Československý a český tenis pod pěti kruhy (1): Po návratu bílého sportu slavil Mečíř, Novotná vybojovala bronz v Atlantě

- Václav Petrů

Tenis a olympiáda. Na začátku obnovené olympijské myšlenky na konci devadesátých let devatenáctého století přirozené spojení. Bílý sport se hrál na olympiádě od roku 1894 a objevil se i na následujících šesti akcích pod pěti kruhy. Na dlouhou dobu poslední tenisový olympijský turnaj se konal v roce 1924. Bílý sport byl poté na dlouhé roky z olympijských her vyřazen kvůli neshodám mezi Mezinárodní tenisovou federací a olympijským výborem, komercionalizaci tenisu a neochotě nejlepších hráčů účastnit se turnajů pod pěti kruhy.

V tenisovém pravěku vybojovali Češi dvě medaile. Historicky první tenisovou medaili pro české barvy vybojovala v roce 1900 Hedwiga Rosenbaumová, druhý cenný kov přidal o dvacet let později již pod vlajkou Československa smíšený pár Milada Skrbová a Ladislav Žemla. Obě medaile měly bronzovou hodnotu.

Tenis se na olympijské hry vrátil po čtyřiašedesáti letech v roce 1988, kdy se událost pod pěti kruhy konala v jihokorejské metropoli Soulu. O tom, že se tenis stane znovu součástí Her, se zasloužila Mezinárodní tenisová federace ITF. V první části seriálu se zaměříme na úvodní tři olympijské hry po znovuzařazení tenisu do programu Her z pohledu československých a českých tenistů.

Soul 1988

Po dlouhé odmlce tenisté změřili síly na olympiádě v jižní Koreji. Československá výprava prožila v Asii úspěšnou obnovenou premiéru bílého sportu. Tenisté z Československa vybojovali tři medaile, přičemž přivezli kompletní sbírku medailí. Hlavní pozornost na sebe v Soulu, kde se hrálo na tvrdém povrchu, dokázal strhnout tehdy čtyřiadvacetiletý Miloslav Mečíř, jenž dokráčel až ke zlaté olympijské medaili. V mužské části turnaje, jehož se neúčastnilo hned šest hráčů ze světové desítky včetně světové jedničky (za turnaj se podobně jako V Riu nepřidělovaly body do žebříčku ani finanční odměny), byl Mečíř nasazen jako číslo tři.

Hráč, pro jehož pohyb na kurtu, se mu přezdívalo Velká kočka, potvrdil své nasazení a postoupil do semifinále. Tam Mečíř vyzval nasazenou jedničku a v té době již trojnásobného grandslamového vítěze Stefana Edberga. Československý tenista tehdy v památné pětisetové bitvě po setech 3:6, 6:0, 1:6, 6:4, 6:2 švédského tenisového gentlemana dokázal zdolat a postoupil do semifinále. I v boji o zlato měl sebevědomý Mečíř více ze hry a nakonec slavil celkovou výhru, když ve čtyřech setech porazil druhého nasazeného hráče turnaje, Američana Tima Mayotta. Pro Československo vybojoval první a pokud počítáme i český a slovenský tenis, tak zatím poslední tenisové zlato z olympijských her. Jak později rodák z Bojnice uvedl, jihokorejský úspěch by nevyměnil ani za grandslamový titul, na který nikdy nedosáhl.

Mečíř poté korunoval svůj olympijský sen bronzovou medailí ze čtyřhry, kterou vybojoval společně se svým parťákem Milanem Šrejberem. Nad síly české dvojice byl pouze španělský pár Casal se Sanchézem.

Mečířovy krajanky nedokázaly v singlu na úspěchy čtyřiadvacetiletého Čechoslováka navázat. Pátá nasazená hráčka turnaje Helena Suková ve druhém kole senzačně nestačila na 385. hráčku žebříčku, Jihokorejku Kim Il – Soonovou. Ani dalším dvěma českým zástupkyním ve dvouhře se příliš nedařilo. Jana Novotná skončila rovněž ve druhém kole, Regina Rajchrtová se poroučela již v kole první. Chuť si tak české tenistky spravily alespoň v deblovém turnaji. Dvojice Suková s Novotnou totiž dokráčela až do finále, kde sice nestačila na americkou dvojici Shriverová, Garrisonová, stříbrná medaile však byla dostatečnou náplastí za porážku. Ženskou část tenisového turnaje podle očekávání ovládla světová jednička Steffi Grafová, když ve finále přehrála argentinskou tenistku Gabrielu Sabatiniovou 2:0 na sety.

