Mám nejdražší tým, ale i nejsilnější, říká nabuzená Plíšková před Prahou

- Martin Moravec

Bude hlavní hvězdou J&T Banka Prague Open. Světová čtyřka Karolína Plíšková, jež je v letošním pořadí ještě o jednu příčku výš, bude chtít v české metropoli navázat na titul z roku 2015. „V této fázi sezony jsem tolik bodů ještě nikdy neměla. Takže s tím musím být spokojená,“ říká Plíšková k dosavadnímu průběhu roku.

Dokázala byste říct, kterého letošního zápasu si zatím nejvíc ceníte a proč?
Rozhodně je to zápas se Serenou Williamsovou v Melbourne. Prohrávala jsem 1:5 v rozhodujícím setu, odvracela mečboly, nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Na tenhle obrat proti nejlepší hráčce historie už nikdy nezapomenu.

Nasbírala jste zatím v sezoně tolik bodů, kolik jste si přála, nebo takhle neuvažujete?
Takhle to nehodnotím. Samozřejmě je potřeba se na body dívat, protože mým každoročním cílem je kvalifikovat se na Turnaj mistryň. A je pravda, že v této fázi sezony jsem tolik bodů ještě nikdy neměla. Takže s tím musím být spokojená.

A naopak, který zápas či turnaj z letoška vás mrzí?
Nejvíc mrzí porážka se Sie ze čtvrtfinále v Dubaji. Tam jsem zažila opak: v rozhodující sadě jsem měla náskok 5:1 a ztratila ho. S tím jsem se smiřovala hodně těžko.

Je to vaše první sezona, do které jste vstoupila s čistě ženským trenérským týmem. Jste s touhle volbou zatím spokojená?
Zejména Conchita Martínezová je skvělá profesionálka a má pro mě velký přínos. Jinak to není čistě ženský tým, kondiční trenér i fyzioterapeut jsou muži. Ale když to vezmu celkově, všechno teď funguje výborně a jsem moc spokojená.

V čem je trénování ženou jiné?
Conchita vyhrála grandslam a během kariéry prošla spoustou podobných momentů, které teď zažívám já. Má pro mě pochopení a její zaujetí pro tenis je inspirující.

Do týmu ji přivedla Rennae Stubbsová a nějakou dobu se střídaly. Jak je to teď? Kdo je hlavní a podle čeho se rozhodujete, kdo s vámi pojede na jaký turnaj?
Teď už se to vyvrbilo tak, že Conchita je hlavní. Byla jsem s její prací natolik spokojená, že jsem ji chtěla využívat co nejčastěji. Stejně tak ona vidí svůj největší smysl v trénovaní, takže zrušila závazek v čínské akademii a věnuje se mi na sto procent.

Souvisí s tím i to, že jste letos pro přípravu na antuce zvolili Barcelonu?
Ano, rozdělili jsme ji na dvě části. Tu první s důrazem na kondiční část jsem absolvovala v Monaku, druhou v Barceloně. V obou městech jsou pro přípravu lepší podmínky než v Praze.

Vám nikdy nevadilo poměrně dost investovat do trenérů. To jste se naučila sama?
Dělala jsem to tak i v době, kdy jsem vydělávala mnohem míň. Vždycky jsem část peněz dala zpátky do sebe a třeba jsem si na pár turnajů zaplatila fyzioterapeuta. Nebo jsem viděla, že mám rezervy v mentální stránce, tak můj manžel oslovil Mariana Jelínka. Teď mám možná nejdražší tým, který jsem kdy měla, ale rozhodně je i nejsilnější. Na svém tenise vidím, že se mi tyhle investice vyplácí.

Ještě jedno poprvé máte pro letošní sezonu. Nafotila jste svůj první kalendář. Proč?
To byl nápad Michala, on vymýšlí všechny akce mimo kurt. Máme vlastní nadaci, rádi pomáháme potřebným a kalendář byl vhodným nástrojem, jak oslovit partnery i veřejnost a získat další prostředky. Focení mě navíc baví a jsem ráda, že se kalendář povedl. Mám na něj samé pozitivní reakce.

Jak se zatím vaší nadaci daří?
Organizujeme několik akcí ročně, několikrát jsme podpořili dětskou onkologii v Motole, uzdravené děti poslali k moři, ale zaměřujeme se i na individuální příběhy. Naposledy jsme zakoupili elektrický vozík mladému chlapci Lukáši Kozákovi nebo přispěli na sezonu naší nejlepší tenistce na vozíčku Laďce Pořízkové.

Ještě zpátky k tomu kalendáři. Jaká to byla práce?
Na focení jsem zvyklá, ale je pravda, že kalendář je to opravdu první. Určitě mi pomohlo, že jsme ho dělali s fotografem Ondrou Pýchou, na kterého jsem zvyklá a se kterým už jsem fotila mnohokrát. I když to zabralo dost času, byla to hezká práce. Pro někoho možná odvážná, ale jak už jsem říkala, reakce mám jen pozitivní a já sama z toho mám dobrý pocit.

Kde se fotilo?
Na třech místech, kde jsem během roku nejčastěji. V Americe hraju nejvíc turnajů a strávím tam každou sezonu dva měsíce. V Monaku bydlím. A pak samozřejmě v Praze, kde mám rodinu. Byla to celé celkem jasná a jednoduchá volba.

Turnaje v Americe máte evidentně ráda. Máte tam i největší úspěchy – finále US Open 2016, letos finále v Miami. Čím to?
Sedí mi tamní prostředí, rychlejší kurty i počasí. Jsou to navíc všechno města, která mám ráda. Miami má skvělou atmosféru, i ve volných chvílích je tam pořád co dělat. Stejně tak mám v oblibě ruch velkoměsta v New Yorku.

Cestování vám nikdy nevadilo, že?
Nevadilo, do letadla se naopak těším a během cestování si odpočinu. Spaní mi nedělá problémy. Usnu kdekoliv a kdykoliv. Když se letí ráno, jde to hůř, ale ani to mi nevadí. Podívám se na filmy, přečtu si knížku, časopis, ale hlavně spím. Někdy je trochu nepříjemné, když máme mezi lety třeba čtyři hodiny. Ale i tam se zabavím. Zajdu do obchodů a ono to nějak uteče.

Máte radši turnaje, kde jdou zápasy jeden za druhým, nebo ty, kde jsou mezi nimi dny volna?
Tohle se u mě za poslední dobu trochu změnilo. Dřív jsem měla radši každodenní režim, ale teď – zejména na grandslamech – den volna vždycky přijde vhod. Je to i tím, že víc dbám na regeneraci a všechno kolem. Během dne volna dobiju baterky, potrénuju a připravím se už i takticky na příští soupeřku.

Baví vás všechny tréninky?
To bych lhala, kdybych řekla, že ano. Je to spíš ve vlnách, záleží na období. Teď mám zrovna to lepší, kdy se na tréninky těším. Tenis mě teď vážně baví.

Jaký máte cíl pro pražský turnaj?
Chci vyhrát každý zápas. Do každého souboje jdu s tím, že chci uspět: v každém zápase, na každém turnaji. Na tom se nic nemění.