Když profesionálové nahradí děti. Nejzkušenější sběrač dorazil na US Open už po třiatřicáté

- Jan Vojkůvka

Stát se tzv. sběračem míčků je na drtivé většině turnajů, a to včetně těch grandslamových, především šance pro děti a teenagery (od toho se odvíjí název ball kids), jak se dostat co nejblíž k největším hvězdám světového tenisu. US Open na to však jde trochu jinak a tzv. ball boys zastupují profesionálové, kteří dostávají za svou činnost pravidelnou hodinovou mzdu. Rekordmanem na letošním US Open v počtu účastí je Harry Villareal (na snímku první zleva v horní řadě), který se do Flushing Meadows vydal už po třiatřicáté.

Rozhodně není pravidlem, aby sběrači míčků byli za svou důležitou práci na turnajích placeni. Někde sice dostávají určité příspěvky jako stravné, cestovné či oficiální oblečení a vstupenky na zápasy, ale aby se přihlásili na turnaj s vidinou slušně placené brigády, to je spíše výjimkou.

Jednou z těchto výjimek je také grandslamové US Open. Zde pořadatelé (USTA) vsadili na profesionalismus svých ball boys a ball girls, či snad ball men a ball women? Děti byste totiž mezi desítkami sběračů hledali opravdu velmi složitě.

Naopak veteránů najdete skutečně hodně. Tím nejzkušenějším je již zmíněný Harry Villareal. Na US Open nechybí ani letos, na svém 33. ročníku. Svůj debut prožil jako teprve čtrnáctiletý v roce 1989. A od té doby je pevnou součástí sběračského týmu.

„Tehdy jsem si říkal, že to nemůže snad být nic těžkého. Je to prostě spousta běhání,“ vzpomínal se smíchem Villareal na chvíli, kdy obdržel od USTA dopis, že byl ve 14 letech vybrán na US Open. Součástí jeho práce bylo dlouho i nošení ručníků, což pro něj bylo mnohem složitější než pouhé běhání pro míčky.

„Každý hráč je jiný. Někteří třeba chtěli, ať se ručník prostě roztáhne. Pak ho vzali dlaní a on se jim svezl kolem ruky. Jiní zase vyžadovali, aby jejich směrem byla obrácena určitá strana ručníku. Jde o nejrůznější jejich rituály,“ podotkl Villareal.

Zaučování nováčků
Postupem času, kdy se rok co rok vrací na US Open, pochopil, jaké měl štěstí, že byl vybrán. Dostat se mezi sběrače totiž není vůbec snadné. Každý rok se snaží mezi profesionální sběrače do New Yorku dostat okolo 500 lidí. Letos se ono štěstí usmálo na 195 z nich, přičemž Villareal a jemu podobní veteráni mají ve výběrovém řízení výhodu právě díky zkušenostem.

Ovšem s tím, jak dlouho svou práci odvádí, se nese i zodpovědnost například za nováčky. Úkolem zkušených sběračů je pomoci těm, kteří debutují či nemají tolik zkušeností. Především jde o jakési mentorství, kdy po klasickém zaškolení musí odpovídat na jejich otázky a udělat z nich rovněž profesionály na této pozici.

Náročné požadavky
Shodně však přiznávají, že by neměnili. A to i přes náročné požadavky, které pořadatelé amerického grandslamu mají. Uvědomují si, že když jsou za svou práci placeni, musí být nejlepší na celém světě.

„Vlastně předstírám, že jsem robot. Zní to zvláštně, ale musíte být na kurtu chladnokrevní jako roboti,“ směje se Danielle Minchová (na snímku třetí zprava v horní řadě), která je ve svých 29 letech na svém třináctém US Open. „Nemůžete čekat a spoléhat se na to, až rozhodčí zahlásí skóre. Musíte se pohybovat rychleji, než mluví,“ upozornila.

Za roky, co jsou součástí US Open, si nacvičili mnohé rutiny a nepsaná pravidla. Zajímavá dvě pravidla má devětatřicetiletý Sal Chan (na snímku druhý zleva v horní řadě), právník, který se do Flushing Meadows vydal už na svůj 23. ročník. „Během turnaje ve volném čase nikdy neběhejte a vždy se v jídelně vyhýbejte krevetám,“ zavzpomínal se smíchem na chvíle, kdy se mu udělalo v průběhu jednoho zápasu špatně právě po krevetách.

Právě ti nejzkušenější sběrači, kromě výhody ve výběrovém řízení, dostávají na starost i největší zápasy turnaje. A všímají si nejrůznějších zvyků světových hvězd. „Třeba Rafa si před každou výměnou vezme od jednoho člověka dva míčky. Pokud má i třetí z předchozí výměny, odpinkne jej na druhou stranu ke druhému sběrači. Pokud třetí nemá, tak se otočí k druhému sběrači a nechá si ho hodit,“ vyprávěl usměvavý Chan.

Kyra Whitelawová (na snímku druhá zleva v dolní řadě), která letos pracuje na svém osmém US Open, zase přidala vzpomínku na Andyho Murrayho. „Kvůli svým monologům je to jeden z nejvtipnějších hráčů na okruhu. Během jednoho zápasu hrál hodně přímé údery, nedařily se mu rotace a po každém fiftýnu na sebe pokřikoval: ‚Jsi plochý jako palačinka! Jsi plochý jako palačinka!‘,“ smála se.

Odměny se liší
Zhruba dvě třetiny z vybraných necelých 200 sběračů bývají zpravidla veteráni s nejrůznější úrovní zkušeností. A právě zkušenosti, respektive počet absolvovaných ročníků, se projevuje i v odměnách, které za svou práci dostávají.

Zatímco nováčci na US Open obdrží zpravidla výdělek 7,25 dolarů za hodinu, což je průměrná federální mzda, ti nejzkušenější veteráni jako Villareal, Chan, Minchová a Whitelawová si mohou přijít i na více než 11 dolarů za hodinu. K tomu si každý sběrač může ponechat oficiální vybavení turnaje od společnosti Ralph Lauren, přičemž hodnota tohoto vybavení může být i vyšší než celkový výdělek.

US Open na to jde zkrátka trochu jinak. Hýčká si své nejzkušenější sběrače, díky čemuž patří jejich výkony k nejšpičkovějším na celém světě. „Sběrači jsou nezbytnou součástí turnaje. Na kurtu hrají zásadní roli, protože umožňují plynulé a nepřerušované hraní a zajišťují, aby byly po celý zápas řešeny veškeré potřeby hráčů,“ dodávají na jejich adresu pořadatelé.