Na čtvrtý pokus konečně titul! Znamená pro mě strašně moc, září Hindová

- David Schlegel

Svého největšího úspěchu dosáhla v turecké Antalyi jednadvacetiletá Denisa Hindová. Na čtvrtý pokus uspěla ve finále ženského turnaje ITF a slaví první titul ze dvouhry v kariéře. Finálový souboj se stejně starou Němkou Chantal Sauvantovou nebyl pro slabé povahy. V zápase plném zvratů vyhrála Hindová v rozhodujícím tiebreaku 7:5 a na světovém žebříčku se posune na kariérní maximum do poloviny šesté stovky. „Znamená to pro mě strašně moc. Všichni jsme nadšení, já, kouč i rodina, že se mi to napočtvrté konečně podařilo. Třikrát už jsem ve finále prohrála a v Antalyi se to nakonec povedlo. V Turecku jsem byla s trenérem Petrem Vojtíškem a máme velkou radost,“ hlásila Češka po příletu do Prahy.

Finále přineslo strhující podívanou plnou zvratů. Už se zdálo, že vyhrajete, pak jste byla na hraně porážky, abyste to nakonec přece jen urvala…
Bylo to úplně šílené. V prvním setu jsem soupeřce utekla na 4:2 a tím jsem ji v prvním setu zlomila. Začala dělat nevynucené chyby a získala první set. Ve druhém jsem rychle vedla 2:0 a už jsem si myslela, že se soupeřka nechytne. Neměla moc rytmus a dělala chyby. Po větru ale dokázala snížit na 1:2 a přestala dělat chyby. Najednou jsem ztrácela 2:4, když se Němka zlepšila a začala do toho chodit a hrála bez chyb. Dokázala jsem srovnat a na servisu jsem vedla 30:0, ale nedohrála jsem to. Set dospěl do tiebreaku a v něm hrála lépe. Začala jsem tiebreak s větrem, ale bohužel se mi nepodařilo získat náskok a pak po výměně stran zahrála Sauvantová aktivně a bez chyb a pohlídala si to.

Třetí set ale pro vás dlouho vypadal výborně…
Začala jsem dobře a aktivně jako v prvním setu. Vedla jsem 5:1. Pak se ale Sauvantová úplně uvolnila, začala švihat a hrát aktivně. Neudělala jsem vyloženě nic špatně. Ještě jsem měla mečbol na servisu za stavu 5:4, ale Sauvantová do toho po větru šla a zabila mi to. Za stavu 5:5 jsem měla 15:40 na returnu, ale brejkboly jsem neproměnila. Najednou to bylo 5:6 a 0:15 a už to se mnou nevypadalo dobře. Po větru jsem naštěstí gem nějak zvládla na 6:6. Zase jsem se bohužel nedokázala dostat do vedení po větru. Měnily jsme strany za stavu 3:3. Věděla jsem, že musím trochu přitlačit, aby soupeřka neměla tolik času mě hnát. Aktivní hrou jsem to nakonec vybojovala a vyšlo to.

Od stavu 5:5 v tiebreaku jste získala dva klíčové míče, které rozhodly o vašem vítězství. Jak jste je viděla?
Obě byly delší výměny. V té první jsem zahrála dobrý bekhendový krátký čop do středu a ona poslala forhend do sítě. Při mečbolu jsem pak zahrála forhend po lajně a šla jsem na síť. Nebyl to moc dobrý náběh, šla jsem tam spíš tak trochu na strašáka a ona naštěstí poslala bekhendový čop těsně pod pásku. Vystrašila jsem ji a zkazila to.

