Nejlepší publikum, před kterým jsem letos hrál, pochvaloval si po výhře Rosol ostravskou kulisu

- Filip Lefenda, Štěpán Hladký

Lukáš Rosol své úvodní soutěžní vystoupení na ostravské Prosperitě zvládl na výbornou. V zápase úvodního kola turnaje, na kterém v roce 2010 slavil zisk titulu, přehrál hladce ve dvou setech Bosňana Setkiče. Po utkání vysekl poklonu ostravskému publiku a prozradil, jaké jsou jeho letošní tenisové cíle.

Rosol vstoupil do utkání parádně, když soupeře hned v prvním gemu obral o servis, který následně potvrdil. Pak se ale o slovo přihlásil třemi hrami v řadě Aldin Setkič, který otočil stav na 3:2. Kdo čekal drama, musel být zklamán. I když diváci, kteří českého hráče hnali za vítězstvím, byli s jeho následným počínáním určitě spokojeni.

Aktuálně 154. hráč žebříčku ATP sérií čtyř gemů set otočil a dovedl do vítězného konce, ve skvělém výkonu navíc pokračoval i ve druhé sadě, v níž svému bosenskému protivníkovi dokonce nadělil kanára.

Jak jste viděl dnešní utkání?
Byl jsem malinko – ne že nervózní – ale nevěděl jsem, co od toho zápasu očekávat, protože jsem s ním hrál minulý rok v lize a prohrál jsem ve dvou setech. Přijel jsem z tvrdého povrchu na antuku, takže jsem měl trochu obavy, ale zvládl jsem to dobře. Musím říci, že takové publikum, co tady bylo dneska na zápase, bylo obdivuhodné. Moc mi pomohlo k vítězství.

Do zápasu jste vstoupil opravdu parádně, soupeře jste hned v úvodu brejknul. Pomohlo vám to?
Jo, určitě. Začátek zápasu byl dobrý. Pak jsem si sice ztratil servis, kdy mě zatlačil, ale pak rozhodovaly při tom brejku jeden dva míče. On potom ztratil dvě podání za sebou, potom víc – pět servisů za sebou. V tom byl dnes rozdíl, v servisu.

V úvodu zápasu jste ale úplně dobře neservíroval, měl jste tam jen nějakých 35 procent. Co vám dělalo problém?
Určitě vítr. Byla úplně modrá obloha. Včera bylo zataženo, takže se líp zaměřuje míč. Vepředu to trošičku ufoukávalo a to byl rozdíl. Potom jsem si na to zvyknul a už jsem věděl, co od toho očekávat.

Klíčový brejk přišel za stavu 3:3. Jak jste ten gem viděl?
Tahali jsme se o něj. Jsem rád, že to nakonec dopadlo na moji stranu. Byl to jeden z klíčových gemů, ano. Neříkám, že kdybych ho prohrál, že by zápas dopadl jinak, ale určitě mi pomohl k vítězství.

Využil jste hned první setbol. To vám asi spadl velký kámen ze srdce…
Určitě, to víte, že jo. Bylo zbytečné to protahovat, nevíte, co se může stát. Člověk nevyužije jednu dvě šance při svém servisu a může se to táhnout mnohem déle a ještě ten set může prohrát. Takže jsem rád, že jsem to využil tak, jak to dopadlo.

Bosňan si v úvodu druhého setu na něco stěžoval. Co se mu tam nelíbilo?
Když se dotahuje na servisu noha, byly na kurty trochu díry. Ale to je normální, to si člověk prostě musí stoupnout kousek vedle.

Vy jste s tím problém neměl?
Já jsem tam včera chvilku trénoval, takže jsem věděl, co od toho očekávat. Byla to pro mě výhoda.

Do druhého setu jste vstoupil parádně. Po brejku na 3:0 jste si asi už říkal, že máte zápas pevně ve svých rukou…
Už jsem se potom rozehrál. Cítil jsem se uvolněněji a už jsem si dovolil mnohem více než zezačátku v tom prvním setu.

Překvapil vás soupeř vůbec něčím?
Že tak málo vzdoroval. Myslel jsem, že bude vzdorovat více.

Už jste v úvodu zmínil publikum. Hrálo se vám tedy dobře?
Jak říkám, v tomto roce jsem takovéto publikum ještě neměl. Přišlo hodně lidí a jsem moc rád, že tady zase můžu znovu po x letech hrát. Věřím, že přijdou i na další zápasy a podpoří české hráče.

