Sebekritický Veselý: S tímhle tenisem nemám na ATP co dělat

- Petr Sumbal, Jan Vojkůvka

Turnaj Moneta Czech Open přišel ve středu o všechny domácí zástupce ve dvouhře a černý den se nevyhnul ani jednomu z největších favoritů Jiřímu Veselému. Trojnásobný vítěz prostějovského podniku a obhájce loňského titulu se po porážce 2:6, 6:3, 4:6 se Švédem Eliasem Ymerem neváhal pustit do upřímné sebekritiky.

„Tohle s tenisem nemá nic společného. S tímhle nemám ve stovce co dělat a, bohužel, po právu z té stovky vypadávám,“ neskrýval Veselý po nepovedeném utkání své zklamání. Bývalý 35. hráč světa bude v pondělním vydání žebříčku figurovat až na 105. místě žebříčku a cesta zpátky mezi nejlepší nebude vůbec snadná.

Uvědomuje si to i Veselý, který sice na trávě neobhajuje téměř žádné body z minulé sezony, ale také tento povrch nepatří zrovna k jeho oblíbeným. To naopak antuka ano, na ní má však letos poprvé od roku 2009 negativní bilanci.

„Potřeboval bych si pořádně sednout a pořádně si promyslet, co dál,“ podotkl český tenista. „Rok je pořád ještě dlouhý a věřím tomu, že se s tím dá něco udělat, ale určitě ne s touto hrou a s tímhle přístupem, který mám. Se svým myšlením. Není ve hře pohyb, není tam nic, a hlava je potom jak na houpačce a nemám víceméně žádnou vyrovnanost.“

První květnové týdny přitom nabídly konečně zablýskání na lepší časy. Veselý prošel do čtvrtfinále na ATP v Istanbulu a do finále na challengeru v Heilbronnu. Pak ale přišly dvě porážky v prvních kolech a předčasný konec v Prostějově.

„Hlavně podání bylo příšerné. Udělal jsem strašně dvojchyb, a jakmile jsem nedal první servis, tak jsem byl hrozně nejistý, jestli ho vůbec dostanu do kurtu,“ přiznal Veselý rozpaky. „Tohle nemá nic společného s ATP a možná ani s challengerama. Dneska ale vidím všechno černě. Takový je bohužel sport. Musím se kousnout a jet dál.“

Během French Open Veselý dokonce připustil, že by mohl předčasně ukončit sezonu, aby se mohl důkladně připravit na rok další. Po turnaji v Prostějově je ale stále na vážkách, co s rozjetým ročníkem provést. „Teď popravdě nevím, co k tomu říct. Je mi do breku,“ smutně se pousmál.

„Je mi do breku, protože hra, kterou jsem předváděl třeba před rokem, je o dvě, tři třídy jinde. Mám pocit, že čím víc se snažím, tím horší to je. Zdraví k tomu taky nepřispělo, takže... Nevím, co bude, ale předčasně ukončit rok by byl asi nesmysl,“ podotkl. „Možná je potřeba se na chvíli někam zašít, trochu se uklidnit, a snažit se to přebojovat a třeba se to zlomí.“