení v Kazachstánu a premiérovému titulu ATP v Bukurešti vystoupal až na 33. příčku. Tu dokázal ještě vylepšit v následující sezoně, kdy získal druhý titul ATP ve Winston-Salemu a stanovil si dosavadní kariérní žebříčkové maximum, kterým je 26. pozice.
V loňském roce pak člen klubu TK Sparta Praha zaznamenal menší ústup ze slávy, když po neobhájení úspěchů z předchozí sezony klesl opět na závěr první stovky, avšak velmi povedeným závěrem roku se znovu vrátil na dostřel první padesátky žebříčku. V nastoleném trendu započal i letošní ročník, když jej zahájil kladnou zápasovou bilancí 5:3. Poté, co v semifinále turnaje v Ženevě potrápil Stana Wawrinku, se musel zejména na velkých turnajích potýkat s těžkými losy a právě květnový ženevský turnaj zůstává jeho posledním opravdu povedeným vystoupením na okruhu.
Je ironií osudu, že si Lukáš Rosol připsal letošní nejcennější skalp ve čtvrtfinálovém daviscupovém utkání s Francií, v němž porazil příslušníka elitní desítky Jo-Wilfrieda Tsongu, avšak kvůli špatným vztahům organizací ATP a ITF za tento triumf neobdržel žádné body do žebříčku. Dva měsíce před koncem sezony mu tak patří 85. pozice žebříčku s vědomím, že bude do konce roku nucen obhajovat ještě téměř třetinu svých stávajících bodů (90 za čtvrtfinále ve Vídni, 70 za úspěšně zvládnutou kvalifikaci a 2. kolo na Masters v Paříži a 45 za 2. kolo v Pekingu).
Situace je pro něj ještě o to těžší, že se pravděpodobně bude ve většině případů nucen do hlavních soutěží turnajů ATP prokousávat přes kvalifikace. V případě, že by se Lukáši Rosolovi nepodařilo obhájit alespoň polovinu z této velké porce, tak je jisté, že po více než čtyřech letech opustí elitní stovku, což by jej mohlo stát minimálně účast na premiérovém grandslamu příští sezony, Australian Open.
