Finále Wimbledonu? Každým dnem si tohoto výsledku vážím víc, říká Bartůňková

Jak jste se sžila s wimbledonskou trávou? Hrajete na trávě ráda?
Letos jsem hrála na trávě už třetím rokem. Hrát na trávě mě opravdu baví, skoro bych řekla, že je to můj nejoblíbenější povrch. Mojí hře tráva svědčí. Ráda předvádím pestrou hru, hodně to mixuju a chodím na síť. Škoda, že sezona na trávě je tak krátká.

Na turnaji ve Wimbledonu jste hrála se třemi Britkami za sebou. Bylo na nich znát, že mají k travnatému povrchu blízko? A jak jste se vypořádávala s hlučným publikem?
Po prvním kole, které jsem hrála s Argentinkou, jsem hrála s levorukou Britkou a bylo to dost nepříjemné. Řekla bych ovšem, že se každým kolem kvalita britské hráčky zvedala. Mají obecně všechny daleko víc zkušeností s travnatým povrchem. Čtvrtfinále už bylo hodně těžké, bylo na něm navíc i docela dost diváků. Hrály jsme na velkém kurtu číslo tři a byl to pro mě asi nejtěžší zápas na turnaji. Kurt byl zaplněný diváky, kteří přáli soupeřce. Byla jsem na to ale připravená. Věděla jsem, že budu muset hrát hodně dobrý tenis, aby mi občas aspoň trochu zatleskali.

S Britkou Stoiberovou jste prohrála první set 1:6 a musela zápas otáčet. Ve zbývajícím průběhu jste jí povolila už jen tři gemy…
Trochu hůře se mi zvykalo na velký kurt. Nikdy jsem na takhle velkém kurtu ještě nehrála. Přišel mi i trochu rychlejší než ty, na kterých jsem odehrála své předchozí zápasy. Navíc soupeřka hrála fakt dobře. Já se v klíčových momentech špatně rozhodovala a dopadlo to tak, že jsem prohrála první set 1:6. Po prvním setu jsem šla na záchod a musela jsem si trochu srovnat myšlenky. Šla jsem pak míček po míčku a chytila jsem začátek druhého setu a dost se zlepšila.

V semifinále jste pak porazila Alinu Kornějevovou, nejlepší juniorku světa, která letos v šestnácti letech vyhrála grandslamy v Austrálii i v Paříži. Znamená to pro vás hodně?
Ano, určitě. Soupeřku jsem dobře znala. Zahrály jsme si v jedné akademii před dvěma lety a už tehdy jsem cítila, že bude hrát v budoucnu hodně dobře. Měla výborné údery, vynikající servis a celkově měla dobře poskládanou hru. Zahrály jsme si spolu i sparing před turnajem, takže jsem věděla, v jaké je formě. Hrála na trávě poprvé a bylo vidět, že to není úplně její oblíbený povrch. Já jsem byla naopak s trávou docela sžitá a věděla jsem, jak mám hrát. Během zápasu byl ale hlavně také velký vítr, který zápas hodně ovlivňoval. S podmínkami jsem se popasovala lépe než soupeřka. Tenhle skalp je v juniorské kategorii velmi cenný a moc si ho vážím.

Jak moc vás mrzí následná porážka ve finále? V něm jste prohrála s Američankou Clervie Ngounoueovou 2:6, 2:6. Oproti soupeřce jste navíc na kurtu působila jako drobná dívka…
S Clervie to máme na zápasy 1:1. I s ní jsem hrála sparing těsně před turnajem, takže jsem taky věděla, jak na tom je. Zápas vypadá podle výsledku hodně jednoznačný, ale myslím, že to bylo trochu dramatičtější. Ze začátku jsme hrály obě hodně slušně ve vysoké intenzitě, připomínalo to ženský tenis. Ona měla lepší den, zvládala lépe klíčové momenty. Já několikrát vedla 40:15, ale nedokázala jsem ty gemy dohrát do konce. Kdyby se mi to podařilo, mohl zápas vypadat úplně jinak. Nevím, jestli bych vyhrála, ale snad bych jí cestu za titulem alespoň ztížila. Ten den jsem nehrála to nejlepší, co umím, a Clervie si zasloužila vyhrát. Nemyslím si ale, že je to lepší hráčka než já. Jsme na podobné úrovni a myslím, že příští zápas může dopadnout zase úplně jinak. Prohra ve finále mě moc mrzí, ale kdyby mi někdo před finále řekl, že postoupím do finále, tak bych to určitě brala a beru to jako dobrou přípravu na ženské turnaje.

