ATP

Urážky, nedůvěra, bizarní označení a dvojí metr. Tsonga promluvil o prožitém rasismu

- Marek Bartošík

Na tragickou smrt šestačtyřicetiletého Afroameričana George Floyda, způsobenou zasahujícím policistou, reagují desítky slavných tenisových osobností všech národností. Mezi jinými i Jo-Wilfried Tsonga, jenž sám zavzpomínal na bolestivé zkušenosti z mládí a dospívání ve Francii. „Byl jsem odmítán establishmentem. Existují věci, které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu,“ uvedl pro France Info pětatřicetiletý Francouz.

Jo-Wilfried Tsonga je synem konžského otce a francouzské matky, narodil se ve francouzském Le Mans. A právě kvůli svému částečně africkému původu zažil Tsonga, nyní tenisová hvězda, svízelnou cestu plnou předsudků a rasismu.

„Začalo to drobnými přezdívkami, potom urážkami. Pamatuju si, že jsem se stal obětí, řekněme, hrubých kontrol, především kontrol identity na ulicích, když mí přátelé nikdy kontrolováni nebyli. Byl jsem odmítán establishmentem. Někdy jsem někam přijel s kamarády a bylo mi řečeno, že oni můžou jít dovnitř a já ne,“ svěřil se pro France Info pětatřicetiletý Tsonga.

Nepotvrzuje tak slova napsaná Saschou Bajinem, úspěšným německým trenérem srbského původu, že v Evropě, na rozdíl od Spojených států, je rasismus dávno překonaným problémem.

„Když jsem startoval svou kariéru, jistá sportovní média mě nazývala takto: ‚Jo-Wilfried Tsonga, syn konžského otce‘. Nerozuměl jsem, proč tato informace byla tak důležitá, byl jsem přece Francouz. Tehdy už jsme měli ‚Yannicka (Noaha), francouzsko-kamerunského hráče‘, ale je zvláštní, že nikdy nebyl ‚Pioline, francouzsko-rumunský tenista‘,“ přiblížil tehdejší situaci ve francouzské společnosti Tsonga.

Za těmito příklady se skrývá jediné slovo – rasismus. „Nemusíte být géniové, abyste věděli, kde je chyba. Existují věci, které ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu, zůstanou se mnou navždy. Na ulici jsem potkával lidi, kteří si přede mnou schovávali tašky. Bolelo mě to,“ netajil tenista, na něhož může být jeho země plným právem pyšná.

V kariéře dosud vyhrál osmnáct turnajů ATP ve dvouhře, v žebříčku to dotáhl na 5. místo. Je také stříbrným medailistou ze čtyřhry na Hrách v Londýně (2012), vítězem Hopman Cupu a Davis Cupu. A co je patrně nejdůležitější – navzdory mnoha křivdám nezahořkl, naopak dlouhá léta patří mezi nejoblíbenější hráče na okruhu.