Dva týdny, dva tituly. Mám na to se posouvat ještě dál, říká šampion Nicod

- David Schlegel

Čtrnáctidenní pobyt v tuniském Monastiru proměnil devatenáctiletý Jakub Nicod ve dva celkové triumfy. Na druhém vítězném turnaji neztratil ani jeden set a na světovém žebříčku se posune ke 400. příčce, což bude jeho kariérní maximum. Po týdnu volna se chystá na turnaje vyšší kategorie, nejprve na ty s dotací 25 000 dolarů, pak i na challengery.

V Monastiru jste ovládl druhý turnaj v řadě. Bylo to těžší nebo lehčí než minulý týden?
Nedokážu říct. Těžší to bylo určitě z hlediska fyzických sil. Ačkoliv jsem všechny zápasy vyhrál ve dvou setech, bylo to náročnější. V každém zápase jsem ze sebe musel něco vyždímat.

Na světovém žebříčku byste se měl posunout ke 400. místu. Jak moc aktuálně sledujete ranking?
Jsem za to moc rád. Dal jsem si cíl, abych před antukovou sezonou byl okolo 400. místa, což mi zatím docela vychází. Jsem ale hlavně spokojený s úrovní tenisu, kterou předvádím. Myslím, že mám na to se posouvat ještě dál.

Jaký duel na turnaji byl pro vás nejtěžší?
Hodně těžké bylo semifinále proti Italu Lucovi Giacominimu. I když proti mně uhrál paradoxně nejméně gemů, byl to velice těžký zápas. Bojovali jsme spolu skoro dvě hodiny, prvních šest gemů bylo strašně dlouhých. Byla tam řada shod a výhod a soupeř hrál hodně nepříjemně. Je menší postavy, ale trefoval hodně rychlé údery pod velkým úhlem, hlavně z forhendu mě vyháněl ven z kurtu. Nakonec jsem první set vybojoval na svou stranu a pak se soupeř už trochu zhoršil. Jsem moc rád, že to dopadlo takto (Nicod v semifinále vyhrál 6:3 a 6:1, pozn. red.).

Čtyři z pěti vašich soupeřů na turnaji byli Italové. Měli něco společného?
Každý z Italů hrál trošku jiným stylem. Co měli společného, byl fakt, že byli hodně bojovní a zakouslí. Ať bylo skóre jakékoliv, šli do toho s vervou a hecovali se. Do posledního míče s nimi nebyl konec.

V prvních třech utkáních na turnaji jste poměrně s přehledem zvítězil. Jak jste je viděl?
Federico Salomone v prvním kole byl soupeř z kvalifikace. Je to vysoký Ital, v prvním setu dělal dost chyb, pak se ale zlepšil. Měl jsem naštěstí brejk v zádech, takže se mi hrálo líp, ale ve druhém setu už to nebyl jednoduchý zápas. Maxim Šin z Uzbekistánu byl ve druhém kole docela nepříjemný, i když postoupil až jako lucky loser. Hrál hodně netradičním stylem. Je vysoký, má výborný servis, ale zezadu hraje dost obranně a jeho údery jsou vyloženě pomalé. Dobře odhadoval hru. Po tenisové stránce jsem nehrál úplně skvěle, ale styl soupeře je dost prapodivný, takže jsem byl rád, že jsem to zvládl.

A čtvrtfinále?
Ve čtvrtfinále jsem se utkal s Italem Peterem Buldorinim, který je stejně starý jako já. Hráli jsme spolu už v juniorech. Teď jsem ho delší dobu neviděl, ale všiml jsem si, že nedávno na challengeru porazil tenisty okolo třístého místa a hrál pak vyrovnaný zápas s Gasquetem, takže jsem věděl, že to nebude úplně jednoduché. V prvním setu měl soupeř brejk nahoru, ale dokázal jsem to otočit, a druhý set už nebyl tak vyrovnaný. Obecně mi přišlo, že hráči tu nedokázali vydržet mé tempo a ve druhých setech odpadli nebo dělali více chyb. 

Ve finále jste porazil Lucu Potenzu 6:3 a 6:2. Svazovala vás nervozita?
Určitě jsem nervózní byl. Když už jsem se do finále dostal, chtěl jsem tu příležitost využít. Na začátku jsme hráli vyrovnanější gemy, ale ve čtvrté hře jsem soupeře brejknul a od té doby jsem byl lepší. Hrál jsem hodně dobře, výborně jsem podával a pak už to bylo na jednu branku.

Jak jste trávil v resortu v Monastiru volný čas? Byl jste tam teď jediný Čech…
Nebylo to úplně jednoduché, nic extra speciálního se dělat nedalo. Chodil jsem hodně na pláž, jelikož tam bylo posledních deset dní hezky. V okolí nic není. Trénoval jsem, odpočíval, četl knížku a koukal na film.

Minule jste říkal, že se s každým turnajem zlepšujete. Můžete to říci i nyní?
Tenisově tam nějaký velký rozdíl není, ale spíš platí, že mi zápasy dodávají sebedůvěru. Jsem konzistentnější. Největší zlepšení vidím, že když se hrají nějaké delší a těžší gemy nebo se dostanu do složitějších situací, tak je dokážu překlopit na svoji stranu.

Teď se po turnaji vracíte do Prahy. Co vás tam čeká?
Týden budu odpočívat. Čeká mě trénink a regenerace. Pak bych měl vyrazit na pětadvacítku do portugalského Loule a následovat by měl poslední turnaj na betonu v Trnavě, to je také pětadvacítka.

S challengery tedy počkáte až na antukovou část sezony?
Určitě, teď moc variant nebylo. Mohl bych hrát kvalifikaci v Hamburku, ale protože jsem postoupil do finále v Monastiru, neměl jsem šanci to stihnout. První challenger odehraju až na antuce.

Na čem po herní stránce chcete nejvíc zapracovat?
Budu se snažit dále vylepšovat servis, protože kdo ho má dobrý, ani nemusí hrát tak dobře zezadu a dokáže si podáním velmi pomoci. Chci taky alespoň lehce pracovat na kondici, což během turnajů nejde.