Kader Nouni: Někdy si beru na kurt tahák se slovíčky

Umíte vlastně hrát tenis?
Ano, trochu jsem hrával. I teď si někdy zahraji, i když ne tak moc. Ale když jezdím na turnaje, beru si s sebou raketu a když je možnost, jdu si zahrát.

Znal jste Prahu a Českou republiku ještě před tímto turnajem?
Ano, Prahu jsem navštívil již před lety. Moc se mi líbil Pražský hrad, prochodil jsem celé centrum. A taky vím, že máte moc dobré pivo. Uvědomuji si, Česká republika je světoznámá i díky tenistům. Mám na ně řadu vzpomínek, ale ty si rád nechám pro sebe, jsou pro mne osobní.

Jak začala Vaše kariéra tenisového rozhodčího?
To by byl hodně dlouhý příběh. Ale ve zkratce, začal jsem, když jsem byl ještě hodně malý kluk a ze začátku to bylo spíše pro zábavu. A právě jako dítě jsem si užíval to, že mě ostatní museli poslouchat. Rozhodoval jsem lokální zápasy dospělých a bylo vtipné, že mi bylo nějakých dvanáct let a říkal jsem dospělákům, jestli je míč dobrý nebo v outu. Bylo to zábavné pro mne i pro ně. Postupem času jsem to ale začal brát seriózněji a šel jsem do toho naplno. A zůstal jsem u toho až doteď.

Pamatujete si na první grandslamové finále, které jste rozhodoval?
Ano, bylo to ženské finále na Roland Garros v roce 2007. Byl jsem tehdy samozřejmě nervózní. Přece jen je to finále grand slamu, poslední zápas turnaje. A lidé si většinou pamatují až tento závěr. Ale určitou nervozitu cítím při každém zápase dodnes, nejen při grand slamech. Snažím se proto vždy se před každým zápasem uvolnit, zrelaxovat a nabít se pozitivní energií z diváků, kteří zápas prožívají. Rozhodně ale nemám žádné rituály, jako často mívají hráči. Já naopak vůbec nejsem pověrčivý. Nechci spoléhat na to, jaký budu mít den, když hodím třeba mincí tak nebo tak.

Nevadí Vám neustálé cestování po turnajích?
Vůbec ne, naopak. Miluji to. Moc si užívám, že můžu navštívit různé země, těší mě to. A už když jsem vlastně jako dítě začal s touto profesí, vnímal jsem, že tenis a cestování jde ruku v ruce. Jako malý kluk jsem viděl v televizi spoustu černobílých filmů, ve kterých lidé bydleli v nejvyšších patrech hotelů a penthousech. To se mi strašně líbilo a říkal jsem si, že jednoho dne se mi to také třeba podaří. A teď když cestujeme a bydlíme v krásných hotelech s velkými pokoji, beru to tak, že si vlastně ten sen opakovaně plním.

Jaké jsou podle Vás ideální kvality dobrého hlavního rozhodčího?
Je to kombinace více faktorů. V prvé řadě samozřejmě musíte umět dobře vidět míček. Ale je to také o komunikaci, jak si umíte poradit se vzniklou situací, jak umíte řešit věci, jak mluvit s hráči. To je podle mě důležité. A také zůstat navenek klidný, i když to ve vás pořádně vře jak sopka. Musíte vše nechat uvnitř. Prostě zen.

Máte tedy dobré oči?
To doufám. Musím mít. Dokonce chodíme povinně každý rok na oční testy. Ale je to také o sebedůvěře. Pokud bych sám nevěřil, že jsem zdravý a v pořádku, nemohl bych tuto práci dělat.

Jak těžké je udržet právě „poker face“ během zápasů?
Teď s rouškou na obličeji je to jednoduché (smích). Ale teď vážně, to se naučíte časem a zvyknete si. Ať kdokoliv řekne nebo udělá cokoliv, musíte působit sebejistě, tak to prostě je. Na druhou stranu, když se stane něco opravdu vtipného, tak se směju i já, také jsem jen člověk. Samozřejmě záleží, co konkrétně se stane. Ale když vidíte, že se smějí úplně všichni okolo, tak já rozhodně nebudu jediný, kdo by se nesmál.

Na co si musíte dát při práci největší pozor?
Hlavně to nebrat jako rutinu. Jakmile se přestanete soustředit, můžete udělat chybu. Jdete ze zápasu do zápasu a k té rutině to může svádět. Takže se musím neustále soustředit.

Jak relaxujete a co děláte ve svém volném čase?
Jdu na procházku nebo se dívám se na televizi. Někdy si zapnu pořady na Netflixu, třeba seriál Papírový dům, jindy si pustím francouzskou klasiku. Ale také mám rodinu, děti, takže se nenudím. Starat se o ně taky vlastně zaměstnání. A když jsem na turnajích, tak nejsem pořád na kurtu, takže i tam si užívám nějaké volno. Samozřejmě po zápasech musíme nejprve zpracovat shrnutí celého dne, pak ale můžu jít do posilovny, projít se, navštívit nějakou dobrou restauraci.

Máte oblíbenou kuchyni?
Mám rád italská jídla, indická, sushi. V tomhle jsem dost otevřený a rád zkouším všechno možné. Možná i proto, že sám bohužel vůbec nevařím.

Jaký hudební styl máte rád?
To je vlastně stejné jako u toho jídla. I v hudbě mám široký záběr. Rád si poslechu Franka Sinatru, rappera Draka, francouzskou muziku, ale někdy mi stačí jen to, co zrovna hrají v rádiu. Je toho opravdu spousta, co mám rád. Záleží, jakou mám zrovna náladu.

Kolik jazyků ovládáte?
Plynně hovořím francouzsky, anglicky a španělsky. To myslím není špatné, i když bych toho mohl umět víc. Ale tenisové skóre umím počítat v mnoha jazycích (smích). Musím ale říct, že to není až tak složité. Dostaneme k tomu vždy formulář a přiznám se, že si to s sebou někdy nosím napsané na papírku přímo na kurt jako tahák.

Který jazyk Vám dal při počítání nejvíce zabrat?
Rozhodně polština. Mají některá slova, která nedokážu vyslovit. Bylo celkem vtipné, když jsem rozhodoval nějaký zápas v právě v Polsku, hlásil jsem skóre a lidé se začali smát. Pro mě to ale bylo těžké, protože jsem vůbec nevěděl, co jsem vlastně řekl. A víte, jak jsem to vyřešil? Hlásil jsem skóre vždycky ve chvíli, když lidé tleskali. To byla moje originální technika.

Kdybyste si mohl vybrat, jakou jinou profesi byste si zkusil?
Určitě bych rád byl v kontaktu s lidmi. Klidně bych dělal třeba moderátora např. v rádiu nebo televizi. Nebo třeba organizátora sportovních akcí, jako je tato. Líbilo by se mi být v zákulisí a věnovat se akci z jiného úhlu pohledu.

Chtěl byste si zkusit rozhodčího i v jiném sportu?
O tom jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. Já respektuji všechny sporty, mám i přátele, kteří se profesionálně věnují fotbalu nebo ragby a často si vyměňujeme zkušenosti. Ale myslím, že bych i tak zůstal věrný tenisu. Ale moc rád se na jiné sporty dívám. Určitě na fotbal, velmi rád sleduji olympiádu, baví mě tyto velké akce. A věřte nebo ne, i na tenis se stále rád dívám i v televizi.

Veškeré podrobnosti o turnaji naleznete zde. Fotografie: @tennispragueopen /Pavel Lebeda (sport-pics.cz)