Znovuzrozený Veselý drží českou hrdost. Nechtěl zkazit wimbledonskou statistiku

- Jakub Slunečko

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA: Ještě pár týdnů zpátky uvažoval Jiří Veselý o tom, že nepovedenou sezonu odpíská. Na Wimbledonu je ale jediný český singlista jako politý živou vodou. V prvním kole si poradil s Němcem Mayerem a teď chce jít přes favorizovaného Schwartzmana ještě dál.

Pátý vstup do Wimbledonu – popáté úspěšně. Veselý na nejslavnějším tenisovém turnaji ještě neprohrál první kolo, o čemž moc dobře ví. „Je to tak, tuhle statistiku znám a jsem rád, že jsem to dokázal i letos,“ usmála se po výhře 7:6(3), 6:4, 4:6 a 6:1 nad Florianem Mayerem.

„Těžký zápas, Mayer na trávě uhrál hodně dobrých výsledků,“ připomněl Veselý třeba Němcův titul na prestižním podniku v Halle.

Ale i Veselý se dokázal na trávě skvěle rozjet. Po velkém trápení na antuce vypadl z první světové stovky a uvažoval, co s kariérou dál. Pak se ale překvapivě vzpamatoval v turecké Antalyi, kde došel do semifinále turnaje ATP.

Jak jste se tam probral z letargie?
V Anatalyi jsem přežil první kolo a pak jsem porazil Verdasca, což nikdo nečekal. Získal jsem konečně nějaké body, trochu sebevědomí a teď na to navazuju. Tak to v tenise je, že přijde jeden turnaj a zlomí se to k lepšímu. Snažím se teď dohnat manko a uvidíme, co přinese Wimbledon a další turnaje. Rád bych se vrátil na místa, kde jsem byl posledních pět let.

Na Wimbledonu jste navíc nikdy neprohrál v prvním kole...
Je to tak, tuhle statistiku znám a jsem rád, že jsem to dokázal i letos. (úsměv)

Je Wimbledon váš nejoblíbenější grandslam?
Určitě. Ještě s Austrálií, tam mám dobré vzpomínky z juniorů a prostředí je tam úžasné. Tady to má ale historii, atmosféra je unikátní. Člověk cítí, že je na jedinečném turnaji, všechna ta pravidla zapůsobí.

Jaké to vlastně je – být tady sám jako jediný český singlista?
Trošku zvláštní, ale momentálně chlapský tenis u nás prostě takový je. Radek Štěpánek skončil, Lukáš Rosol se propadl a Tomáš Berdych je zraněný. Hráčů momentálně moc nemáme. Ale takový je někdy vývoj. I Američani měli dřív hráčů dvacet a teď šest nebo sedm.

Na Wimbledon jste přijel s Theodorem Devotym, bude to váš nový trenér?
Tady je to jen první turnaj na zkoušku, uvidíme, jak to půjde. Není moc času v mé hře něco měnit, spíš se bavíme o soupeřích a co bych teoreticky do budoucna mohl změnit. Na víc není prostor. Theo je fajn borec, známe se z Davis Cupu, kde už působí jako sparing dlouho. Má zkušenosti a je to jeden z kandidátů na budoucí spolupráci.

Nakolik přemýšlíte v budoucnu o změně svého stylu?
Jedna z věcí, na kterých chci zapracovat, je chodit víc na síť. Na antuce je to složitější, ale na betonu to bude potřeba, protože vysokých borců jako já moc není a nikdo nehraje odzadu. Snaží se chodit na síť a výměny zkracovat. Tím bych se měl taky řídit. S novým trenérem, ať už to bude kdykoli, se budeme snažit do toho šlápnout.

Teď ale pořád bojujete na Wimbledonu. Ve druhém kole čeká těžký soupeř – rozjetá světová jedenáctka Diego Schwartzman. Jak se na něj těšíte?
Je to velmi solidní borec, ale na trávě to má těžší než na antuce nebo betonu. Tady vyhrál svůj první zápas na trávě vůbec. Mám na tenhle povrch jedovatější hru, i když lehký zápas to určitě nebude. Z nasazených hráčů je to ale jeden z nejlepších losů.