Jak jste to zvládala psychicky? Byl to zápas hodně nahoru dolů…
Nečekala jsem v prvním setu, že to půjde tak jednoduše, protože ona se strašně dobře hýbe a má velkou kvalitu. Je to hráčka, která postupně přidává tlak a snaží se soupeřku spíš rozpohybovat, než že by šla na winnery. Ve druhém setu jsem cítila velkou šanci. Na začátku dávala i metrové auty a hrála míčky do půlky sítě. Kdybych udělala na 3:0, možná mohl být konec. Moc jsem chtěla vyhrát. Bylo to už čtvrté finále a kdybych ten zápas prohrála, asi bych už měla v hlavě, že jsem všechny čtyři finále prohrála. Snažila jsem se na sebe nevytvářet tlak. Když jsem ovšem vedla 5:1 ve třetím setu, už jsem si věřila, že to dohraju. Byla tam několikrát shoda, dokázala si servis udržet a pak se zvedla. Za stavu 5:6 a 0:15 už jsem tomu přestávala věřit.

V semifinále jste porazila Turkyni Jorukovou, se kterou jste o týden dříve na stejném místě prohrála a stejně tak jste na ni nestačilo vloni. Nyní jste vyhrála 6:3, 7:6. Co se stalo jinak oproti minulému týdnu?
Po předchozím zápase s Jorukovou jsme dlouho s trenérem utkání rozebírali a trochu jsem se poučila. Hodně velký rozdíl byl ale v tom, že v tu sobotu úplně neuvěřitelně foukalo a to byla spíše výhoda pro mě. Nechci říct, že bych to měla ráda, ale úplně mi to nevadí. Nebylo to moc o tenise, protože ty podmínky byly úplně šílené. Turkyně hrála hodně vysoké přelifty a kopce a ty v tom větru hrát moc nemohla, protože by pak nebyla schopná vůbec kontrolovat míč. Snažily jsme se obě hýbat, jak nejlépe to šlo. Vítr se strašně točil, takže bylo obtížné trefit občas míček do kurtu. Bylo to o tom, kdo se s tím lépe popere, dá méně deblů a bude se lépe hýbat.

Hodně složitý zápas jste odehrála i ve druhém kole proti vaší deblové partnerce Vittorii Modestiové z Itálie. Také jste vyhrála 6:3, 7:6 a ve druhém setu jste odvracela dva setboly. S Vittorií jste letos jeden turnaj vyhrály a nyní jste dvakrát prohrály po šílených dramatech už v prvním kole…
S Vittorií jsem hrála i o týden dříve. Je vždycky nepříjemné, když hrajete proti kamarádce. Vitto je strašně fajn a moc hodná holka. Z deblů známe svoje slabiny. První set jsem měla pod kontrolou, pořád jsem vedla. Ve druhém setu jsme se tahaly, nepodařilo se mi utéci a v tiebreaku jsem měla víc štěstí. Soupeřka mi pomohla dvěma dvojchybami. Bylo velké vedro a jsem moc ráda, že jsem to zvládla.

Dva zbylé zápasy jste zvládla s přehledem. V prvním kole jste Japonce Honami Sodejamaové povolila jen dva gemy, ve čtvrtfinále Turkyni Defne Cirpanliové pak gemy čtyři…
V prvním kole s Japonkou jsem vyhrála 6:1, 6:1. Viděli jsme ji s trenérem ve finále kvalifikace a udělali jsme si na ni dobrou taktiku. Ta fungovala báječně. Ve čtvrtfinále byly gemy dost vyrovnané a výsledek trochu klame. Soupeřka dělala v důležitých stavech dost chyb, ale nebyl to zdaleka tak jednoznačný zápas.

V Antalyi jste hrála letos už šestý turnaj. Proč vaše cesty vedou tak často právě do Turecka?
Hrála jsem tam dva turnaje v lednu, dva v březnu a dva teď v dubnu. Mně se v Antalyi hrálo dobře už minulý rok, kdy jsem tam také byla ve finále. Sedí mi to tam, mám to tam ráda. V lednu i v březnu se moc na antuce ještě nehraje a obsazení je tam silné. Těch alternativ v tuhle dobu moc není. V tuhle dobu se hraje ještě v egyptském Šarm aš-Šajchu, kde je ale horší tenisové zázemí, protože se tam nedá trénovat. V Monastiru mi to taky moc nevyhovovalo. V Antalyi mi to sedí nejvíc, asi i proto, že je tam antuka. Nevadí mi ale hrát ani na betonu.

