Nadšená průvodkyně českého týmu: Kapitán je jako táta, s Karolínou se bavíme o životě

„Mohla bych dostat auto na hotel?“ ptá se Kateřina Siniaková, když skončí trénink. Paní Verena okamžitě všeho nechává a obvolává řidiče. „Zatím se mi podařilo vyřešit všechny problémy,“ usmívá se sympatická Němka, když se jí podaří během chvilky odvoz zařídit.

„Český tým je jako jedna velká rodina. Všechno je skvěle naplánované, všichni spolu mluví a nikdo se nehádá. Moc pěkný pohled, proto jste podle mě ve Fed Cupu tak úspěšní,“ rozpovídá se pak Verena, která okamžitě upoutá vytáhlou postavou. „Nehrála vy jste náhodou taky někdy tenis?“ „Hrála, docela hodně,“ potvrzuje.

Z vlastních dětských tenisových snů sešlo, později došel čas i peníze a mladá Němka se pustila do jiné kariéry. Dnes je úspěšnou manažerkou, co se k tenisu vrací alespoň tím, že se stará o tým Petra Pály. A tajě sní o tom, že si jednou vyzkouší chytit servis své oblíbenkyně Karolíny Plíškové. 

Jak jste se k českému týmu dostala?
Když hrálo Německo naposledy v Česku, dostaly naše tenistky v Praze podobného průvodce. To se Němkám hrozně líbilo, a tak se rozhodly, že Češkám poděkují a vrátí jim to. Zavolali mi ze svazu před dvěma týdny, jestli bych se toho neujala. Normálně jsem manažerka komunikace a také do jisté míry pracuji pro německý svaz, proto oslovili mě.

Co je během fedcupového týdne vaší náplní práce?
Musím být pořád s týmem a když je nutná jakákoliv pomoc, tak je to na mně. Organizuju dopravu do haly, do restaurace, hledám nejvhodnější jídlo. Během dne se pak starám o to, že mají hráčky pořád ručníky nebo vodu a cokoliv, co by mohly během tréninků potřebovat. Každý den přijde něco nového, což je na tom to nejhezčí. A zatím se mi podařilo všechny problémy vyřešit.

Velké problémy?
Naštěstí ne, zatím je to takový hezký týden bez větších komplikací. České tenistky ani neměly žádné speciální požadavky nebo výstřelky.

Překvapilo vás to?
Hrozně! Šokovalo mě, že se chovají jako normální lidé. Jsou vtipné a sympatické, i když na druhou stranu se chovají jako ohromně soustředěné profesionálky. Celý český tým je jako jedna velká rodina, každý se s každým zná. Všichni mají svou úlohu a vědí, že ji musí plnit. To je podle mě recept na to, proč jste ve Fed Cupu tak úspěšní. Všechno je skvěle naplánované, všichni se spolu baví a nikdo se nehádá. Moc pěkný pohled. Čekala jsem, že to bude mnohem více stresující.

Bavila jste se s českými hráčkami nejen o „pracovních“ záležitostech?
Dívají se na mě jako na člena týmu, takže mě vždycky rády vidí. A dokonce se se mnou chtějí bavit o životě a mají spoustu otázek. Karolína se mě dost vyptávala a zajímala se o mě, to bylo od ní hodně milé. Další hráčky se mě ptaly na mou běžnou práci, bavily jsme se jako normální lidé a přátelé.

A jak se vám zamlouvá kapitán Petr Pála?
Skvělý člověk. Je skoro jako táta – perfektní kombinace otce, kouče a lídra celého týmu. Dělá pořád správná rozhodnutí, má na všechno dobrou odpověď s argumenty, je dost vtipný a sympatický. Pak ale dokáže jít na tiskovku jako naprosto soustředěný profesionál. Výborně se s ním vychází.

Jste dost vysoká, nezkoušela jste taky někdy tenis?
Zkoušela. Začala jsem hrát tenis, když mi bylo sedm. Až do třiadvaceti let jsem hrála opravdu hodně, ale nikdy jsem se nedostala z malých turnajů. Pak jsem začala studovat, neměla jsem na tenis peníze ani čas. Před čtyřmi lety jsem ale začala hrát znovu a teď jsem zase v ráži. (smích)

Vyzvala byste nějakou českou hráčku?
Samozřejmě, moc ráda bych si s nimi zahrála. Ale nevím, jestli bych dokázala vyhrát jediný bod. (smích) Určitě bych si chtěla zahrát s Karolínou, to by bylo super. Myslím, že jsme si podobné. Obě jsme vysoké a máme slušný servis. Chtěla bych si vyzkoušet chytit ten její. (smích)

Když jste se s Češkami tak spřátelila, komu budete vůbec o víkendu fandit?
No to bude těžké. (smích) Strávila jsem tolik času s českým týmem, takže už je to skoro padesát na padesát. Vidím, jak každý den brzy vstávají, tvrdě trénují a nechají za sebou spoustu práce. Zasloužily by si vyhrát. Nejlepší by bylo, kdyby mohly vyhrát obě země. (úsměv)

Naučila jste se v týdnu nějaká česká slova?
Čau! Ale v tom významu, když si s někým připíjíte. Po večeři jsme si dali jednou skleničku whisky, tak jsme to použili. Slyšela jsem, že je to prý v Česku takové důvěrnější než „Na zdraví“, je to tak? No tak čau!