Je to pro mě největší úspěch kariéry, říká po dvojnásobné výhře Klimovičová

Lindo, gratulujeme k titulu! Jak se váš úspěch v Solarinu rodil?
Už od prvního tréninku, který jsem v Solarinu absolvovala minulý pátek, jsem cítila, že by to mohlo být dobré. Povrch tady je sám o sobě hodně specifický. Jde o venkovní koberec, který je velmi rychlý a hodně to na něm sjíždí, což mi dost vyhovuje. Z tréninků jsem cítila, že mi to tu půjde a navíc jsem byla rozehraná ze Šarm aš-Šajchu, kde se mi podařil super výsledek asi po půl roce, kdy mi to moc nešlo. Věřila jsem si a ten povrch mi tu hodně sedl. Platila zde moje hra, která je založená na prvním servisu a dobrém forhendu.

Musela jste do kvalifikace, v níž jste nakonec byla první nasazená. Bylo to pro vás zklamání, nebo jste to brala spíše jako výhodu, že se aspoň trochu rozehrajete?
Už jsem s tím nějak počítala, protože jsem byla dlouho i v té kvalifikaci dost vzadu. Nakonec mi to nevyšlo asi o dvě místa, ale nějak mi to nevadilo. Říkala jsem si, že se aspoň rozehraju a brala jsem to pozitivně.

V kvalifikaci jste ztratila jen dva gemy s domácí Melanií Delaiovou. Jednadvacetiletá soupeřka přitom byla na žebříčku již okolo pětistého místa…
Proti Delaiové jsem hrála moc dobře. V podstatě mi tam spadlo všechno. Byl to přesný opak toho, co mě potkalo potom v prvním kole.

V něm jste hrála s domácí šťastnou poraženou z kvalifikace Virginií Ferraraovou, s níž jste prohrála první set a výhru jste nakonec musela těžce vybojovat…
Tohle byl asi jediný zápas, kdy mi to tady v Solarinu moc nešlo. Hodně ten den foukalo a soupeřka byla proti mně hodně nahecovaná, hrála podle mě svůj životní zápas. Po každém míči se povzbuzovala a spadlo jí tam možná i víc, než sama čekala. Utkání jsem nakonec spíše ubojovala. První set jsem prohrála ze setbolu v tiebreaku a pak jsem ve druhém setu ztrácela 0:2 a soupeřka byla blízko vedení 3:0. Dokázala jsem to ale otočit a hodně mě to nakoplo do dalších zápasů. 

Lehký nebyl ani zápas druhého kola se zkušenou pětadvacetiletou Ruskou Mirošničenkovou. V čem byla soupeřka nejvíc nebezpečná?
Ruska hrozně dobře servírovala, zejména ve druhém setu. Byla to navíc levačka, což dělalo její podání ještě nepříjemnější. Kromě toho, že zlepšila podání, do toho taky začala hodně chodit. V tiebreaku jsem pak prohrávala 2:5, ale naštěstí jsem ho dokázala otočit. Od základní čáry jsem cítila, že jsem dominantní a lepší hráčkou já.

Jen necelých osmdesát minut jste se na kurtu zdržela s Italkou De Stefanovou…
Ten den hrozně moc foukalo, ale dokázala jsem se tomu lépe přizpůsobit než soupeřka. Tu to naopak dost rozhodilo. Zápas probíhal docela rychle. Soustředila jsem se na svůj výkon a neměla jsem tam žádný problém. Dobře jsem podávala i returnovala.

V semifinále jste hrála proti přemožitelce Julie Štruplové, se kterou jste na turnaji vyhrála čtyřhru. Rodilou Němku Vivian Wolffovou, která podstatnou část své kariéry strávila na amerických univerzitách, jste porazila za téměř dvě hodiny 6:4, 6:3, když jste ani jednou neztratila servis. Měla jste velkou motivaci Julii pomstít?
Dívala jsem se, jak hrála o den dříve s Julčou a viděla jsem, že hrála slušně. Hodně do toho chodila a musela jsem předvést svůj nejlepší výkon na turnaji, abych vyhrála. Hrála jsem aktivně a fakt mi to hodně šlo. Měla dobré zatáčky ze servisu, ale dokázala jsem se s tím vyrovnat.

