Neustále pod drobnohedem. Zverev po obratu z 0:2 sjel novináře a pak přiznal psychické obtíže

- Jan Vojkůvka

Alexander Zverev neprožívá nejšťastnější období života. Alespoň to vyplynulo z jeho vyjádření na tiskové konferenci po náročném utkání se Sebastienem Baezem. Proti Argentinci čelil mečbolu, musel obracet skóre z 0:2 na sety a nakonec zvítězil po více než tří a půl hodinách 2:6, 4:6, 6:1, 6:2, 7:5. Ke spokojenosti však měl daleko.

Do ideální sezony má daleko. Pětadvacetiletý Zverev ještě nezískal ani jeden titul, a to přes dvě vybojovaná finále. A ani v Paříži se nenachází v ideálním herním rozpoložení. S Baezem byl pouhý krůček od vyřazení, když v pátém setu náročné bitvy čelil mečbolu. V desáté hře však situaci zachránil a koncovka patřila jemu.

Znovu tím prokázal, jaký se v něm skrývá bojovník. Na pohled možná nepříliš sympatický Němec je ve své podstatě další z řady hráčů, kteří pod tvrdou skořápkou ukrývají křehkou duši. A i lásku k humoru.

Právě humorně započal tiskovou konferenci, když „sjel“ jednoho novináře. „Můžeš se na mě alespoň podívat, když ti odpovídám na otázku?“ tvářil se naoko naštvaně. „Na něco ses mě zeptal, ale jen se koukáš do telefonu,“ usmíval se.

Pak ale zvážněl a začal odpovídat i na trochu netypicky osobní otázky. Přiznal, že kvůli dění kolem sebe má psychické obtíže a nepomáhá mu ani vyšetřování údajného domácího násilí, kterého se měl dopustit na bývalé přítelkyni, nebo podmínka kvůli hrubému chování a ohrožení umpirového rozhodčího na turnaji ATP v Acapulcu.

„Důležité je nesledovat sociální sítě,“ řekl na otázku, co říká na negativní komentáře vůči jeho osobě. „Ale celkově mé mentální zdraví není ovlivněno tím, co se děje na sociálních sítích,“ upozornil.

„Spíš jde o ostatní problémy, které mám, abych byl upřímný. Nikdy o tom nemluvím. Někteří hráči o tom více hovoří a jsou více otevření, ale já to dělám nerad. Tento rok s tím ale vážně trochu bojuju,“ otevřel se Zverev před novináři. „Určitě to není kvůli sociálním sítím. Trápím se kvůli jiným věcem, takže moc štěstí neprožívám.“

„Dokonce si myslím, že jsem procházel nějakou depresí. Možná to je i tím, že jsme pořád pod takovým tlakem, že jsme neustále pod drobnohledem. To je velká součást tohoto života,“ vyprávěl. „Myslím, že hráči, kteří hráli před 20 nebo 30 lety tomu nemohou rozumět. Teď je totiž každá maličkost, kterou uděláte, zaznamenána. Všude jsou buď kamery nebo lidé, co se k tomu vyjádří či o tom napíšou.“

„Ale takový je svět, ve kterém žijeme. I když je to trochu smutné. Ale taková je realita, protože sociální média dávají každému možnost říct, co jen chce, ať je to dobré nebo špatné,“ dodal.