Kvitová: Nechtěla jsem urazit toho nahoře. Věří si na grandslam?
Pražský turnaj měl být pro Petru Kvitovou hlavně zkouškou, jak na tom tenisově je. Nakonec z toho byl ten nejlepší možný scénář – titul před jásajícími tribunami. „Fakt lidi křičeli, že mě milují?“ smála se po zápase Kvitová. Po obrovském boji vyhrála finále ve třech setech a s trofejí se rychle chystala na další štaci.
Už v neděli totiž hraje česká hvězda v Madridu. „Pro mě je to možná i lepší, že z toho nevypadnu,“ řekla Kvitová.
Vyčerpaná je ale pořádně. Po čtyřech zápasech ve čtyřech dnech fyzicky i emočně. Vždyť tlak domácího publika dá hlavě zabrat. „Péťa chce tady doma vždycky vyhrát víc pro lidi než pro sebe,“ říkal po zápase trenér Jiří Vaněk – ten, co Kvitovou uklidnil, když se jí finále proti Buzarnescuové začalo bortit.
První set jste prohrála 4:6, i když jste vedla 4:1. Potřebovala jste od trenéra slyšet povzbudivá slova?
Potřebovala jsem uklidnit, necítila jsem se v průběhu zápasu nejlíp. Nemyslím si, že jsem hrála špatně, ale trošku jsem uspěchávala míče a z toho pramenily chyby.
Nakonec jste finále otočila a hrála skoro dvě a půl hodiny...
Buď hraju hodinu, nebo dvě a půl. (smích) Bylo to dost náročné. Počasí bralo hodně sil a nehrálo se mi úplně dobře. Vedla jsem v prvním setu 4:1 a najednou prohrála pět gemů v řadě. I když každý gem byla tahačka. Uklidnila jsem se a ve třetím setu už to bylo lepší. Cítila jsem se lépe a pomáhal mi servis, to byla velká pomoc.
Narvané tribuny vás dotáhly k vítězství, jaké byly emoce po mečbolu?
Nevím, jestli se to dá popsat... každopádně štěstí, které převládlo nad vším. Vyhrála jsem na domácím kurtu na Spartě, s každým se tady znám, o to je to lepší.
Opět jste potvrdila, že finále většinou nějak ubojujete, kde tuto vlastnost berete?
Před zápasem jsem si sama nahlas pověděla, že to musím ubojovat. Pokaždé si takhle před finále řeknu, že to bude těžké, že to musím ubojovat, i když se necítím nejlíp. Během tohoto finále jsem měla pocit, že nohy prostě nerozjedu. Padla na mě únava a nebylo to jednoduché, protože soupeřka klidně mohla běhat do aleluja.
Podle trenéra jste jela do Prahy tenisově trochu na zkoušku. Kdy jste začala věřit, že byste mohla celý turnaj vyhrát?
Nejsem typ hráčky, co od prvního kola tuší, že by mohla vyhrát. Soupeřky jsou nepříjemné, jako byla třeba Katka Siniaková ve čtvrtfinále a potom i soupeřka v semifinále. Naši mě učili hlavně pokoru a to mám v sobě zakotveno, nerada předbíhám, abych neurazila toho nahoře. (úsměv)
Jste zase ve vynikající formě, letos už jste získala třetí titul. Uzavřel se kruh po vašem návratu?
Uzavře se možná až na Roland Garros. Pořád je to pro mě trošku jiné, ale v Paříži to bude rok od návratu, tam by se to mohlo uzavřít.
Věříte si na další grandslamové tituly?
Já takhle nepřemýšlím. Vím, jak je těžké vyhrát grandslam, hráč si to nedokáže představit předem. Musíte se čtrnáct dní cítit dobře, přebojovat různé věci a každý den se nelze cítit perfektně. To je úskalí tenisu.
Po čtvrtfinále a semifinále jste říkala, že cítíte trochu tupost. Jak byste jedním slovem popsala současný stav po zisku titulu?
Teď se cítím úplně mimo. (smích) Jsem unavenější, padne to na mě za chvíli. Po masáži zavřu oči, abych se vzpamatovala. Jsem unavená.
