Svrčina po konci na Australian Open: Chytaly mě křeče, zápas bylo těžké vůbec dohrát
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE – Loni předvedl úžasnou cestu z kvalifikace až do druhého kola hlavní soutěže. Letos však Dalibor Svrčina na svém oblíbeném místě končí už po prvním utkání. Problémy s kotníkem dokázal zažehnat, ale se zkušeným Australanem Omarem Jasikou přesto padl ve třech setech.
Letošní příprava asi na rozdíl od té loňské nebyla úplně optimální. Podepsalo se to na výsledku duelu?
Do Noumey jsme přiletěli ve čtvrtek brzo ráno a trénovali jsme. Byly tam těžké podmínky, panovalo strašné vedro. V sobotu odpoledne jsem si na druhém tréninku vyvrkl kotník. Snažil jsem se dát do kupy, měl jsem úterní start, ale bohužel to nebylo ještě takové, abych mohl hrát zápas, takže jsme to odpískali. Přesunuli jsme se sem, stav kotníku se postupně zlepšoval a jsem rád, že kotník je teď tak na 80 nebo 90 procentech.
Kde vidíte hlavní příčinu nezdaru proti Omaru Jasikovi?
Chyběl mi trochu zápasový rytmus. Sezonu jsem končil dřív, už na konci října, takže jsem nehrál přes dva měsíce utkání. Dneska mě tam ke konci chytaly křeče, takže bylo vůbec těžké ten zápas dohrát.
Byl klíčem k úspěchu první set?
První set byl z obou stran trochu nervóznější. Sice jsem začal brejkem, ale bylo to spíš chybami soupeře. Hned mě bohužel brejkl zpátky a po čase pak znovu. Ve druhém setu jsem hrál dobře a byl jasně lepší. I ve třetím na začátku do stavu 2:3 jsem měl na jeho servisu šance a byl jsem pořád lepší. Bohužel, jak nemám nahráno, tak jsem na ty příležitosti nezahrál nejlépe. Soupeř moc neublížil, ale nedělal moc chyb. Vzhledem k mé zdravotní situaci byly dost těžké podmínky a za stavu 2:4 mě chytly křeče a už nešlo nic dělat.
Měl jste spoustu brejkbolů, ve třetím setu na začátku prakticky v každém gemu. Nedokázal jste je však proměňovat. Soupeř byl v tomto ohledu daleko úspěšnější…
Tady se projevila moje nevyhranost. Chtěl jsem soupeře nechat, ať si to uhraje sám, ale bohužel jsem byl příliš pasivní. To se odehranými zápasy zlepší a bude to dobré.
Ke konci jste si ještě zavolal fyzioterapeuta. Pomohl vám?
Zavolal jsem si ho ve chvíli, kdy jsem měl brejkbol na 3:4. Cítil jsem, že už mám křeče a potřeboval jsem ty nohy trochu protáhnout. Bohužel, brejkbol jsem neproměnil, on ten gem uhrál a za stavu 2:5 už to bylo špatné. Už jsem pak nemohl ani podávat.
Nakonec jste podával i spodem…
To byl jen ten poslední míček. Hodně mě bolelo podávat a cítil jsem, že dostanu silnou křeč. Křeče jsem už měl, ale bál jsem se, že se to rozjede ještě víc. To už jsem cítil, že to na nějaký obrat není.
Loni jste to tady byl naopak vy, kdo fyzičkou ničil své soupeře. Uštval jste tu postupně Jubba a Kickera, který vám dokonce vzdal…
Je to tak. Tehdy jsem měl ale k dobru alespoň jeden zápas na United Cupu, kde jsem hrál taky po delší době a také jsem měl křeče. Hraju fyzicky hodně náročný tenis a takové věci prostě můžou přijít. Musím se poradit, čím to je a jak tomu předcházet.
Loni jste tu uhrál životní výsledek. S jakými pocity jste se sem vracel? Že jedete na místo, kde se vám moc daří nebo jste cítil velkou odpovědnost, že budete muset obhájit hrozně moc bodů?
Mám to tu moc rád, a to nejen kvůli loňskému roku. S Jonášem Forejtkem jsme tu v juniorech v roce 2019 vyhráli čtyřhru a byl to taky můj první grandslam. Bohužel při přípravě v Noumee se stalo, co se stalo. Nebyl jsem v herním rytmu a i to málo tréninků, které jsem absolvoval, jsem neodehrál podle svých představ. Zápas nebyl na danou situaci úplně špatný, ale nevyšlo to.
Co teď bude dál? Myslíte si, že budete brzo v pohodě, abyste mohl hrát další turnaje? Nebo bude rekonvalescence trvat delší dobu?
Ne, myslím, že se už dám do kupy a v pátek máme v plánu letět do Bangkoku a tam hrát challenger. Je to na cestě zpátky do Evropy, tak toho chci využít.
Na světovém žebříčku teď přijdete o 70 bodů. Máte spočítáno, co to bude pro vás znamenat?
Zas tolik neklesnu, asi na 180. až 190. místo. A teď přichází období, kdy tři měsíce neobhajuji žádné body a můžu se posunout zase nahoru. Na Roland Garros se dostanu v každém případě.
Nemohu se nezeptat ještě na jednu zajímavost z Nové Kaledonie. Váš travel coach Marek Jaloviec si v Noumee zahrál v kvalifikaci a vedl nad Australanem Fancuttem 5:3 v rozhodujícím setu, ale nakonec prohrál. Jaké to pro vás bylo zpestření?
Po dlouhé době jsem viděl nějaký zápas od samého začátku až do konce. Kouč bojoval až do konce, což je to nejdůležitější. Síly pak bohužel došly. Když soupeř vyrovnal z 3:5 na 5:5, už to pro kouče bylo hodně náročné. On samozřejmě nemá nahrané zápasy a ani nemá natrénováno. Předvedl dobrý výkon s hráčem okolo 500. místa na světě. Zpestření to bylo dobré. Myslím, že v takovém vedru už si nikdy nezahraje. Ke konci mi ho ale bylo fakt líto.