 

 

1992 Barcelona

Po hodech následoval půst. Zatímco na olympiádě v Soulu vybojoval československá tenisová výprava tři medaile včetně zlaté, o čtyři roky později v Barceloně vyšla naprázdno. V katalánské metropoli měřili zástupci bílého sportu na antuce a mužského turnaje se zúčastnili prakticky všichni hráči z úzké tenisové špičky kromě dvou tenistů. Jedním z nich byl naneštěstí pro československé fanoušky Petr Korda, tím druhým americký tenista Andre Agassi. Již před začátkem turnaje bylo jasné, že svět pozná nového olympijského vítěze. Vítěz ze Soulu Miroslav Mečíř totiž již v roce 1990 ukončil kvůli dlouhodobým problémům se zády kariéru. Jediným československým zástupcem v mužské části pavouku tak byl Marián Vajda, kterého sportovní fanoušci znají spíše jako dlouholetého trenéra současného tenisového krále Novaka Djokoviče. Rodák z Považské Bystrice se poroučel hned v prvním kole. Z vítězství na turnaji, který se stal pohřebištěm favoritů, se radoval senzačně až 44. hráč žebříčku Marc Rosset ze Švýcarska, který ve finále porazil světovou třicítku Jordiho Arrese ze Španělska.

Zklamáním pro fanoušky skončilo vystoupení československých tenistek. Jana Novotná i Radka Zrubáková se rozloučily s turnajem již v prvním kole, Helena Suková vypadla ve druhém kole, když ve třetím setu zápasu s Mexičankou Gavaldónovou za stavu 3:5 pro zranění skrečovala. Vítězkou ženské části olympijského podniku se stala šestnáctiletá americká teenagerka Jenifer Capriattová, která ve finále poprvé v kariéře zdolala Stefi Grafovou.

1996 Atlanta

Po olympijském tenisovém turnaji na antuce, se v Atlantě podobně jako osm let předtím v jižní Koreji zápolilo na tvrdém povrchu. Jednalo se o první letní olympiádu po rozpadu Československa. Českou republiku reprezentovali v metropoli amerického státu Georgia mladí tenisté, jednadvacetiletý Jiří Novák, pětadvacetiletý Daniel Vacek a do čtyřhry nastoupil Jan Vacek. Pouť českých reprezentantů skončila záhy. Vacek vypadl ve druhém kole, Novák se loučil ještě o kolo dříve. Mladý český tenista tak na sebe upozornil především ve čtyřhře, kde společně s třicetiletým Janem Vackem dokráčel do čtvrtfinále. Tam českou dvojici zastavil až britský pár Henman, Broad.

V ženské části turnaje se podařilo překročit svůj olympijský stín Janě Novotné. Tehdy osmadvacetiletá tenistka, která byla pod pěti kruhy nasazena jako číslo šest, na prvních dvou olympiádách vyhrála pouze jeden zápas, svůj potenciál naplno prodala v Atlantě, kde dokráčela k bronzové medaili. Do bojů o medaile se dostala díky cenné čtvrtfinálové výhře nad první nasazenou hráčkou, naturalizovanou Američankou Monikou Selešovou, kterou rozhodla dramatická koncovka, v níž Novotná vyhrála 8:6 ve třetí sadě. V semifinále sice pozdější wimbledonská vítězka podlehla ve třech setech Španělce Sánchezové Vicariové, chuť si ovšem Novotná spravila v duelu o bronz, v němž přehrála Fernandezovou ze Spojených Států ve dvou setech. Ostatní české hráčky vypadly z turnaje záhy. Helena Suková podlehla v prvním kole Jihoafričance Swardtové.

Dojem z úspěšné olympiády Novotná ještě umocnila ve čtyřhře, kde společně se svou krajankou Helenou Sukovou dokráčela ke stříbru, když český pár nestačil jen na americkou dvojici Fernandézových. Turnaje v singlu si podmanili domácí tenisté. Mezi muži se z olympijského zlata zaradoval Andre Agassi, ženskou část turnaje ovládla Lindsey Davenportová.