První challengerový titul s Vítkem? Nedokázal jsem si to ani představit, hlásí Pospíšil
Jubilejní desátý společný titul oslavili Jaroslav Pospíšil a jeho svěřenec Vít Kopřiva na antukovém challengeru v portugalské Braze, kde ve finále přehráli nasazené jedničky Džívana Nedunčežijana a Christophera Rungkata 3:6, 6:3 a 10:4. Česká dvojice se tak po devíti triumfech na akcích ITF (zvaných také futures) radovala poprvé na okruhu ATP Challenger Tour. Jednačtyřicetiletému Pospíšilovi přineslo nečekané prvenství na turnaji 80 bodů do žebříčku a výrazný skok o 183 příček na aktuální 318. místo v deblovém pořadí.
Jak velkým překvapením pro vás toto vítězství je?
Nedokázal jsem si představit, že bychom mohli s Víťou vyhrát ještě nějaký turnaj, obzvlášť challenger. Je to pro mě velmi příjemné překvapení a jsem moc rád, že se nám to povedlo.
Letos jste toho moc neodehrál ve dvouhře ani ve čtyřhře. Čím je to způsobeno?
Už jsem hlavně trenér, takže ne vždy se mi podaří dostat na turnaj, kde je Víťa. A taky samozřejmě hraju ligy. Vychází to tak, že když bych se třeba mohl dostat na nějaký turnaj, zrovna hraju ligu. A když na turnaji jsem, většinou se nedostanu. Je to těžké i ve čtyřhře, protože jsme se nedostávali. Za titul jsem ale získal 80 bodů, které mě posunuly někam k 320. místu, takže se snad budeme dostávat častěji.
Do turnaje Braga Open jste vstoupili výhrou 6:2 a 6:4 nad párem Miguel Gomes, Imanol Lopez Morillo. Co vám napověděl tento zápas?
Původně jsme měli hrát s Agamenonem a Guinardem, kteří by byli trochu jiný oříšek (Agamenone a Guinard spolu letos odehráli dva challengery – jednou získali titul, jednou prohráli až ve finále, pozn. red.). Místo nich ale nastoupili tito soupeři. Ze začátku jsem byl hrozně nervózní, protože mi chyběl zápasový rytmus. Víťa mě ale v důležitých momentech podržel. Po prvním kole jsem vůbec netušil, že bychom mohli vyhrát celý turnaj.
V následném čtvrtfinále proti dvojici Nick Hardt, Jason Taylor jste sice v rozhodujícím supertiebreaku vedli už 7:2, poté jste ale odvraceli mečbol. Byl to zlomový zápas na cestě k titulu?
Určitě. Z naší strany to byl nejlepší zápas na turnaji. Cítil jsem se dobře. Ve druhém setu jsme nezabili pár volejů. Kdybychom tam byli důraznější, mohli jsme vyhrát ve dvou setech. A supertiebreak je o pár míčích. Za stavu 7:2 šel Víťa na servis. Říkal jsem si: Jo, Víťa ty tři balóny zvládne. Opak se ale stal pravdou, najednou jsme prohrávali 8:9 a nastala stejná situace. Tam už jsem moc nevěřil, že to otočíme. Víťa ale uhrál míč při mečbolu soupeřů, pak dal eso a na náš mečbol zabil return (Kopřiva s Pospíšilem nakonec vyhráli 6:4, 3:6 a 11:9, pozn. red.).
Do semifinále proti vám soupeři Timofej Skatov a Carlos Taberner nenastoupili. Dalo se něco takového čekat?
Ráno jsme se o tom bavili a tipovali jsme, v kolik půjdeme hrát. Věděli jsme, že soupeři proti sobě nejdřív hrají dvouhru. Můj tip byl, že hrát nepůjdeme, že ten, který vyhraje, se bude chtít pošetřit na singl. Bylo to přání, které se nakonec vyplnilo. Chtěli jsme vyhrát normálně na kurtu, ale takový scénář jsme brali. Místo zápasu jsme trénovali nějaké singlové variace, takže pro mě to bylo vlastně náročnější. (usmívá se)
Ve finále jste hráli proti indicko-indonéskému duu Džívan Nedunčežijan, Christopher Rungkat. Věřili jste si na nasazené jedničky?
Řekli jsme si, že to je čtyřhra bez výhod a se supertiebreakem, takže se tam může stát cokoliv. Do zápasu jsme určitě nešli jako favoriti. Na začátku jsem byl opět velmi nejistý, bylo to pro mě hodně náročné. Podmínky byly kvůli stínům nepříjemné, všem se nám hrálo hrozně blbě. Nebylo to tak kvalitní utkání. Víťovi ale podmínky vadily nejméně, od základní čáry byl na kurtu nejjistější. Ve druhém setu jsme zahráli pár dobrých balónů. V supertiebreaku jsme měli opět náskok 7:2 a Víťa byl na podání, tentokrát jsme to už zvládli snadněji.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
S Vítkem jste triumfovali mezi lety 2016 až 2019 devětkrát na turnajích ITF, na challengeru ale slavíte první společný titul. Ceníte si této výhry nejvíc?
To každopádně, nicméně ceníme si každé výhry, protože chceme samozřejmě vyhrát každý zápas a každý turnaj.
V 41 letech jste jedním z nejstarších hráčů na okruhu. Jak dlouho ještě chcete hrát? A sledujete vaše vrstevníky? Minulý týden ukončil kariéru Roger Federer, který je o půl roku mladší než vy.
Roger je zcela jiný level, měl úplně jinou kariéru než já. Své vrstevníky sleduju, protože mým cílem je zůstat nejstarším tenistou na okruhu. To se mi daří, ale je tam ještě Japonec Tošihide Macui, který letos uhrál jeden bod. Když to ale vezmu do 1000. místa, tak jsem nejstarším hráčem já. A jak dlouho chci vydržet? Od roku 2015, kdy jsem začal jezdit po turnajích jako trenér, si říkám, že to je moje poslední sezóna. Teď máme rok 2022 a pořád hraju. Dokud mi vydrží zdraví a budu stíhat, chci hrát. Platí ale, že jsem primárně trenér.
Plánujete letos ještě hrát turnaje ve dvouhře?
S Víťou máme nějaký plán turnajů. Těžko říct, jestli se někam dostanu. Spíše ne, protože můj žebříček je asi 850. Když ale bude možnost, zkusím se zapsat. A pokud se dostanu, budu rád za každý zápas.
