Znehodnocení baráže. Do Budapešti pojedou Češi odehrát „přátelák“

- Tomáš Macák

V polovině září se měla v Budapešti strhnout bitva o to, kdo se vrátí mezi tenisovou smetánku. Daviscupové barážové utkání mezi Českou republikou a Maďarskem ale de facto nic nevyřeší. Čerstvě schválený nový formát týmové soutěže udělá ze zmíněného zápasu pouhou rozcvičku před únorovou kvalifikací. „Když to řeknu hloupě, tak o nic nejde,“ přitakává nehrající kapitán Jaroslav Navrátil.

Vlnu reakcí s sebou přinesla daviscupová reforma prosazovaná především šéfem ITF (Mezinárodní tenisová federace) Davidem Haggertym. Podle předsedy Českého tenisového svazu Iva Kaderky čtvrtečním hlasováním na kongresu v Orlandu Davis Cup zemřel.

Byť mají novinky ve 118 let staré soutěži začátek platnosti až od roku 2019, čili do doby úmrtí je ještě půl roku času, vše se tak nějak nešťastně promítne už do letošního ročníku.

O víkendu 14. – 16. září se v osmi destinacích po celém světě rozběhne baráž. Jinými slovy play-off o světovou skupinu Davis Cupu. A právě ten druhý název v kontextu odhlasovaných inovací postrádá smysl.

I konkrétně na příkladu naplánovaného zápasu Maďarsko-Česko. Obou výběrů se totiž bude týkat kvalifikace, jež se uskuteční v únoru příštího roku. Kromě nich se v této fázi objeví dalších 22 týmů, které se pokusí proniknout mezi dvanáctku šťastlivců. Ta postupuje do finále.  

Český výběr se těšil na to, že si vybojuje zpět možnost soupeřit o „salátovou mísu“ před fenomenálním domácím publikem, které dohnalo Radka Štěpánka a spol. za dvěma triumfy z let 2012 a 2013. Tato možnost je ta tam. „Ztratilo to ten punc. Ať mi nikdo neříká, že domácí prostředí nebylo důležité. Byl to vždy ohromný zážitek,“ říká exkluzivně pro Tenisový svět Jaroslav Navrátil. A druhým dechem dodává: „Když to řeknu hloupě, tak v září o nic nejde.“

Na jednu stranu je dobré, že tým okolo dlouholetého kapitána má šanci si i v případě nezdaru maďarské mise zahrát v listopadu 2019 buď v Madridu nebo Lille (o místě konání finálového turnaje se rozhodne v následujících týdnech, pozn. red.) s těmi nejlepšími o daviscupovou trofej. Za to může dobré postavení v žebříčku národů. Nicméně tady výhody končí.

Právě kvůli tomu, že prohra pro ten či onen tým nic neřeší, ztrácí zářijový víkend smysl. Tenisté si mohou říct, že i tak chtějí předvést to nejlepší, nicméně stejně budou mít v hlavě zakotvené: „Vždyť vlastně není o co hrát“. Náboj se vytratí a s ním i atraktivita.

Pořád ale cesta do Maďarska úplně zbytečná není. „Samozřejmě celý tým tam pojede s tím, že chce vyhrát, protože vše se v rámci statistik promítá do budoucna. V kvalifikaci v případě úspěchu pak budeme nejspíše nasazení. To pak může být malou výhodou,“ popisuje Navrátil.

I tak je poměrně komické, že se má na antukovém kolbišti v Budapešti strhnout boj o to, o co vlastně budou oba týmy usilovat až o několik měsíců později.

Bude to taková generálka. Přátelské utkání s více fanfárami okolo.