Tenistka Muchová z karantény: poprvé o novém trenérovi a o svém hudebním hitu

Po nevydařeném startu nové sezóny v Austrálii a na Arabském poloostrově si Karolína Muchová brousila zuby na úspěch z velkého turnaje v Indian Wells. I do tenisového dění ale zasáhl koronavirus, a tak se v Kalifornii nehrálo.

„Mrzelo mě, že jsem si nemohla zahrát, měl to být můj premiérový start. Navíc jsem tam letěla s novým trenérem a poprvé i s kondičním koučem (Jaroslavem Blažkem, pozn. red.),“ litovala v rozhovoru pro Tenisový svět třiadvacetiletá Muchová, jež teď tráví nejvíce času doma.

Češka přitom nepopírá, že si po vyčerpávající sezóně 2019 od tenisového kolotoče ráda odpočine v klidném rodinném kruhu. „Vynucené volno po návratu z Ameriky jsem využila k odpočinku, na dva týdny jsem vypnula. Taková pauza mi po konci loňské sezóny chyběla,“ poznamenala tenistka z Olomouce.

Jak zvládáte karanténu?
Prožívám ji asi tak jako ostatní, jsem co nejvíc doma. V kontaktu jsem proto s rodinou a blízkými.

Ve vzduchu visí možná nákaza. Myslíte na ni?
Ani ne, nebojím se toho. Samozřejmě to ale nepodceňuju. Když se vrátím z venku, umyju si ruce, což jsem dělala i dřív. Když už jdu ven, tak s rouškou.

Kolik toho v těchto dnech natrénujete?
Začínám s kondicí, je to spíš takové udržování. Dostanu se i na kurt, budu chodit jednou dvakrát týdně i s Davidem Kotyzou. Až budeme vědět, kdy začnou turnaje, tréninkové dávky budou větší.

Lze srovnat přístup Davida Kotyzy a vašeho bývalého trenéra Emila Miškeho?
Přístup je samozřejmě jiný, protože jsou to dva rozdílní lidé. Oba mají své přednosti, nerada bych je srovnávala.

V čem vidíte největší přednosti vašeho trenéra?
Je to fajn člověk s lidským přístupem. Trénoval nejlepší holky na světě a dotáhl je k velkým titulům (Petru Kvitovou dovedl Kotyza ke dvěma wimbledonským trofejím, pozn. red.). Má ohromné zkušenosti, zná skoro všechny soupeřky na okruhu.

Na tour se ale minimálně do června nic dít nebude…
Je to velký zásah z více stran. Jsme zvyklí na režim, kdy trénujeme a následně soutěžíme na turnajích. Další věc je finanční stránka, nemáme žádný příjem. Na druhou stranu se pak vrátíme a turnajů i sezón bude ještě plno.

Myslíte si, že se v červnu opravdu začne hrát?
Popravdě tomu nevěřím. Ani Wimbledon nevidím úplně pozitivně. Jeho zrušení by samozřejmě byla rána, tenhle turnaj pro mě znamená nejvíc. Loni jsem tam hrála čtvrtfinále, mám skvělé vzpomínky. Na trávě mě baví hrát. Asi si ale budu muset počkat na příští rok. Podobně jako na olympiádu, na kterou jsem se těšila (LOH v Tokiu se uskuteční až v roce 2021, pozn. red.).

Přinesla vám dlouhá pauza i nějaká pozitiva?
Určitě. Můžu se zastavit a vnímat věci, které normálně nevnímám. Tenisový život je dost rozlétaný. Jsem ráda, že můžu být doma s rodinou.

Čemu se ve volném čase věnujete?
Začala jsem dost vařit a péct, baví mě to. Myslím, že to je stravitelný a něco je i docela dobrý. (úsměv) S rodinou hrajeme různé hry, taky hraju na hudební nástroje a mám i dny, kdy se dívám na filmy. Nenudím se, stále je toho hodně.

Zůstaňme u hudebních nástrojů, a sice kytary. Co stálo za vznikem vaší písničky, jež se na Instagramu stala hitem?
Nevím, jestli se stala hitem. (úsměv) Na popud Adidasu jsem měla přidat na Instagram nějakou domácí aktivitu. Vzala jsem si kytaru a během pěti minut mě napadl rychlý text a čtyři akordy. Byla to taková rychlovka.

Plánujete další tvorbu?
Dost lidí mi píše, že by chtěli další písničku. Třeba něco přijde.

K pozitivním věcem vzešlých z aktuální krize patří jistě i fakt, že se český národ spojil. Všímáte si toho?
Je to skvělé. Moje máma taky šije roušky. Kéž bychom se takhle podporovali vždy, když se něco stane. Klobouk dolů všem, co pomáhají.