Přece jsem neletěl přes půl světa nadarmo, řekl si při premiéře na ATP Gengel. Pak soupeře zničil kanárem
Český tenista Marek Gengel okusil v sedmadvaceti letech poprvé atmosféru turnaje ATP. V americkém San Diegu dostal možnost zahrát si o víkendu kvalifikaci, a byť do hlavní soutěže nepostoupil, zaznamenal na oblíbeném tvrdém povrchu premiérovou výhru nad Němcem Fanselowem. „Najednou mi přišel e-mail, že jsem se dostal. Rychle jsem si zajistil potřebné věci jako letenky a elektronické vízum a ve čtvrtek ráno jsem letěl. Bylo to neplánované,“ popsal dobře naladěný rodák z Rakovníka v rozhovoru pro Tenisový svět hektický přesun do zámoří, kde se musel vypořádat i s nepříjemným časovým posunem.
Co vás vedlo vydat se z Evropy do zámoří?
Na začátku týdne jsem hrál challenger v Istanbulu. Kvalifikoval jsem se, ale v prvním kole jsem blbě prohrál. Vedl jsem 5:0 a prohrál 5:7. Pak už se to se mnou vezlo. Mrzelo mě to. Jel jsem domů jak zpráskaný pes. Doma jsem byl jeden den. Vždy přihlašuji všechny turnaje, i ty velké, kdyby se náhodou něco stalo. Najednou mi přišel e-mail, že jsem se dostal do San Diega. Byla středa večer. Rychle jsem si zajistil potřebné věci jako letenky a elektronické vízum a ve čtvrtek ráno jsem letěl. Bylo to neplánované (smích).
V 1. kole kvalifikace jste porazil 6:2, 3:6 a 6:0 Němce Sebastiana Fanselowa, jenž už v minulosti proti řadě Čechů hrál. Co jste na los říkal? Bavil jste se s někým o protivníkovi?
Nebavil, všechno se seběhlo hrozně rychle. V USA byl jiný čas, takže ani nebyla moc šance s někým z Česka komunikovat. Já ho ale znal. Dvakrát jsem s ním hrál v německé lize a dvakrát jsem prohrál. To ale bylo na antuce, na které jsem, jak každý ví, slabší. Věděl jsem, že na tvrdém povrchu to bude jiné. Den před utkáním jsem s ním navíc trénoval, což mi trochu pomohlo v tom, co na něj hrát. Dopředu jsem si nicméně říkal, že hráč okolo 280. místa žebříčku je pro kvalifikaci turnaje ATP rozhodně přijatelný los.
Jak jste utkání viděl? Po ztraceném druhém setu jste soupeři nadělil kanára.
Bylo to divoké (smích). Přiletěl jsem ve čtvrtek večer, v pátek trénoval a v sobotu se hrálo. Nebyl jsem sžitý s místním časem. Hráli jsme až někdy odpoledne kolem třetí hodiny, kdy je v Česku asi jedna hodina ráno. Dolehlo to na mě a ve druhém setu jsem místy cítil velkou únavu. Hrálo se mi každopádně dobře, jen jsem jeden gem povolil na servisu. Když na tvrdém povrchu povolíte na podání, je pak pro soupeře s dobrým servisem jednoduché sadu dopodávat. Před třetím setem jsem si řekl, že jsem přece neletěl přes půlku světa nadarmo. Chtěl jsem na něj zkusit hned od začátku tlačit, abych si udělal náskok, a povedlo se to. Dá se říci, že ve třetím setu mi tam spadlo téměř všechno.
V kvalifikačním finále vás čekal Facundo Mena. Na začátku druhého setu jste disponoval výhodou brejku, přesto jste soupeři z Argentiny podlehl 3:6 a 4:6. Jak hodnotíte tento zápas?
S Facundem se znám. Jsme docela dobří kamarádi. Před zápasem jsme se popichovali. Věděl jsem, že to bude těžké. Je to spíše antukář, rozhodně ale umí hrát i na tvrdém povrchu. Zápas se mi celkově vůbec nepovedl. Dělal jsem každý druhý, třetí míč chybu odzadu. Celý zápas jsem do toho bušil a nepadalo mi to tam. Nedokázal jsem to změnit tak, abych nechal hrát i já jeho. Rozhodně to nebylo tak, že by mě nějak přejel. Zápas to byl hratelný. Do hlavní soutěže se postoupit určitě dalo.
Zkusil jste se v San Diegu přihlásit i do čtyřhry?
Ano, právě s Fanselowem. Na ATP turnajích to ale funguje tak, že se přihlášky do deblu řeší už dva týdny dopředu. Hráči s turnajem počítají a jedou na něj, takže se odhlásí maximálně jeden pár. My se přihlásili až na místě, byli jsme ale až asi pátí pod čarou, takže se dá říci, že to bylo bez šance.
Jak funguje zázemí turnaje ATP v San Diegu? Jde o velkou změnu oproti challengerům?
Je to obrovský rozdíl už na první pohled. Je poznat, že jde o velký turnaj. Oproti challengerům a turnajům ITF se člověk nemusí na okruhu ATP o nic starat, zajištěn má kompletní servis. Za takových podmínek se hraje opravdu dobře.
Namotivoval vás turnaj do vašeho budoucího snažení? Takto vysoko v žebříčku (381. místo – pozn. red.) jste ve své kariéře ještě nebyl. Na druhou stranu budete obhajovat tři tituly ITF v Egyptě.
S obhajobami se nikdy příliš nestresuji. Když člověk titul neobhájí, tak ho prostě neobhájí. Zadaří se jindy, nedá se nic dělat. Když jsem poprvé v životě viděl, jak takový velký turnaj funguje, určitě to do budoucna motivující je. Abych takové akce hrával, co nejvíce to půjde. Je ale těžké se na ně dostat. Člověk musí být v žebříčku okolo 150. místa a výše. Mým cílem je tak momentálně prosadit se více na challengerech a udržovat si na nich svou pozici.
Pojďme tedy ještě zpět k nedávnému challengeru v Istanbulu. V kvalifikaci jste soupeřům vůbec nedal šanci, ve dvou utkáních jste v součtu ztratil pouhé tři gemy. V prvním kole hlavní soutěže jste pak hrál naprosto fantasticky proti Ukrajinci Marčenkovi. Do stavu 5:0 v úvodní sadě jste sázel jeden vítězný úder za druhým, přesto jste prohrál. Co se stalo?
Za stavu 5:0 to bylo o dva brejky. Když člověk prohrává a ví, že set je na 99 procent ztracen, začne hrát věci, které by normálně nehrál. Něco se mu tam povedlo a já znejistěl. Prohrál jsem si servis, udělal dvě, tři chyby odzadu a najednou se to se mnou vezlo. Nešlo se z toho dostat, byla to křeč. Nedal jsem míč do hřiště a set prohrál během chvíle jako lusknutím prstu. Za stavu 5:7 a 1:0 byl zápas přerušen pro déšť. Psychicky jsem byl zlomený. Ptal jsem se sám sebe, co jsem to provedl, jak jsem mohl během chvíle ztratit takto dobře rozehraný zápas. Po návratu na kurt už jsem se do toho nedostal a prohrál z jednoho brejku 4:6. Byla to škoda. Jestli se chci posouvat výše, tak se mi podobné věci stávat nesmí. Takové zápasy a soupeře bych měl naopak porážet.
Jaký je váš další tenisový program?
Teď mám v plánu týdenní volno. Příští středu pak odletím do Jižní Koreje hrát tři challengery.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