Jak moc vás v tomto utkání ovlivňovala nervozita?
Každý zápas nějakou nervozitu pociťuji, ale letos jsem byla příjemně překvapená, jak jsem se s nervozitou vypořádávala. Byla jsem určitě daleko méně nervózní než v minulých letech. Myslím, že jsem si po těch zraněních hodně vážila toho, že jsem zase na kurtu. Díky tomu jsem byla uvolněnější.

Loni jste v listopadu postoupila až na 267. místo na světě a pomalu jste pokukovala po účasti v kvalifikacích na grandslamy. Nyní jste na ženském žebříčku WTA poklesla na 356. místo, což samozřejmě ovlivnila i zranění. Jak tuhle okolnost vnímáte?
Dostala jsem se na dosah kvalifikacím. Některým holkám se to podařilo, mně bohužel ne. Je to hodně ovlivněné i tím, že mohu nastoupit jen do omezeného počtu turnajů na ženském okruhu. Když se vám nějaký turnaj nevydaří, hodně vás to ovlivní ve snaze se na žebříčku posunout výše. Na konci roku jsem tam měla pauzu, protože jsem vyčerpala počet turnajů a musela jsem čekat do konce února, kdy mi bylo sedmnáct, abych mohla zase hrát. Tenhle rok jsem vyhrála pětadvacítku a musela jsem obhajovat nějaké body z loňska. Byla jsem v semifinále na šedesátce, ale moc turnajů jsem zatím mezi ženami letos ještě neodehrála, takže mě jich ještě dost čeká. Holky, kterým se podařilo do kvalifikací dostat, vyhrály nějaký větší turnaj, ale nemyslím si, že by byly lepší než já. Už mám i skalpy hráček, které byly ve stovce nebo okolo stovky. Příští rok už budu moci hrát na turnajích neomezeně, takže to bude lepší. Samozřejmě jsem už ty kvalifikace také chtěla hrát a být na grandslamech co nejdříve, ale spíše je důležitější, abych zlepšovala svou výkonnost a v budoucnu byla schopna porážet ty nejlepší. Pak výsledky i žebříček přijdou.

Jak jste na tom aktuálně se zdravím?
V Londýně je úplně jiné počasí a dostala jsem z toho virózu a teplotu, ale už se to zlepšuje a budu se teď připravovat na kvalifikaci na Spartu na dvěstěpadesátku. Věřím, že se stihnu dát do pořádku a nabrat dostatek sil. Na Wimbledonu jsem hrála preventivně s ponožkou, ale aktuálně mě nic nebolí a cítím se v pořádku.

Kromě tenisu pořád ještě studujete na gymnáziu. Jak to s tenisem dohromady stíháte?
Studuju na Gymnáziu Opatov, teď končím druhák a chodím normálně do školy, jen s individuálním plánem. Nepočítají mi absence, ale jinak musím dopsat všechny písemky a všechno se doučit, což je docela peklo. Budu se teď přes prázdniny rozmýšlet, jestli budu pokračovat dál, protože myslím, že skloubit tenis se školou bude čím dál složitější. Mám samozřejmě tenis na prvním místě. Do školy chodím proto, že se chci rozvíjet a zlepšovat i v jiných věcech. Většina tenistek v mém věku nestuduje nebo studuje nějaké internetové školy. Musím zvážit, jak to vyřeším dál. Když se mi ale teď podařil Wimbledon, učitelé i ředitel mi sami napsali a pogratulovali mi k úspěchu, což pro mě byla velká odměna.

