Šampion Vrbenský: o náročném čtvrtku, obhajobě bodů i volbě turnajů

V Mariboru jste působil docela suverénně. Cítíte se v dobré herní pohodě?
Sem do Mariboru jsem přijel v relativně slušné formě. Už před tím na challengeru na Spojích jsem se v kvalifikaci i v prvním kole cítil na kurtu fajn. Pak jsem bohužel chytil nasazeného Itala Darderiho. To byl těžký los, ale myslím, že jsem s ním mohl odehrát trošku lepší zápas. První set byl relativně vyrovnaný, ale ve druhém setu už byl lepší a přejel mě. Přesto jsem sem přijel v dobré pohodě, ale na titul jsem nemyslel. Chtěl jsem tu jít zápas od zápasu. Výsledky vypadaly celý týden na papíře docela jednoznačně, ale ve skutečnosti byly těžší, než se může zdát.

Vyhrávat turnaje pro vás v poslední době nebylo úplně běžné. Co pro vás tenhle titul znamená?
Znamená to pro mě moc. Chci zůstat pokorný a dál na sobě pracovat, aby tyhle výsledky přicházely častěji než jednou za rok. Chtěl bych se také posunout na vyšší turnaje, než jsou futury, takže doufám, že si svou formu udržím. Budu dál makat, aby moje výkony byly stabilnější.

Na turnaji jste neprohrál ani set. Nejblíže k tomu, aby vám ho vzal, měl Rakušan David Pichler ve druhém kole. Ten dotáhl druhou sadu do tiebreaku, který jste vyhrál po boji 9:7…
Zápas s Pichlerem byl pro mě na turnaji asi nejtěžší. První kolo jsem měl hrát ve středu, ale kvůli dešti jsem ten den nehrál a pak musel dohrávat ve čtvrtek dvě kola, což bylo fyzicky dost náročné. S Pichlerem jsme hráli docela pozdě odpoledne. První set byl relativně v pohodě s jedním brejkem. Druhý set jsem si trochu zkomplikoval. Byl jsem brejk nahoře, pak soupeř zahrál dobře a brejknul mě zpátky a set dospěl až do tiebreaku. Ten byl taky hodně vyrovnaný. Už mi trochu docházely síly, protože to byl už druhý zápas v jednom dni. Vzhledem k okolnostem jsem moc rád, že jsem to zvládl ve dvou setech.

O co jste se na turnaji mohl nejvíc opřít?
Nejvíc jsem spoléhal na servis a forhend, při nich jsem se cítil dobře.

Loni touhle dobou jste vyhrál dvě pětadvacítky v Maďarsku, takže vám teď hrozila ztráta bodů a sešup žebříčkem ATP. Pociťoval jste v tomhle směru na sobě nějaký tlak?
Samozřejmě jsem věděl, že musím obhájit nějaké body, nebo spadnu na světovém žebříčku. Snažil jsem se si to nepřipouštět a dát do každého zápasu maximum. Toho jsem se držel a nakonec to vyšlo.

V Česku jste v poslední době absolvoval dva turnaje, challengery v Liberci a v Praze. Na obou jste postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže a vždycky jste v ní uhrál kolo. Jak jste spokojen s vaším vystoupením na české půdě? Mezi oběma turnaji jste ale hladce prohrál na challengeru v Itálii s Passarem 2:6, 0:6. Co se tam stalo?
Do italského Cordenons jsem odjížděl hned po challengeru v Liberci. Bylo tam sychravo, hodně pršelo, hrálo se tam s míči, které moc letěly. Navíc mě po čtyřech zápasech v Liberci bolela ruka. Už jsem měl problémy v tom čtvrtém zápase v Liberci s Argentincem Comesanou. V tom zápase jsem podával tak na třicet procent, protože mě bolelo rameno a s tím jsem pak odjížděl i do té Itálie. Tam jsem si zatrénoval jen jednou, jinak jsem se snažil dát ramenu oddych. Spíš jsem tam chodil za fyzioterapeutem, abych vůbec mohl nastoupit. Možná proto byl výsledek tak jednoznačný. Soupeř byl druhý nasazený a hrál dobře. Jinak nechci říct, že jsem byl s vystoupením na českých challengerech úplně spokojený. Ale pořád jsem na obou vyhrál tři zápasy.

