Měl jsem na to, mrzelo Koláře po prohře v kvalifikaci Australian Open
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: Ta podoba se v obličeji nedá zapřít. Zatímco na kurtu bojuje Zdeněk Kolář, v publiku sedí jeho otec a trenér v jedné osobě. Syna ve vypjatých okamžicích uklidňuje. „Pojď , pojď!,“ hecuje se dvacetiletý český tenista, který poprvé v životě přijel do dějiště Grand Slamu bojovat o hlavní soutěž. Svůj zápas nakonec po náročném souboji prohrál. „Přemýšlet nad tím budu, ale zase se nemá nic přehánět a půjdu rychle dál,“ řekl přímo v Melbourne.
Bylo vidět, jak důležitý zápas to pro Koláře je. Při premiéře v grandslamové kvalifikaci nebyl od vítězství proti Krstinovi ze Srbska zase tak daleko. Vyhrál první set, v rozhodující třetí sadě srovnal na 5:5 a šel podávat.
„Věřil jsem ve vítězství. Jenže já si pak ten servis prohraju... Sice to byly všechno dlouhé výměny, ale měl bych pro to udělat víc, aby šly na moji stranu,“ smutnil po zápase český mladík.
V utkání se dostal několikrát nahoru, několikrát dolu a neskrýval na sobě emoce. Přikazoval si, motivoval se, pak si nahlas vyčítal chyby. „Já jsem takový emotivnější,“ přiznal s úsměvem. „Takže na kurtu potřebuju komunikovat s tátou. K mému tenisu to určitě patří.“
Otec a zároveň trenér Zdeněk Kolář starší přicestoval se synem do dalekého Melbourne a po celý zápas působil jako jeho klidný protiklad. „Ve druhém setu jsem nedal některé balony, které bych měl určitě dát. Pak jsem měl šanci na servisu soupeře a to jsem neproměnil. Ve třetím jsem se snažil zase zvednout,“ vracel se Kolář k průběhu zápasu.
„Nevyšlo to, ale určitě jsem na to měl. Jenom jsem nehrál tak, jak bych si představoval,“ uvědomoval si tenista s typickou čelenkou na čele. Smutek rychle zaháněl myšlenkami na zbytek sezony. „Bylo to příjemné si tady v Austrálii zahrát. Prohrál jsem, to se nedá nic dělat. Přemýšlet nad tím budu, ale zase se nemá nic přehánět a půjdu rychle dál,“ dodal už s klidem.
ODPOČINEK PO SEZONĚ? NEBYL ČAS
Zkušenosti z grandslamového prostředí jsou o to cennější, že se Kolář dostal do kvalifikace až na poslední chvíli. Minulý týden dokonce nastala paradoxní situace – kdyby vyhrál první kolo na challengeru v Bangkoku, nemohl by v Melbourne nastoupit.
„Dozvěděl jsem se to tam až po zápase, takže jsem tam byl připravený jako na každé jiné utkání. Chtěl jsem tam určitě vyhrát jako pokaždé,“ vyjádřil se ke svízelné situaci.
Stejným způsobem pak okomentoval své cíle pro novou sezonu. Žádné konkrétní mety nemá, myslí jenom na další zápasy. „Chci hrát co nejlíp a podle toho se bude odvíjet můj žebříček,“ říká.
Mezi nejlepšími tenisty světa mu zatím patří 235. místo a cesta nahoru je časově i silově náročná. I proto po loňské sezoně prakticky neměl volno. „Moc jsem si neodpočinul, protože jsem hrál ještě extraligu a nějaké další turnaje. Mezi sezonami bylo vlastně jenom sedm dní,“ komentoval.
První grandslamová kvalifikace ale byla sladkou odměnou, která se snad bude opakovat. Pro dvacetiletého českého tenistu může být příkladem třeba Adam Pavlásek. Jeho o dva roky starší kolega měl před dvěma lety prakticky stejné žebříčkové postavení. Teď ho čeká v Melbourne první start v hlavní soutěži.
