Problémy s nártem ho v Trnavě nezastavily. Spokojený Menšík dál stoupá žebříčkem, plánuje více challengerů

Vítězství na pětadvacítce v Trnavě bylo jeho druhým triumfem na turnaji kategorie M25. Navázal tím na své vítězství z řeckého Iraklia, kde triumfoval ve stejné kategorii loni. Znovu prokázal, že jeho dřívější pozice druhého nejlepšího juniora světa nebyla vůbec náhodná. A to navzdory zraněnému nártu, v němž měl nateklou šlachu.

Díky zisku pátého profesionálního titulu si navíc zajistil výrazný posun světovým žebříčkem. V pondělním vydání rankingu se aktuálně 392. hráč světa posune o 54 pozic a usadí se na novém kariérním maximu, kterým bude 338. místo na žebříčku ATP.

Máte za sebou první čtvrtinu roku 2023. Zakončil jste ji výhrou na turnaji v Trnavě. Jak byste zhodnotil první tři měsíce sezony?
Začátek sezony hodnotím velice pozitivně. Odehrál jsem pár challengerů na betonu v Thajsku, kam jsem cestoval se svým trenérem. Na prvním turnaji jsem bohužel smolně prohrál s bývalou světovou desítkou Lucasem Pouillem, ale hned na to se mi povedlo projít z kvalifikace do osmifinále. Poprvé jsem porazil hráče z TOP 200 (Švýcara Alexandera Ritscharda, pozn. redakce), což byl pro mě také velký úspěch.

Pak byly nějaké další turnaje, na kterých jsem se však cítil nějaký unavený. Jak už jsem říkal v jiných rozhovorech, prakticky jsem neměl žádnou předsezónní přípravu a jel jsem konec minulého roku a začátek tohoto roku na plný plyn. Neměl jsem ani moc odpočinku nebo nějaký větší tréninkový objem. Pořádně potrénovat se mi povedlo až před měsícem. Pak jsem odjel na jeden přípravný turnaj do Španělska a následně na již zmíněnou pětadvacítku do Trnavy, odkud se mi podařilo přivézt si domů titul. Takže určitě bych první měsíce sezony hodnotil velice pozitivně. Teď si musím trochu více zvyknout na antuku, jelikož začíná antuková sezona.

V Trnavě jste neztratil ani set, ačkoliv jste musel absolvovat tři tiebreaky. Jaký zápas byl podle vás na cestě k titulu nejtěžší?
Musím říct, že náročné byly všechny zápasy. Od začátku turnaje jsem trochu bojoval se zraněným nártem. Uvažoval jsem, jestli vůbec do prvního kola nastoupit. Bavil jsem se o tom se svým mentálním trenérem, konzultoval jsem to také se svým kondičním i tenisovým trenérem a den před zápasem jsem byl ještě nerozhodnutý. Bylo to tak padesát na padesát, jestli vůbec nastoupím. Nakonec jsem se rozhodl to zkusit a postupem času to bylo mnohem lepší. V závěrečných kolech jsem na to už nemusel ani myslet a bylo to dobré.

První zápasy byly takové rozehrávkové. Velice náročný byl semifinálový zápas s Yanki Erelem. Je to levák s výbornou kondicí, skvěle běhá a má v poslední době velmi dobré výsledky. Byl to pro mě velice náročný zápas. Rozhodlo ho jen pár míčků a fakt, že jsem byl schopný podržet si servis. I finálový zápas byl těžký, ačkoliv nedokážu říct, jestli byl těžší než semifinálový. Z mého pohledu se mi ale zdálo, že jsem ve finále hrál opravdu skvěle a věřil jsem si od začátku do konce. Švéd Friberg nehrál vůbec špatně, ba naopak. Zahrál skvělý výkon, ale já byl už rozehraný, dostal jsem se do svého rytmu a tempa, díky čemuž jsem si hodně věřil. Ve finále se mi povedly skvělé výměny a jsem rád, že to takhle dopadlo, že mi postupem turnaje šla forma nahoru a mohl jsem si domů přivézt titul.