Na challenger do Ostravy jste přijel poprvé od roku 2013, kdy jste postoupil do semifinále. Tehdy jste dorazil jako šampion z Bukureště. Jak na tuhle dobu vzpomínáte?
Doufám, že taková nějaká doba ještě přijde. (úsměv) Vzpomíná se mi na ni ale dobře. Ten rok jsem udělal tři finále, z toho dvě jsem na ATP turnajích vyhrál. Jak říkám – doufám, že ještě není všem dnům konec a že ještě nějaké to vítězství přibude.

V roce 2010 jste tady celý turnaj vyhrál. Ve finále jste rozhodl až v tiebreaku třetího setu. Jak vám utkvěl v paměti tento ročník?
Pamatuji si ten turnaj, bylo to 7:6 ve třetím ve finále s Ivanem Dodigem. Pamatuji si i ten rok poté. Na tyhle turnaje na domácí půdě se dobře vzpomíná. Vždycky se mi tady hrálo dobře a věřím, že tomu tak bude i nadále.

Minulý týden jste v kvalifikaci v Barceloně prohrál s Brazilcem Monteirem ve třech setech. Co chybělo k tomu, abyste ho porazil?
Byl to první nasazený hráč kvalifikace. Monteiro hrál dobrý zápas. Já si nemůžu stěžovat, že bych hrál špatně. Bohužel jeden gem ve třetím setu mi nepřišel úplně vhod. Brejknul mě, trošičku se to blbě sešlo a pak už jsem si servis nevzal zpátky. O tom to je – kolik člověk využije situací a šancí.

Před tímto challengerem jste na tom v Barlettě postoupil do semifinále, což byl letos váš nejlepší turnaj. Připsal jste si do žebříčku 29 bodů. Jaké výhry jste si tam nejvíce cenil?
V dnešní době je pro mě důležitý každý zápas. Ti hráči jsou tak vyrovnaní... Jestli je to padesátý nebo dvoustý hráč, můžu říct, že se to za poslední dobu hodně vyrovnalo. Každý zápas, který se mi podaří vyhrát, je pro mě velkou výhrou. Poté, co jsem měl zdravotní problémy a vůbec problémy po všech stránkách, jsem rád, že jsem se z toho dostal a že se jede dál.

Pak přišla poměrně krutá porážka s Bedenem. Tam jste získal jen čtyři gemy. Co se v tom zápase dělo?
Jak jste se asi díval na Bedeneho letošní statistiky, má neuvěřitelný rok. Odehrál tento rok mnohem, mnohem více vyhraných zápasů. Vyhrál myslím tři challengery, teď byl ve finále v Budapešti, jestli se nepletu. Má super sezonu. Mně ten zápas vůbec nesedl, jemu nadmíru dobře. Můžu jenom smeknout klobouk před tím, jak se ten hráč zlepšil.

Na začátku sezony jste trénoval s Lukášem Dlouhým, tato spolupráce ale na konci února skončila. Z jakého důvodu?
Byli jsme domluveni na zkoušku a bohužel to po těch třech měsících dále nefungovalo, takže jsme se rozhodli ukončit spolupráci.

Pomohla vám tato spolupráce vůbec v něčem?
Každá spolupráce mi dá nějaké zkušenosti.

Ještě se vraťme k zápasu v Dubaji proti Tomáši Berdychovi. Tam jste za stavu 3:6 a 1:2 vzdal. Co se vám stalo?
Měl jsem strach – strašně se to zhoršovalo – abych neměl natržený vnitřní a zadní hamstring. Nevěděl jsem vůbec, co to je. Nemohl jsem se vůbec hnout, měl jsem tu nohu absolutně mrtvou.

Sledoval jste kluky v Austrálii na Davis Cupu?
Sledoval.

Nesvrběla vás trochu ruka, když jste viděl jejich počínání?
To víte, že bych jim rád pomohl. Bohužel mi zdraví nedovolovalo, abych odehrál zápas na pět setů.

S kým trénujete v současné době?
Mám kondičního trenéra Dana Hejreta, tenisového trenéra zatím nemám.

Takže nejvíce teď pracujete na kondičce?
Ano.

Cítíte se teď v lepší psychické pohodě?
Když člověk vyhrává, musím říct, že je to mnohem lepší. Takže ano, cítím se určitě lépe po psychické stránce, i po fyzické a ostatních tenisových.

Jaké máte cíle do letošní sezony?
Určitě mám alespoň dva cíle, a to zůstat po zbytek sezony zdravý a vrátit se tam, kam patřím. Jestli to bude osmdesáté místo, sté místo… Člověk neví. Zkusím se dostat nejvýše, co to půjde.