Jaké předměty vás ve škole nejvíce baví?
Nejvíc mě vždycky bavil tělocvik, ale na něj zrovna moc nechodím. To platilo spíše na základce. Předměty už jdou tak do hloubky, že je někdy složité říci, že je to můj oblíbený předmět. Docela mě zaujala biologie. Zajímá mě, jak funguje lidské tělo, ale i obecné principy. Někdy mě baví i matika a jazyky. Je ale pravda, že mně angličtina ve škole moc nejde a nemám z ní úplně dobrou známku (na rozhovorech v angličtině během Wimbledonu to ale poznat nebylo, pozn. red.). Učím se i španělsky.

Jaké máte letošní cíle v tenise? A chystáte se do USA na juniorský grandslam nebo se už chcete koncentrovat jen na ženské turnaje?
Teď je v plánu turnaj WTA v Praze a pak možná ještě jeden turnaj. Do Spojených států se chystám na juniorku US Open. Chtěla jsem se na US Open dostat do kvalifikace ženského turnaje, ale to už se spíš nepodaří. Juniorským US Open bych chtěla zakončit svou juniorskou kariéru. Chtěla bych se podívat, jak to tam vypadá a funguje a aspoň budu připravená, než tam třeba pojedu na turnaj v ženské kategorii. Pak už budu hrát ve zbytku roku jen ženské turnaje, abych se co nejvíc přiblížila kvalifikacím na grandslamy. Ráda bych sezonu zakončila mezi 200. a 250. místem na světě.

V Česku je spousta mladých českých tenistek ve vašem věku. Máte mezi nimi nějakou kamarádku, trénujete třeba často s někým?
Ty nejlepší holky, jako jsou Sára Bejlek, Brenda a Linda Fruhvirtovy, Linda Nosková a Lucie Havlíčková, potkávám už od baby tenisu, často spolu hrajeme a známe se. Je mezi námi určitě rivalita, moc přátelství mezi námi není. To je ale v tenise normální. Určitě se ale respektujeme a díky té rivalitě se také navzájem zlepšujeme. Kdybychom byly v nějaké zemi, kde tenistek tolik není, měly bychom to daleko složitější. Docela jsem si teď ve Wimbledonu rozuměla s Terezou Valentovou nebo s Amy Šmejkalovou, která je ze stejného klubu. Ale že bych šla s nějakými holkami na drink, to se úplně neděje.

Teď se hrál turnaj ITF v Olomouci. Plánovala jste tam hrát, než jste onemocněla, nebo jste nechtěla podstoupit rychlé změny povrchů z trávy na antuku a pak hned na tvrdý povrch, kde se hraje turnaj WTA v Praze?
O povrchy ani nešlo, ale ty přesuny by byly hodně náročné. Už jsem to zažila dvakrát a nikdy se mi to moc nedařilo. Neříkám, že se mi v Olomouci nelíbilo, nebo že tam bylo špatné zázemí, to v žádném případě, ale na antuku bych se vůbec nedokázala připravit. A vzhledem k tomu, že mám jen omezený počet turnajů, které můžu hrát, musím být vždycky připravená na sto procent. Přemýšlela jsem spíš, že bych jela na dvěstěpadesátku do Varšavy, kam bych dostala divokou kartu do hlavní soutěže, ale to se zkomplikovalo mou nemocí, takže pojedu až následující týden na Spartu.

Jak byste se charakterizovala jako tenistka?
Moc ráda útočím a ráda se na útočný tenis dívám i v televizi. Obranáře moc ráda nemám, i když Nadal byl v minulosti taky spíše obranář a kam to dotáhl. Já ráda útočím, chodím často na síť a mixuju hru. Mám dobrý bekhend a hodně jsem teď zapracovala na forhendu. A posledního půl roku jsem hodně pracovala na servisu. Jsem bojovná a snažím se jít pro vítězství a nevzdám žádný míč.

Co ráda děláte mimo kurt? Učíte se nebo máte jiné koníčky, kterým věnujete svůj čas?
Ve školním roce se ve volném čase učím. To je dost náročné, protože mi to ubírá čas na regeneraci. Když se neučím, tak ráda čtu a koukám se na seriály. Mé oblíbené jsou Stranger Things nebo Papírový dům. Někdy chodím ven s kamarády ze školy či z tenisu. Snažím se nemyslet jenom na tenis.