Jak jste titul oslavila? Nebo se na oslavu teprve chystáte?
Možná si něco koupím a udělám si radost pro sebe. Je to skvělé, ale vyloženě to asi nějak slavit nebudeme. Ještě uvidíme.

Na světovém žebříčku byste se měla posunout na 558. místo, což je vaše kariérní maximum. Jak je to pro vás důležité? Jaké máte další cíle?
Posuny na světovém žebříčku tolik nesleduju. Od toho mám trenéra, který má všechno nastudované. Už jsem loni touto dobou byla okolo 565.-570. místa a jsem ráda, že jsem se zase zpátky. Cílem ale určitě není být okolo pětistého místa. Chceme se dostat co nejvýš to půjde.

Studujete ještě? Nebo už dáváte tenisu sto procent?
Nestuduju. Zkoušela jsem jeden semestr na FTVS, ale s tenisem se studium absolutně nedá spojit. Pokud se s tenisem někam chcete dostat, nelze to zvládnout. Tenis nepočká, školu si můžete dodělat i v pozdějším věku. Tenis všichni dělají na sto procent. Strašně moc lidí do toho šlape, má trenéry a dělá pro úspěch všechno.

Vy jste šla trochu jinou tenisovou cestou než ostatní české tenistky. Poslední juniorské turnaje jste hrála před více než šesti lety. Ve čtrnácti letech jste byla mezi juniorkami 36. na světě a pak začala hrát hned turnaje dospělých…
Po svém posledním juniorském turnaji jsem byla asi šest měsíců zraněná a další turnaj jsem hrála až koncem srpna v Říčanech mezi dospělými. Vypadl mi celý juniorský žebříček a rodiče rozhodli, že než se cpát znova do juniorů, kde jsem si objela grandslamové turnaje, zkusím to mezi ženami. Z juniorských grandslamů jsem nehrála jen na US Open, kde jsem chyběla kvůli zlomenině ruky. Víc vám k tomu neřeknu. V šestnácti letech jsem toho moc nevěděla a spíše jsem dělala to, co se mi řeklo.

Všiml jsem si, že ve druhém kole juniorského grandslamu v Melbourne jste prohrála 2:6, 5:7 s Jelenou Rybakinovou. Ta tehdy byla o tři roky starší než vy, přesto jste s ní hrála celkem vyrovnaně. Jak na ten zápas vzpomínáte? Jakých výsledků v juniorech si nejvíce považujete?
Vzpomínám na to celkem ráda. Austrálii jsem úplně milovala a kdybych se tam mohla vrátit, tak se tam vrátím hned. Neuvěřitelně se mi tam líbilo. Byla jsem druhá na neoficiálním mistrovství světa do 14 let. V juniorech jsem porážela dobré holky, Burelovou, Vismaneovou a další.

Dáváte si cíle? S čím byste byla spokojená na konci sezony?
Já si cíle nedávám. Kdyby to nevyšlo, tak by mě na konci roku moc mrzelo, že se mi můj cíl nesplnil. Chci hrát co nejlépe, být zdravá a snažíme se s trenérem do toho šlapat na sto procent. Zatím jde letošní sezona dobře a startovní pozici mám do letoška celkem slušnou. Kdyby můj žebříček začínal na konci roku trojkou, tak by to bylo skvělé, ale uvidíme, jak to všechno půjde. Budu makat a dělat pro to všechno.

Jaké turnaje vás v nejbližší době čekají?
Příští týden jedu na patnáctku do Osijeku a pak mě čeká turnaj na Štvanici. Uvidím, jestli tam budu hrát.