Dvojnásobná finalistka Štruplová: o dobrých týdnech, maratonech i mizerných míčích
Dva turnaje, dvě finále. Osmnáctiletá Julie Štruplová (510.) se v uplynulých týdnech zúčastnila dvou antukových akcí ITF s dotací 15 tisíc amerických dolarů v turecké Antalyi a v obou případech postoupila až do souboje o titul. Díky osmi vítězným zápasům si v pondělí připíše do žebříčku WTA 12 bodů a polepší si k hranici kolem 470. příčky. V rozhovoru pro Tenisový svět se talentovaná Češka rozpovídala o svých výkonech, náročných podmínkách v Antalyi i nekvalitních turnajových míčích.
Na dvou březnových turnajích v Antalyi jste postoupila až do finále. Jak se ohlížíte za těmito výsledky?
Jsem určitě zklamaná, že ani jedno finále nevyšlo, ale jsou to pro mě dobré zkušenosti a výsledky celkově beru pozitivně. Myslím, že jsem odehrála dva dobré týdny.
Do Antalye jste letos vyrazila podruhé, nikde jinde jste zatím nehrála. Cítila jste oproti předchozí cestě, kterou přerušilo zemětřesení, progres?
Aspoň jsem oba turnaje dohrála, to mi přijde jako dobrý progres. (usmívá se) Na obou cestách se mi v Antalyi hrálo dobře, brala jsem to jako přípravu na antukovou sezonu. Velkou výhodou je tamní teplo, což je lepší i vůči zraněním.
V Antalyi je antuka hodně pomalá, dost jste se nadřela. Jaká byla vaše strategie na takovém povrchu?
Problém bych ani neviděla v pomalých dvorcích, ale v míčích. Ty bych hodila do koše a nikdy bych se pro ně nevrátila! Ohrávaly se po pěti minutách a pak už to bylo jenom o tom, kdo dá lepší kraťas nebo úder, který míň vyskočí. A ještě do toho zasahoval vítr. Musela jsem si zvyknout, že hraju venku. Než jsem se v prvním zápase vzpamatovala a našla klíč, jak se s míči a větrem poprat, prohrála jsem úvodní set 1:6.
V Antalyi jste oslavila osm vítězství, z toho sedmkrát bez ztráty setu. Spousta zápasů ale byla dlouhých a náročných…
I když některé výsledky vypadají jako lehké, třeba 6:3 a 6:2, hrály jsme i dvě a půl hodiny. Myslím, že všechny holky by se shodly na tom, že když se spojily míče s těmi kurty, bylo to něco neuvěřitelného. Druhý týden se hrálo v tamní akademii, kde jsou kurty ještě pomalejší než na hotelu, což je úplně nesmyslné. Záleželo jen na tom, kdo dřív zkazí. Jedinou šancí na winner byl kraťas.
Ve finále prvního turnaje jste prohrála s Japonkou Mihou Kuramočiovou 6:7(4) a 4:6, ve druhém souboji o titul jste nestačila na Rusku Darju Lodikovovou poměrem 6:4, 0:6 a 2:6. Jak byste obě utkání zhodnotila a porovnala?
První finále bych brala pozitivněji než to druhé. I když jsem nezískala set, myslím, že jsme hrály lepší tenis než s Ruskou. První set trval snad dvě hodiny, bylo to šílené! Těsně před tiebreakem jsem chytla křeče. Ve druhém finále hrála roli i únava, za stavu 2:2 ve třetím setu jsem dostala křeče, tělo vypovědělo službu. Ale celkově je to solidní výsledek, nemůžu si stěžovat. Po dlouhé době jsem konečně dohrála dva turnaje za sebou, za což jsem vzhledem k předchozím zraněním a rušením turnajů ráda.
Loni v září jste na turnaji ve Frýdku-Místku získala svůj první titul na ženském okruhu ITF. Čím pro vás byla ta událost výjimečná? A jak si turnaje vlastně vybíráte?
Volím hlavně turnaje, které jsou dostupné – ať už letecky, nebo autem. Na základě podmínek se nerozhoduju, jsou vždy pro všechny stejné. Důležité je, abych se mentálně nerozhodila, než přijdu na kurt. Frýdek-Místek pro mě byl specifický tím, že jsem hrála tak velké finále, navíc doma v Česku. To bylo na tom nejkrásnější. Byla tam spousta lidí, kteří mi každý den fandili, za což jsem byla moc ráda. Je tam i krásné zázemí.
Jaký je váš nejbližší turnajový plán, kam se chystáte?
V pátek odjíždím do chorvatského Splitu na kvalifikaci čtyřicítky (turnaj ITF s dotací 40 tisíc amerických dolarů, pozn. red.). A od 10. dubna bych měla hrát dva týdny zase v Antalyi. Věřím, že tam bude teplo.
