Vítej, antuko! Za zrodem oblíbeného povrchu byly staré květináče
Se začátkem dubna započala oficiálně rovněž antuková část sezóny. Nejlepší světoví tenisté se po velkých podnicích v Indian Wells a Miami postupně přesunou do Evropy, kde pro mnohé oblíbená turnajová pasáž roku vyvrcholí již 118. ročníkem tradičního pařížského grandslamu.
Ženy se s netypickou barevnou formou antuky „seznamují“ již tento týden v americkém Charlestonu, kde obhajuje loňské čtvrtfinále Kristýna Plíšková. Tamější turnaj s názvem WTA Volvo Car Open se hraje na rychlejší zelené formě antuky, jež svou barvu získává z rozdrceného čediče. Na jihovýchodě Spojených států ostatně tvoří tento povrch více než polovinu rekreačních kurtů.
To modrá antuka, která byla v roce 2012 použita pro turnaj v Madridu, popularitu nezískala. Tenisté si stěžovali na její kluzkost, a tak přešli organizátoři opět k tradiční oranžové verzi.
A právě ta se zřejmě většině při slově antuka vybaví. Název je odvozen od francouzského spojení „en tout cas“, které lze přeložit jako „za všech okolností“, nebo v tomto případě také „do každého počasí“.
A kde se vlastně antuka vzala? Za její objevitele jsou považována anglická dvojčata Ernest a William Renshawovi. Někdejší světové jedničky jezdívaly trénovat na zimu do francouzského města Cannes, kde byly kvůli prudkému slunci nuceny sáhnout k vylepšení původně travnatého kurtu. A tak se zrodil nápad – v nedalekém městě Vallauris si bratři pořídili z hrnčířského centra vyřazené květináče, které rozdrtili a práškem kurt posypali. To vše v roce 1880, od něhož se vznik antuky datuje.
