Vítězný návrat po dvouleté odmlce! Byl jsem rozhodnut, že končím, přiznala bývalá světová trojka

Vítěz osmi podniků ATP na okruhu absentoval od 29. července předloňského roku. Poté jej ze hry vyřadily problémy s achilovkou. A nejen ony. „Dva dny po svatbě jsem si zlomil palec. Při rehabilitacích mi spadlo na nohu závaží a já nemohl dva měsíce nosit boty. Poté jsem si natrhl lýtko a ještě dostal Covid,“ vzpomínal na nelehké období Raonic.

„Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že skončím. Ještě na konci roku 2021 jsem neměl v plánu více hrát. Myslel už jsem pouze na osobní život,“ přiznal Raonic na pondělní tiskové konferenci, kterou absolvoval po výhře 6:3 a 6:4.

Ta pro něj byla po strastiplné cestě zpět hodně emotivní. „Jakmile jsem se zase cítil trochu lépe, začal jsem hrát tenis, abych se udržel ve formě. Pět hodin denně jsem se věnoval i golfu, ten ale nebyl pro mě,“ usmíval se někdejší wimbledonský finalista, kterého to čím dál více táhlo znovu na kurty.

„Tenis si stále užívám. Miluji ho, a proto jsem nesmírně šťastný, že jsem zpátky,“ zářil po vítězném debutu. Na nizozemské trávě startuje Raonic díky chráněnému žebříčku poprvé v kariéře. V souboji s nasazenou pětkou Kecmanovičem odvrátil čtyři z pěti brejkbolů a pomohl si k postupu celkem patnácti esy.

Přiznal, že šel do utkání s určitými obavami. „Vracel jsem se po zranění už mnohokrát. Vynechal jsem tři nebo čtyři měsíce. Tuším, že kvůli operaci kyčle jsem jednou nehrál i půl roku. To jsem byl ale mnohem mladší. Dvouletá pauza je něco úplně jiného,“ líčil Raonic.

Poté, co zahnal chmurné myšlenky na konec kariéry, ze sebe hodlal vymáčknout maximum. „Nechtěl jsem se vrátit a být hráčem, na kterého bych nemohl být hrdý. Stálo mě to hodně energie. Jsem opravdu rád, že to vyšlo a já mohu opět hrát,“ pokračoval poté, co zaznamenal jubilejní padesátou kariérní výhru na trávě.

Právě k tomuto rychlému povrchu své naděje upíná. „Ze všeho nejvíce pro mě znamená Wimbledon. Nehrál jsem ho od roku 2019. Nevím, co se stane později, ale chci si ho ještě alespoň jednou zahrát. A pak také turnaj v Torontu. Vyrůstal jsem deset minut od stadionu,“ vysvětlil bez čtyř centimetrů dvoumetrový Kanaďan.

Nyní se může plně soustředit na probíhající podnik v s´Hertogenboschi. „Musím hrát rychle a agresivně, což vyžaduje určitou fyzickou připravenost. Aktuálně jsem v pohodě, ale je možné, že za dva dny nebo týdny tomu bude jinak,“ zůstává nohama na zemi muž, jenž se v osmifinále střetne s Australanem Jordanem Thompsonem.