Matthew William Donald trápil při své grandslamové premiéře osmnáctiletého amerického soupeře, vedl dokonce 7:6, 4:3 a 40:0 při svém podání, nakonec však s Aidanem Mayem na juniorce Roland Garros prohrál 7:6(0), 4:6 a 2:6.

Český talent zápolil na pařížské antuce především se svým servisem, který si prohrál hned dvanáctkrát (sám proměnil devět brejkbolů). „Můj servis byl tragický. Ve druhém setu jsem vedl třikrát o brejk, ale pokaždé jsem si prohrál servis. Zezadu to bylo ok, ale nic extra,“ kriticky zhodnotil svůj výkon šestnáctiletý Donald.

Máte za sebou první kariérní zápas na grandslamu. Jaký byl?
Zápas bohužel neskončil podle mých představ. Nicméně je to pro mě určitě velká zkušenost a jsem rád, že to můžu takhle prožívat.

Atmosféra turnajů velké čtyřky je specifická. Nakolik jste byl z nové zkušenosti nervózní?
Cítil jsem se určitě nervózně. Začátek podle toho i vypadal, v úvodní hře jsem dal tři dvojchyby. V tréninku jsem hrál mnohem líp, ale to se dá čekat, je to můj první grandslam.

V Paříži se dost mluví o zvláštnosti kurtů. Můžete se podělit o vaše dojmy?
Antuka je tady velmi specifická a dnes byly podmínky jiné než v předchozích dnech. Teplota byla kolem třiceti stupňů, takže míčky hodně lítaly. Kurty byly v pohodě, jen to hodně klouzalo.

V aktuálním juniorském žebříčku figurujete na 52. místě, a to především díky vydařenému turnaji úrovně 1 na Ukrajině. V lednu jste tam uhrál semifinále ve dvouhře, ve čtyřhře jste dokonce slavil titul. Jak s odstupem času tento zápis hodnotíte?
Byl to povedený turnaj. Nic jsem od něj nečekal, protože jsem měl dva týdny předtím covid. Vyšel z toho asi můj nejlepší výsledek na ITF. Byl jsem překvapený a taky moc rád, protože jsem se hodně posunul v žebříčku.

Stanovil jste si pro letošní sezónu nějaké cíle?
Chtěl bych se určitě dostat na všechny grandslamy. Momentálně jsem první pod čarou ve Wimbledonu, takže doufám, že se dostanu do hlavní soutěže. V žebříčku chci být na konci roku v Top 30. A hlavně chci vylepšit svou hru.

Dovolte osobnější otázku, týkající se vašeho původu. Máte totiž velmi zajímavé jméno. Řeknete nám, prosím, něco o vaší rodině?
Můj táta je Novozélanďan a mamka je Češka, mám půlku rodiny z Nového Zélandu a půlku z Česka. Narodil jsem se v Německu, kde jsem žil první dva roky svého života. Pak jsem žil přibližně do svých devíti let na Novém Zélandu. Teď jsem přibližně sedm let v Česku, přesunuli jsme se tam kvůli tenisu.

Do jaké míry je tenis na Novém Zélandu populární?
Priorita je tam ragby, přece jenom jsou nejlepším týmem na světě. Ohledně tenisu se tam toho moc neděje. Nový Zéland je od všeho daleko, takže cestování by bylo hodně náročné. A ani hráči tam nebyli na nejlepší úrovni.

Tenisově to evidentně nebylo ono, nicméně pro spoustu Čechů je Nový Zéland vysněnou destinací pro brigádu či dovolenou. Jak se vám tam žilo?
Bylo to tam skvělé, pohodářské. Žili jsme v luxusnějším místě padesát metrů od moře. Moc jsem si to tam užíval.

Kdy jste naposledy navštívil vaše příbuzné na Novém Zélandu?
Nebyl jsem tam už čtyři roky. Chtěl jsem se dostat na letošní Australian Open a propojit to s Novým Zélandem, juniorský turnaj se ale bohužel nekonal. Budu muset počkat do příštího roku a snad už to propojím. Bylo by to pěkné.

Roland Garros (FRA, antuka)
1. kolo dvouhry juniorů
Aidan Mayo (USA) – MATTHEW WILLIAM DONALD 6:7(0), 6:4, 6:2

Marek Bartošík, foto: Český tenisový svaz / Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

Matthew William Donald