Šampionka Vondroušová: o dojatém manželovi, gratulaci od Hermiony i šatech na bál

- Marek Bartošík

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA – Po obejmutí se svou finálovou soupeřkou Uns Džábirovou ještě Markéta Vondroušová odpinkla míček fanouškům a na kolenou padla na posvátnou wimbledonskou trávu. V tu chvíli už byla několik desítek vteřin šampionkou nejslavnějšího turnaje světa, což by ještě před dvěma týdny nikdo nečekal. Čtyřiadvacetiletá Vondroušová se poté vydala za svými nejbližšími do hráčského boxu, kde životní úspěch společně oplakali.

Po hořké zkušenosti z finále Roland Garros 2019 se Markéta Vondroušová dočkala pohádkového příběhu na letošním Wimbledonu. Po vítězství 6:4 a 6:4 nad Uns Džábirovou zvedla jako první nenasazená tenistka v open éře nad hlavu mísu Venus Rosewaterové.

Jaký pocit ve vás převažoval po proměněném mečbolu?
Člověku proletí hlavou snad úplně všechno, ale na prvním místě je úleva. V tu chvíli vám vůbec nedochází, co se děje. Když jsem vedla 40:0, skoro jsem nemohla dýchat. Jsem moc ráda, že jsem zůstala v hlavě koncentrovaná. Byl to skvělý zápas plný povedených výměn. Ona je skvělá tenistka i člověk, moc dobře se známe.

Na trávě se vám až dosud nedařilo. S jakým mentálním nastavením jste turnajem procházela?
Měla jsem otevřenou mysl. Až do dneška jsem nebyla moc nervózní. Snažila jsem se nemyslet na titul a všechno ostatní. Musíte zůstat soustředění, mít jen malý okruh lidí kolem sebe a dělat stejné věci jako obvykle. Pak se může stát všechno.

Přímo z hráčského boxu vám fandilo mnoho vašich blízkých včetně manžela Štěpána. A po utkání jste se za nimi i vydala…
Moc jsem tam chtěla jít, ale nevěděla jsem kudy a jestli tam vůbec můžu. Viděla jsem Štěpána se ségrou, jak tam slzí. Miri na mě mávala. Složitě jsem to za nimi obcházela, pak jsme si všichni pobrečeli. Sdílet takový moment se svými nejbližšími je na tom to úplně nejhezčí. Mám tady všechny až na mámu, která nechtěla přiletět. Je v Sokolově na gauči a je ráda, že na ni teď nikdo nemluví. Pro ni to byl taky dobrý krok.

Váš manžel vypadal během zápasu tradičně velmi klidně, že?
On je takový celou dobu. Když jsem ale přišla do boxu, tak plakal. Viděla jsem ho i potom a také hodně plakal. Myslím, že jsou to první emoce, které jsem u něj za osm let viděla. (směje se) Plakal také na svatbě, ale to je za osm let vše.

Jak jste prožívala ceremoniál s rozhovorem a předáváním trofeje?
Bylo mi hrozně líto Uns, brečela, musela být strašně smutná. Ona je super člověk, chová se úplně normálně ke všem. Máme spolu neskutečný vztah. I před zápasem jsem si říkala: Kdybych prohrála, tak bude mít titul alespoň ona. A ceremoniál je takový uvolněnější. Ptají se na otázky, což je lepší než jen dostat do ruky mikrofon s příkazem: Mluv!

Trofej vám předala princezna Kate. Jaký to byl pro vás moment?
Ani se mi nesnilo, že mi předá trofej princezna Kate. Teď jsem ještě potkala Emmu Watsonovou na chodbě. Mluvila na mě a já na ni zírala s otevřenou pusou, protože jsme milovníci Harryho Pottera (Watsonová hrála roli Hermiony Grangerové, pozn. red.). Je to neskutečné.

Kde seženete šaty na tradiční bál šampionů?
Nějaké nám prý půjčí, tak uvidíme. Ségra je tady taky. Chci mít své nejbližší s sebou, protože večeře šampionů je ikonická. Hrozně si to užijeme.

Wimbledon (GBR, 44 700 000 GBP, tráva)
Finále ženské dvouhry
MARKÉTA VONDROUŠOVÁ (42.) – Uns Džábirová (TUN, 6.) 6:4, 6:4