Šarapovová po comebacku: Divoké karty mi trofeje nepřinesou, vítězství si musím uhrát sama

- David Soumar

Patnáct měsíců. Dlouho dobu se musela musela Maria Šarapovová obejít bez podpory z publika, napětí a emocí běžného turnajového zápasu... Po uběhnutí trestu už je ale zase zpátky na kurtech. Po odmlce také předstoupila před novináře v roli vítězky prvního kola. Na tiskové konferenci po zápase se nemluvilo ani tolik o výhře nad Robertou Vinciovou (7:5, 6:3) jako spíš o následující týdnech a měsících bývalé světové jedničky.

Na zápas jste se určitě těšila. Splnil vaše očekávaní?
Nejsem si jistá, jaká očekávaní jsem měla. Samozřejmě jsem si tento okamžik dost představovala… Ale. Dobrá otázka. když jsem se ráno probudila, byla jsem veselá, usměvavá a natěšená. Nevěděla jsem asi co očekávat.

Co přesně vám na tenise chybělo nejvíce? Ten adrenalin, údery…
Užívám si situace, ve kterých musím přijít na řešení, které mě dovede k úspěchu. Na to jsme jako sportovci zvyklí už od útlého věku. Dostáváte se do různých pozic. Musíte se soustředit. Je třeba si uvědomit, co jste udělali dobře. Když jste dole, je zapotřebí se zase dostat zpět. Tyhle pocity mi chyběly.

Pocity, které jste prožívala při příchodu na kurt k soutěžnímu zápasu dlouhých po 15 měsících, byly také asi kapitolou samy pro sebe. Jak jste to prožívala?
Na publikum nebo na strach jsem se moc nesoustředila. Dlouhé týdny jsem pro tento okamžik trénovala. Snažila jsem se žít právě tím okamžikem. Profesionální sportovec má prostě za úkol vyrazit na kurt a předvést co nejlepší výkon. Nezáleží na tom, jestli jste měl špatný nebo dobrý den. V ochozech jsou diváci, kteří si na váš zápas koupili vstupenky, a chtějí vás vidět v co nejlepší formě.

Jak složité bylo věřit v to, že všechna ta vynaložená energie v trénincích vás v prvním kole turnaje skutečně dovede k vítězství?
Nikdy to nevíte s jistotou. Od ledna jsem trénovala poměrně intenzivně. Ze začátku jsem nabírala hlavně fyzičku. Hodně času jsem strávila na dráze nebo v posilovně. Pak jsem se dostala na kurt. Zápasy jsem hrála až v posledních týdnech. Snažila jsem se, aby ten návrat proběhl hladce. Srovnat tréninky a zápas tady v prvním kole zkrátka nejde.

Patnáctiměsíční trest je už za vámi. Jak se na to všechno zpětně díváte? Jste naštvaná?
Ne. Ani jsem nebyla. To není můj styl. Negativní věci umím rychle hodit za hlavu a jdu dál. Všichni se mě ptali, jak se těším na duben a na ten návrat. Já ale žila přítomností, nepřemýšlela jsem, co bude v dubnu. Našla jsem si díky tomu i čas na jiné věci. Učila jsem se, studovala, pracovala… zkrátka žila jsem okamžikem.

Pracovala jste speciálně i na servisu? V prvním kole vám tam chodil víc než dobře…
Každému aspektu mé hry jsem věnovala stejnou pozornost. Servis byl samozřejmě jednou z nich. Moc věcí jsem nezměnila, možná pár drobností. Ne nějak zásadně.

Ještě před vaším startem se spousta dalších hráček vyjádřila negativně k udělování divokých karet. Ranilo vás to? 
Já bych spíš poděkovala, že jsem si tady mohla zahrát. Ve Stuttgartu se mi několik ročníku po sobě dařilo. Navíc je to jeden z nejnabitějších turnajů – i letos zde bojuje celá řada hráček z TOP 10.

Jak se na to díváte? Neberete to jako špatný příklad pro nastupující generace tenistů a tenistek?
Divoké karty mi nabízejí samotní ředitelé turnajů. Já je přijímám, abych mohla v turnaji nastoupit. Jezdím na ně bez rankingu. Divoké karty mi samy o sobě žádné trofeje nepřinesou. Ty zápasy pořád musím vyhrávat já sama.

Cítíte se připravená porvat se o účast na French Open nebo Wimbledonu, kdyby se taková šance naskytla?
Nic neberu jako samozřejmost. Za předpokladu, že bude šance, abych se objevila v soutěži, náležitě se jí chopím.

Dokážete si představit, že byste jeden z těch turnajů nehrála?
O divoké kartě na French Open už se dost mluvilo… V roli někoho, kdo patnáct měsíců nehrál, jsou pro mě zásadní především tyto první turnaje. Nemůžu myslet na grandslamy. Ano, Paříž je krásné město a dvakrát jsem tam vyhrála. Bylo skvělé být součástí toho všeho. Soustředím se ale na turnaj ve Stuttgartu a následující tři podniky. Jsou pro mě hodně důležité.