V Liberci jste prohrál ve druhém kole po velmi kvalitním výkonu s Comesanou, který nakonec celý turnaj vyhrál…
Při výměnách jsem se cítil dobře, ale bohužel mě při servisu limitovalo to rameno, takže jsem si vůbec nemohl pomáhat servisem. V podstatě jsem podával, jako normálně hraji druhý servis. Vůbec jsem si nepomáhal servisem jako třeba předtím proti Royerovi nebo v dalších zápasech. Nechci říct, že bych ten zápas proti Comesanovi vyhrál, ale Comesana je typický Argentinec, který mě postupně začal ve výměnách přehrávat, když jsem si nepomohl podáním.

Po zranění před dvěma roky trochu jste trochu pomaleji nacházel formu. Čemu to přičítáte?
Těžko říct. Snažím se každý den makat naplno. Konkurence je velká a zvětšuje se. Všichni se chtějí zlepšovat a dostat se k těm nejlepším. I řada mladých kluků hraje dobře. Samozřejmě jsem nečekal, že mi bude tak dlouho trvat, než se dostanu zpátky. Musím být pokorný a musím na sobě tvrdě pracovat, abych se posunul na žebříčku a třeba se dostal i o něco výš.

Teď hrajete na druhé pětadvacítce v řadě ve slovinském Mariboru. V jakém stavu je vaše rameno?
Paradoxně se tu hraje se stejnými míči jako v Česku, z čehož jsem nebyl úplně nadšený. Je ale třeba říci, že tady je relativně vedro, takže míče letí trochu rychleji než u nás doma. Rameno zatím drží a zdravotně je všechno v pořádku. Cítím se i dobře fyzicky. Doufám, že mi to vydrží co nejdéle.

Jak teď volíte turnaje, které budete hrát? Chcete hrát spíše challengery, nebo budete dávat přednost ještě futurům s dotací 25 000 USD?
Když se dostanu na challenger do kvalifikace, snažím se spíš volit challengery. Teď hořela nějaká ztráta bodů na žebříčku, tak jsme vybrali dvě pětadvacítky, abych pár zápasů vyhrál a třeba získal nějaké body do žebříčku a obhájil tam své postavení. Futury slouží k tomu, abych byl vyhraný a obhájil body v žebříčku ATP.

Kdo teď tvoří váš trenérský tým?
V prosinci to budou dva roky, co jsem změnil svůj tým. Tenisovým trenérem je Milan Trněný a kondičním trenérem pak Michal Hamršmíd.

Snažíte se posunout žebříčkem směrem vzhůru. Jakou roli momentálně na turnajích hraje čtyřhra?
Debly hraju rád na challengerech, ale s mým postavením v žebříčku je to trochu těžší. Když se dostanu na challengeru do debla, tak ho hraju skoro vždycky. Co se týče futurů, tady v Mariboru jsem chtěl hrát debla, ale bohužel jsem tu nenašel nikoho, s kým bych rád hrál a s kým bych ten turnaj potenciálně mohl vyhrát. Na druhém turnaji jsem tu nechtěl hrát debla kvůli odpočinku a také kvůli tomu, abych v případě vyřazení v singlu mohl odjet a připravovat se na další turnaje.

Jaké máte teď do konce sezony cíle? Jsou spíše herní, nebo žebříčkové?
Abych řekl pravdu, jsou spíše zdravotní. Přeju si, abych zůstal zdravý do konce sezony a abych mohl hrát co nejvíc turnajů. Věřím, že když se tohle povede, tak výsledky potom přijdou.

Je vám dvacet tři let a jste pořád ještě mladý. Zůstává pro vás pořád důležitou metou účast v kvalifikaci na grandslamových turnajích?
Určitě tenis hrajeme proto, abychom se dostávali na ty největší turnaje, takže určitě ano.