Tereza Valentová po prvním triumfu: Otužování v moři, pak přesvědčivá vítězství

Jaké byly vaše první pocity po vítězství na turnaji?
Pocity byly skvělé, přece jenom to byl můj první vyhraný turnaj mezi ženami.

V Monastiru jste hrála vůbec vaši první patnáctku v kariéře. S jakým cílem jste do Tuniska jela? Vyléčit zklamání po Australian Open nebo jste rovnou věřila, že můžete celý turnaj vyhrát?
Cíle jsou vždy ty nejvyšší, ale chtěla jsem si hlavně zahrát co nejvíce zápasů to půjde a ono to vyšlo.

Jak dlouho jste se zbavovala smutku po vyřazení na Australian Open?
Musím se přiznat, že i nyní, když si na letošní Australian Open vzpomenu, je mi smutno. Bylo to pro mě velké zklamání, ale i ponaučení, že občas méně je někdy více.

Na turnaji v Monastiru jste neztratila ani set, maximálně jste v zápase prohrála pět gemů. Jaký zápas byl pro vás nejsložitější a proč?
Každý zápas je jiný a těžko se mi říká, který zápas byl nejtěžší. Možná pro mě bylo nejtěžší první kolo s Řekyní Christofiovou, protože to byl zápas po dlouhé době.

Všechny tenistky, které jste v Monastiru porazila, byly na světovém žebříčku výše než vy. Cítila jste v zápasech jejich zkušenosti? Čím jste se je snažila přehrát?
Všechny hráčky to umějí a každý zápas je těžký. Já jsem se ale snažila hlavně soustředit sama na sebe, na svou hru a naštěstí to dobře dopadlo.

Čtvrtou nasazenou Číňanku Chan Š' jste dokonce vyprovodila dvěma kanáry. Co na to říkáte?
Výsledek vypadá jednoznačně, ale ani tento zápas nebyl úplně jednoduchý, protože tam bylo pár gemů, které byly přes shody a nevýhody.

V semifinále jste hrála proti deblové spoluhráčce Radce Zelníčkové ze Slovenska. Byl to pro vás speciální zápas? Co ho rozhodlo?
Nikdy není příjemné hrát proti své deblové spoluhráčce nebo kamarádce, ale je to tenis a na kurtu chce každá vyhrát. Myslím si, že rozhodlo, že na Radku fungovala moje hra.

V neděli jste musela kvůli dešti absolvovat tři zápasy. Kromě semifinále i finále dvouhry a čtyřhry. Celkově jste strávila na kurtu podle oficiálních údajů skoro čtyři a půl hodiny. Jak jste to zvládla po fyzické stránce?
Ano, máte pravdu, byl to těžký den a mé tělo to cítilo i několik následujících dnů.

První singlové finále v kariéře jste hrála proti Číňance Jü-Fej Žen. Zápas trval hodinu a 48 minut. To je vzhledem ke skóre 6:3, 6:2 docela dost, co říkáte?
Ano, ve finále byly dlouhé výměny a se soupeřkou jsme se tahaly o každý bod.

Vyhrála jste, také bez ztráty setu, i čtyřhru po boku Radky Zelníčkové. Jak dobře se znáte a jak jste se daly dohromady? Který zápas v deblu byl nejtěžší?
Asi tři týdny před turnajem mi Radka napsala zprávu, jestli si s ní nezahraji v Monastiru debla a já jsem jí odpověděla, že ráda. S Radkou se známe už delší dobu, dokonce jsme proti sobě hrály v juniorkách a i tehdy jsem vyhrála. Nejtěžší pro nás bylo asi semifinále, soupeřky Dalová s Visscherovou nehrály vůbec špatně (pozn. red.: Valentová se Zelníčkovou vyhrály 7:5, 7:5).

Jak vám vyhovovaly místní podmínky? Kurty, míče, teplota a podobně.
V Monastiru je to fajn, vše je na jednom místě, tak nemusíme nikam dojíždět, což je příjemné. Nebýt někdy silného větru, bylo by to úplně super. Kurty jsou dobré, ale o balónech se to nedá říct. Pořadatelé často dávají na každý turnaj jiný druh balónů a zrovna na tomto turnaji byly dost pomalé. Když neprší, tak tu často fouká silný vítr, což kvalitě hry moc neprospěje. Ale podmínky jsou pro všechny stejné.

Jak trávíte v Monastiru volný čas?
Můj pan trenér Lukáš Jedlička má rád otužování, tak spolu chodíme každý den do moře a musím říci, že žádné teplé kafíčko to rozhodně není.