Yanki Erel v prvních dvou kolech vyřadil dva české tenisty Matthewa Donalda a Hynka Bartoně. Bavil jste se s nimi o tomto soupeři?
Registroval jsem, že na začátku měl náročné zápasy a hrál tříseťáky. S Matthewem jsem se o něm nebavil a ani jsem ten zápas neviděl. Když hrál Hynek, což je můj dobrý kamarád, tak jsem ho viděl hrát první dva sety. V tu chvíli jsem nečekal, že s ním budu hrát, ale registroval jsem ho a tím pádem jsem ho i tak trochu viděl. Po utkání jsme se s Hynkem o něm bavili, protože třetí set jsem už neviděl. Věděl jsem, že přede mnou porazil Matthewa a Hynka, takže jsem mu to chtěl i trochu oplatit.

Na turnaji v Trnavě jste neztratil set a dokonce jste neprohrál ani jedno své podání...
Je to tak. Než jsem jel na ten turnaj, tak jsem se ptal na podmínky a bylo mi řečeno, že povrch je dost pomalý a že míčky vůbec neletí. Že je těžké si servis udržet. Ironie osudu je ta, že na celém turnaji jsem si neprohrál ani jeden servis. Podle mě jsem ještě takový turnaj, na kterém jsem neztratil ani jedno podání, neměl. Tím je to pro mě ještě větší úspěch, že jsem na takto pomalém povrchu a s pomalými míčky skvěle servíroval. Podání mě v průběhu celého turnaje podrželo.

V žebříčku se v pondělí posunete na 338. místo. Relativně se blížíte k takové metě, kdy byste se mohl v létě dostávat do hlavních soutěží challengerů. Jaký je teď váš plán? Budete hrát nadále na ITF, nebo se už přesunete na challengery?
Přecházím už na antuku, na které jsem začal trénovat. Hned na začátku jsou tři challengery v České republice (první se hraje v Ostravě od 24. dubna, pozn. redakce) a hned potom budou následovat tři domácí pětadvacítky na ITF. Domácí challengery určitě odehraju, turnaje ITF prozatím nevím. Buď si dám třeba týden volna a potrénuju, nebo odcestuju někam na další challenger. V tuhle chvíli je důležité to namixovat a nehrát jenom challengery. Na druhou stranu nechci hrát jen pětadvacítky. V této fázi sezony pojedu více challengerů, ale určitě to namixuju s nějakou pětadvacítkou.

Říkal jste, že jste měl problémy s nártem. Jak se teď cítíte po zdravotní stránce?
Byl jsem tento týden s nártem u profesora Koláře. Měl jsem podezření, že by to klidně mohla být únavová zlomenina, protože nárty jsou zrádné. Radši jsem chtěl mít jistotu. Nakonec se tam projevila jen nateklá šlacha. Měl jsem tam velký otok, který mě bolel a na dotek mě pořád trošku bolí. Naštěstí jsou to dobré zprávy a postupem času to mizí. Od příštího týdne už budu moci trénovat zase naplno.

1st M25 Empire Men's Indoor 2023, Trnava (muži, SVK, 25 000 USD, tvrdý povrch – hala)
1. kolo: Jakub Menšík – Mikolaj Lis (POL, 1629.) 6:3, 6:2
2. kolo: Jakub Menšík – David Pichler (AUT, 523.) 6:3, 6:3
Čtvrtfinále: Jakub Menšík – Lukáš Pokorný (SVK, 630.) 6:3, 6:2
Semifinále: Jakub Menšík – Yanki Erel (TUR, 473.) 7:6(4), 7:6(5)
Finále: Jakub Menšík – Karl Friberg (SWE, 437.) 7:6(6), 6:3