Šampionka Siniaková: o podivném zranění, krásném čísle i milém gestu rozhodčí

- Marek Bartošík

PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA – Sama dobře věděla, že to nebyl nejkrásnější zápas. Důležité ale je, že Kateřina Siniaková navázala na triumf z Bad Homburgu a do Wimbledonu vstoupila vítězně. Los jí přisoudil nebezpečnou soupeřku: světovou pětadvacítku Čchin-wen Čeng z Číny. Sedmadvacetiletá Siniaková ale ukázala ve večerním utkání na dvorci číslo 6 proti strojově působící soupeřce větší trpělivost i herní inteligenci a zaslouženě slavila výhru 6:3 a 7:5.

Sotva oslavila titul na travnaté generálce v Bad Homburgu, přesunula se do Londýna, kde se koná slavný Wimbledon. Kateřina Siniaková nezapřela pověst mimořádné bojovnice, překonala náročný transfer i zdravotní potíže a popáté v kariéře postoupila do druhého kola Wimbledonu.

S čím jste nastupovala do duelu proti Číňance Čchin-wen Čeng?
Myslím, že jsem měla výhodu. Neměla jsem co potvrzovat. Přijela jsem z turnaje. Chtěla jsem vyhrát, ale ona byla nasazená a ta, která se tady připravovala. Ona byla favoritka. Mohla jsem jen překvapit. Šla jsem do toho s tím, že mám super týden v zádech. A když to klapne, bude to bonus.

Během utkání jste se nechala dvakrát ošetřit. Co vás trápí?
Levá kyčel. Je znát, že jsem unavená. Doufám, že to bude v pořádku. Ani jsem neudělala žádný pohyb a zničehonic mě tam začalo píchat. Nemohla jsem se odrazit do bekhendové strany. Ale pak mi pomohlo, že to fyzio uvolnila. Doufám, že to bude příště v pořádku. Tak jako tak půjdu na kurt a budu se snažit předvést maximum.

Ještě v sobotu jste v Bad Homburgu hrála finále, v pondělí už jste zápolila ve Wimbledonu. Nebyla šance, že byste vstoupila do turnaje až v úterý?
Rozdělí se poloviny pavouka a tím to bohužel hasne (v pondělí byly na programu zápasy horní poloviny ženského pavouka a dolní poloviny mužského pavouka, pozn. red.). Byla jsem ale mile překvapená, že mi rozhodčí napsala a ptala se, jestli je třetí runda dobrá. Tak jsem řekla, že jo. Nikdy se mi nestalo, že by se mnou na grandslamu řešili program.

V novém vydání žebříčku jste na 32. místě, pouze jednu příčku za vaším kariérním maximem z roku 2018. Co vy na to?
Je to krásné číslo. Na začátku roku bych o něm asi jen snila. Jsem moc ráda, že se to povedlo a doufám, že půjdu jen nahoru. A že se tam objeví číslo, které jsem tam ještě neměla. (usmívá se)

Prošla jste si nepříjemným a zdlouhavým zraněním zápěstí. V čem byl vlastně problém a jak jste to nesla?
Těžko. Loni jsem byla také zraněná, ale teď to bylo jiné. Nevěděla jsem, co s tím mám. Když si zlomíte nohu, víte postup hojení. Já ale chodila od doktora k doktorovi s tím, že to mám přetažené. Byla tam nějaká tekutina. A když jsem se vracela, ta bolest byla stejná jako na začátku. Bylo to náročné především v hlavě. Měla jsem zelenou, ale furt mě to bolelo. Některými dny jsem se hodně protrápila. Jsem ráda, že jsem asi trochu býk. Šla jsem přes tréninky a ze dne na den to odešlo.

Co o vás vypovídá fakt, že jste se dostala opět nahoru, a dokonce získala první travnatý titul?
Doufám, že jsem bojovnice. Je vidět, že není možné být nonstop nahoře ani nonstop dole, jsme jen lidé. Kariéra je klikatá. Musíme si víc vážit toho, že i když jsme dole, máme krásný život. Paříž se mi sice nevyvedla, ale mohla jsem tam už být, a ne se koukat jen v televizi. Nebyla jsem zraněná a to jsou ty krůčky, které by měly pomáhat. Každý byl někdy dole a o to více si pak váží toho, když je nahoře.

Wimbledon (GBR, 44 700 000 GBP, tráva)
1. kolo ženské dvouhry
Čchin-wen Čeng (CHN, 25.) – KATEŘINA SINIAKOVÁ (32.) 3:6, 5:7