Zdeněk Kolář si v Ostravě zahraje o finále. Nečekal jsem, že budu v sobotu ještě v soutěži, přiznává

Zdeňku, jaké jsou vaše bezprostřední pocity po postupu do semifinále? Jedná se o velký úspěch?

Určitě je to obrovský úspěch. Jsem velice rád, že se mi podařilo postoupit do semifinále. Když jsem do Ostravy přijížděl, říkal jsem si, že uhrané kolo by bylo úspěchem. To, že se zadaří a ještě v sobotu budu v pavouku a soutěži, jsem určitě nečekal.

Jak byste dnešní zápas proti španělskému favoritovi zhodnotil?

Myslím si, že jsem po celé utkání diktoval tempo hry. Byl jsem aktivní ve výměnách, snažil jsem se hrát útočně. Druhý set jsem dělal možná zbytečně moc chyb, čehož soupeř využil. Do třetího setu jsem se snažil lépe zkoncentrovat, omezit chyby a zpřesnit hru. To se mi povedlo.

Dokážete určit nějaké klíčové momenty, které o osudu utkání rozhodly?

Velice důležitý byl první brejk ve třetím setu. Bylo to při soupeřovu servisu, kdy vedl 40:0, ale ještě se mi povedlo ten gem získat. Rozhodující bylo, že jsem brejk potvrdil na servisu. Byl to sice velice vyrovnaný gem, ale šel opět na moji stranu, takže mi to velmi pomohlo.

Dnes vás zdobila hra na síti, hlavně voleje, ale dařily se vám také kraťasy. Debly ale letos příliš nehrajete. Proč?

Debly letos moc nehraji. Snažím se hrát obojí, ale ve čtyřhrách se zatím tolik nedaří. To, že jsem byl dnes více na síti, bylo dáno spíše hrou protivníka, nehrál příliš rychle. Snažil jsem se chodit si pro balony na síť, protože by to bylo z mé strany nekonečné útočení a vedlo by to ke zbytečným chybám. Snažil jsem si to tímto způsobem ulehčit.

V hledišti jste měl otce…

Je tu se mnou táta, který je zároveň v jedné osobě i trenérem, který se mi o vše stará. Myslím si, že pro mě udělá všechno. Ví nejlépe, co potřebuji před zápasem i po něm, v trénincích. Ví, co je pro mě nejlepší.

Podporují vás v Ostravě ještě nějací další rodinní příslušníci či kamarádi?

Přijeli kamarádi z mého města, kteří mě zde podporují. Mám poměrně širokou fanouškovskou základnu, za což jsem velice rád. Máma se sestrou nemohly přijet, ale sledují výsledky určitě doma a také mě podporují.

Dnes v Ostravě panovaly i daleko lepší tenisové podmínky. Slunečné počasí přilákalo do ochozů spoustu diváků. Vyhovovalo vám to?

Teplé počasí mi vyhovuje. Jsou tvrdé míče a mohu hrát aktivně. Pomáhá mi také bezvětří. A fanoušci? Na jednu stranu vnímám, že jsou mou podporou a snažím se ji využít, na druhou stranu se je ale občas snažím nevnímat a chci si jít v hlavě za svým.

Postoupil jste do semifinále. Pomýšlíte třeba už pomalu i na to, že byste celý turnaj vyhrál?

(smích) Že bych turnaj vyhrál, to asi ne. Musí se jít krok po kroku, každý míč a každá výměna je nesmírně těžká. Přeci jen je to challenger, takže to není nic jednoduchého.

V semifinále si zahrajete s vítězem zápasu Michalička – Djere. Přál byste si českého soupeře, nebo ne?

Na jednu stranu bych si českého soupeře přál, bylo by to zajímavé pro diváky… Ale těžko říci. Marek Michalička je můj velice dobrý kamarád, s Djerem se moc neznám. Na tomto turnaji se vidíme prakticky potřetí v životě.

Je vám devatenáct let a nyní se posunete z konce páté stovky. Kam byste to postupně chtěl v tenise dotáhnout?

Určitě co nejvýše. Každý krok je velice těžký. Člověk musí být skromný a poctivou dřinou se může dostávat výše a výše. Já pro to udělám maximum a co bude v mých silách.

A nějaký konkrétní cíl třeba pro tuto sezónu, kam byste se chtěl v žebříčku posunout, nemáte?

Kdyby to šlo někam ke čtyřstému místu, bylo by to super. Tajně doufám, že se mi podaří proniknout třeba i výše, ale uvidíme. Je to všechno o dřině.

Co další tenisový program? Které turnaje vás v nejbližší době čekají?

Teď se vrátím zpátky na kategorii Futures, v neděli odjíždím do Maďarska. Následně mě čeká série českých „futurů“ a poté zde budou opět challengery v České republice. Toto je tedy můj nadcházející program.