Je transfobní! Aktivisté kritizují Navrátilovou za kontroverzní výroky

Osmnáctinásobná grandslamová šampionka, u níž je rozhodně jen stěží možné tvrdit, že by byla nějakým způsobem „fobní“, se pod palbu kritiky dostala poté, co napsala svůj názor na problematiku transgenderních sportovců pro britský deník The Sunday Times.

V něm zveřejnila komentář, ve kterém podotýká, že „pokud se muž rozhodne být ženou, začne brát hormony, které potřebuje, aby byl sportovní organizací uznán jako ženská sportovkyně. Všechno pak vyhraje, vydělá nějaké peníze a pak své rozhodnutí přehodnotí, protože zatouží mít děti.“

„Tohle je šílenství a podvod,“ pokračovala Navrátilová. „Nebyla bych ráda, kdybych proti takové sportovkyni musela bojovat. Nebylo by to spravedlivé.“

Kontroverzní slova budí vášně
Do Navrátilové se okamžitě pustila Rachel McKinnonová, doktorka filosofie a šampionka v dráhové cyklistice, dříve známá jako Rhys McKinnon. Právě Rachel se stala první transgenderovou cyklistkou, jež získala titul mistryně světa.

Stalo se tak loni na mistrovství světa v kategorii od 35 do 44 let. Její vítězství vzbudilo tehdy rovněž ostrou kritiku veřejnosti. Na sociálních sítích se například šířil příspěvek, ve kterém známá mediální osobnost Katie Hopkinsová napsala, že toto bylo mistrovství světa žen, a že gratuluje odvážným tvářím stříbra a bronzu. Tohoto vzkazu se chytila Američanka Wagnerová, jež v onom závodě získala právě bronzovou medaili. „Jsem ta třetí závodnice. Rozhodně to není fér,“ napsala tehdy.

McKinnonová neváhala a komentáře Navrátilové okomentovala jako znepokujující, rozrušující a hluboce transfobní.

Každý má právo sportovat
Se svou troškou do mlýna přispěla i nezisková organizace Athlete Ally. „Komentáře paní Navrátilové jsou transfobní, založené na špatném pochopení vědy a dat, a podporují nebezpečné mýty, kvůli kterým jsou transgenderní a transsexuální lidé cílem diskriminačních zákonů, nenávistných stereotypů a nepřiměřeného násilí.“

Navrátilová, jež od osmdesátých let minulého století bojuje za práva homosexuálů, se v očích části veřejnosti stala za svá vyjádření nežádoucí. Jako bývalá úspěšná sportovkyně však dobře ví, o čem mluví. A další část veřejnosti s ní souhlasí.

Jak sama podotkla, nejde pouze o snížení testosteronu v těle. Transgenderní sportovkyně mají mnohem jinou stavbu těla, více svalové hmoty a jsou celkově lépe pro sport vybavené než obyčejné ženy. Tento dodatek však zastánci transgenderních a transsexuálních menšin neberou v potaz.

Nakolik je však spravedlivé, když transgenderní sportovkyně startuje v ženských soutěžích, ukazují i samotná pravidla Mezinárodního olympijského výboru. Zatímco ženy, které se cítí býti mužem a rozhodnou se ke změně pohlaví, mohou startovat v mužských soutěžích okamžitě bez jakýchkoliv omezení (s pramalou šancí na úspěch), muži, kteří se cítí být ženami, musí podstoupit hormonální léčbu kvůli snížení hladiny testosteronu.

Až pak mohou nastoupit do ženských sportovních soutěží. Podle Navrátilové je to však nedostatečné.