Ve finále vás čekala Emilie Lindhová Gallagherová, která také postoupila z kvalifikace. Britka poslední tři finále na turnajích ITF prohrála. Zvedlo vám to trochu sebevědomí před zápasem?
Tuhle hráčku jsem znala už z Egypta, kde jsem ji viděla v Šarm aš-Šajchu. Je hodně vysoká, dobře servíruje a chodí do toho. Foukalo a spousta mých servisů byla na rozdíl od předchozích zápasů hodně vyrovnaných. V prvním setu jsem soupeřku brejkla za stavu 4:3 a pak jsem si to už doservírovala. Ve druhém setu jsem měla 5:4 a servis a tam jsem trošku znervózněla a pomohla soupeřce dvojchybami. Ona naopak hrála v těchhle chvílích výborně. Dařilo se jí podání, v tiebreaku pak byla aktivní a pohlídala si ho. Ve třetím setu mě hned na začátku brejkla. Naštěstí se mi podařilo ji hned brejknout zpátky a myslím, že už nemohla fyzicky. Mě ten brejk hodně nakopl, udržela jsem si servis a začala jsem ji přehrávat. Když to bylo 5:1, úplně odešla. Klíčový byl ten rebrejk na 1:1. Kdyby se mi nepodařil, bylo by to ještě hodně těžké.

S Julií Štruplovou jste vyhrály i debla. Po třech relativně snadných zápasech jste uspěly ve finále proti domácím překvapením Maduzziové s Paganettiovou 10:8 v supertiebreaku. Poprvé jste vyhrála pětadvacítku a hned to bylo ve dvouhře i ve čtyřhře. To je pro vás velký výsledek, že?
Ano, pro mě byl tento turnaj zatím největším úspěchem v celé mé dosavadní tenisové kariéře. Jsem za něj strašně moc ráda a je to pro mě i do budoucna velká vzpruha. Debla jsem brala původně spíše tréninkově, že místo odpoledního tréninku po zápase dvouhry budu chodit hrát čtyřhru. S Julčou jsme dobré kamarádky, ale upřímně jsem nečekala, že bychom čtyřhru mohly vyhrát, protože ve druhém kole jsme hrály proti Šapatavové, což je výborná hráčka, a Webleyové-Smithové, která už hraje jen debly. Ale zvládly jsme to a pak už jsme si věřily. I tohle je pro mě dobrá motivace do budoucna.

Na konci října jste byla ve finále pětadvacítky v Šarm aš-Šajchu, kde jste těsně prohrála se zkušenou Řekyní Valentini Grammatikopoulouovou. Předtím ale ty výsledky nebyly delší dobu takové, jaké jste asi očekávala. Čemu to přičítáte? A co se přihodilo, že se to v Egyptě takhle otočilo?
Začala jsem nově trénovat s Markem Řeháčkem a Jaroslavem Machovským a celkově jsem změnila tréninkové prostředí. Myslím, že mi to hodně pomohlo. Spolupráce odstartovala tři týdny před prvním turnajem v Šarm aš-Šajchu a moc nám to spolu sedlo. Tréninky mě baví a díky tomu pak přišly i výsledky. Hodně jsme se snažili pracovat na věcech, které patří k mým silným stránkám, a snažíme se je vylepšovat. Cílem je, abych byla já na kurtu ta aktivnější. Mám daleko pozitivnější přístup k tréninku než dřív.

Asi jste s první polovinou sezony, navzdory výhře na patnáctce v Egyptě, nebyla moc spokojená. Nebo se pletu?
Nebyla jsem spokojená s výsledky, ale hlavně ani se svými výkony. Nehrála jsem tak, jak bych si přála. O to víc si vážím toho, že se mi to podařilo zlomit a že jsem teď dokázala vyhrát singla i debla v Solarinu. To je pro mě velký výsledek.

V čem byla chyba?
Úplně nevím, co na to říct. Myslím, že mi teď prospěla změna tréninkového prostředí. Byla jsem ale také letos trochu nemocná, to mě určitě také ovlivnilo. Teď ale zdraví drží dobře.

Loni jste byla v semifinále juniorského Wimbledonu, jste velkou nadějí českého tenisu. Pořád je vám teprve devatenáct let. Neznervózňovalo vás trochu po psychické stránce, že ty výsledky velkou část sezony nebyly takové?
To bych ani neřekla. Mrzelo mě, že to během toho půlroku nebylo úplně optimální. Měla jsem od sebe nějaká očekávání, ale neřekla bych, že by mě to nějak táhlo dolů. O to víc si vážím toho, že jsem to dokázala zlomit.

Je polovina listopadu a sezona se pomalu chýlí ke konci. Jak s formou nyní naložíte? Chystáte se ještě letos na nějaké turnaje?
Ještě tady v Solarinu odehraju jeden turnaj a pak je to velký otazník. Původně jsem plánovala, že tento turnaj bude úplně posledním v sezoně, ale možná ještě na jeden turnaj někam vyjedu. Je to padesát na padesát.